Salónní degustátorka opět zasahuje!

Na výlet do Salónu vín první únorový víkend jsem se těšila skoro jako se těšívám na výlety do zoo - nezdravě hodně a neúměrně mému věku. Předcházel tomu už totiž skoro typický suchý leden, kdy na sobě vždy tak trochu experimentuju a sleduju co se bude dít...

...kromě neodbytné chuti na víno...

prvních pár dnů se dělo třeba intenzivní pocení a noční můry, což podle některých chytrých článků z internetů nevypovídá nic hezkého o mém vztahu k alkoholu (prej alkoholický detox, pche). I když po posledních Vánocích, které by si zasloužili přejmenovat na Vínoce nebo nějakou podobnou rádoby roztomilou zkomoleninu, se vlastně nejde divit. 

Ale teď už k tomu Salónu. I přes má odpočatá, měkoučká a růžovoučká játra, jsem měla obavy, že kdybych neplivala, tak se dostanu v Salónu tak nejdál k Chardonnay (který je ještě před Ryzlinkama, tak bacha). Takže jsem v rámci nově nabyté rigidity všechny vzorky svědomitě plivala. Až na pár fakt chutných výjimek. A k těm za chvilku. 

Díky tomu jsem Salónem prošla poměrně důstojně, vyslechla si historky o korejských turistech, kteří si stoupají na záchodovou mísu (což konečně vysvětluje přítomnost obrázku vpravo na dámských WC) a znechutila ostatní hosty, kteří se museli dívat na moje neustálé plivání (ono to totiž není jen tak plivnout třeba tak 200 x za dvě hodiny, slinotvorba už pak spolehlivě nefunguje, svaly kolem úst ochabují a jeden nemá daleko k dehydrataci). 

Ale aspoň jsem mohla střízlivá lépe odrážet obšmetáky, který jsou všude tam, kde je víno (objasnění záhady vinných obšmetáků nechám na jindy).

Celkově bych kvalitu vín hodnotila velice uspokojivě. Chuťově buňky si po odpočinku museli zvykat na kyselinky a třísla, ale hned počáteční Vlašáčky velice potěšili. I u Veltlínů šlo najít pár dobrých kousků, Chardonnay a bílé Rulandy neurazily, ale prostě Ryzlinky jsou srdcovka. S chutí jsem ozkoušela i pár Pálav s krásnou hloubkou (kolik z vás si teď říká, že mi suchý leden zatemnil mozek) a i když mi obecně v Salónu nesedí teplota pro červená vína, tentokrát se to docela dalo. Pár favoritů níže. 

Ryzlink vlašský, Nové vinařství, 2016, Klentnice, Bavorsko: oficiální vítěz, líbivka, až trochu protivná vůně, nás samozvané znalce tolik nezaujala

narozdíl od Ryzlink vlašský, Mikrosvín, 2015, Perná, Purmice, což byl pro hodně návštěvníků (aspoň co jsem odposlechla) jasný vítěz a já se pod to můžu jen podepsat, nebe a dudy v porovnání s předchozím 

Vyplatí se celkově zkusit všechna vína ze Zámeckého vinařství Bzenec, hlavně řada Terroir Moravia byla fajn. Stabilně vysoká kvalita napříč odrůdami (krásné oba Veltlíny, velice podařené Chardonnay, stabilně zachutnalo i Rulandské bílé a oba Ryzlinky). Po chvíli se ale začne vkrádat pocit, že jsou si ta vína něčím vlastně dost podobná a vyrábí se tak nějak podle jednoho metru...

Neuburské, Mikrosvín, 2016, Perná, Kotelná se taky moc líbilo, ještě mladík, ale fakt tam nějakou zemitost má a není to zbytečně veselé a líbivé víno. 

Z Chardonnay nabídne zajímavý projev Grand Reserva od Pialka a Jagera, 2015, chlapácké Chardonnay, kde se tlačilo na pilu i na sud, spíš edukativní zajímavost, ale pro mě pitelná 

Z opačného spektra se nabízí Chardonnay od Trpělky a Oulehly, ročník 2015, Kounice, trať Karlov, přirozenější sympatický projev a kyselinka 

Líbilo se Cuveé Premiéra od Plačků, kombinace Sauvignonu a Rulandy bílé (70:30%), 2015, moje celkem oblíbené odrůdy dávají dohromady intenzivní a líbivý mix, chlebovinka a cukřík na konci zaujmou

Z Rýňáků bych vypíchla líbivku od Chateau Valtice, ročník 2016, pro mě neznámá obec Hrádek. Potěšili Habáni a jejich Ryzlink 2015 z Bzence, pikantní a pěkně dlouhé víno. O Rýňakové prvenství bojoval Ryzlink od Jedličků z Bořetic, 2015, trať Terasy - překvapivě nazrálý s lehkým petrolejem, zároveň ale šťavnatý a komplexní. Vyzyvateli by byli oba Ryzlinky ze Školního statku Mělník z Liběchovské, ročník 2015. Víc se líbil intenzivní ale navýsost elegantní pozdní sběr ale ani kabinet s krásnou mineralitou a řízností nedělal ostudu. Skupinu uzavírá cukříkovější (8,2 gr zb.c.) Mikrosvín, ročník 2015, Mikulov, trať Za cihelnou. Nesmírně milé, harmonické víno. Můžete zkusit i polosuchou variantu z obce Dobré pole, trať Staré, hodně strukturované, příjemný cukr, v poznámkách mám '50 odstínů cukru' - už na mě zase šla vtipná. 

Fajn byly i Pálavy, a to jak polosuché Moravíno, 2016, trať Kačisdorfské pole (?), tak polosladká Pálava z vinařství Garčic, 2016, Pavlov, kterou nahoře krásně držela úplně ukázková kyselina. Pálava z Hnanic, Vrbovec, trať Šác, předvedla zajímavé čajové a exotické tóny. 

Červené bylo jen letem světem, palec nahoru rozhodně za Zweigeltrebe barrique od Habánů, 2015, Velké Pavlovice, trať Trkmanska. Krásné koření a zakomponovaný sud, parádička. Ve Frankovkách za mě vyhrával Michlovský, ročník 2015, Dyje, trať Babičák. V katalogu má víno napsáno, že má vyprofilované elagotaniny (!!?), že by klasické taniny s dávkou francouzské elegance?  Barikový Merlot od Trpělky a Oulehly, kounická trať Šibeniční hora, taky ostudu nedělal, pěkně vyvážené koření a ovoce, moc hezký nakouřený konec. A končila bych barikovým Rulandským modrým od Dufka, což byla reklama na jemnost a sametovost. Pokud byste ale na konec zatoužili po Cabernetu Sauvignon, tak nazrálý až hodně marmeládový kousek nabízel Štěpán Maňák, ročník 2015, Novosedly, trať Slunečná. Na domácí poměry obstojné, opět velice typický a edukační Cabernet. 

Mno - shrnuto, vyplivnuto, podtrženo, jsem si to docela užila a oproti minulé návštěvě toto hodnotím jako výrazný posun nahoru (že by ročník?) a návštěvu bych doporučila nejen z edukačního hlediska, ale i jen tak pro zábavu. 

Legínotaniny na to ! :) 

Blog nově a lépe plus malé ohlédnutí za loňskem.

Stejně jako si dává tvůrčí pauzy Tomáš Klus, aby našel sám sebe, tak i autoři blogů potřebují trochu času na vydýchání a zhodnocení toho, jak moc zatím nudili publikum. Mezitím se stihnou přestěhovat do bytu v podhradí, zajet si na pár služebek (až budete v Barceloně tak jeďte sééééém, nejlepší víno a nejsmradlavější sýrý!), absolvovat intenzivní programovací kurz Javy, získat nový pracovní projekt, naučit se korporátní řeči a zjistit, co v tom projektu vlastně budou dělat (s odstupem cca 4 měsíců) a hlavně se zasnoubit s nejvěrnějším fanouškem tohoto blogu. Víno nám v toskánském olivovém háji s výhledem na San Gimignano nechybělo - někdo k osmělení potřebuje skleničku, někdo tři láhve. A čtvrtá láhev sladkého Vin Santo padla na oslavu. 

Takže i když flákám psaní (a 'flákám' je ještě eufemismus), tak nezapomínám degustovat (to je taky eufemismus). Ohlédnutí za loňským rokem u vína vypadá asi takto. Leden - předsedám degu komisi, mám hodně odlišný názor na většinu vín než padesátníci v mé skupině, vysloužilí degustátoři hlídající čas mě pravidelně plísněj, že jsme pomalí a máme zrychlit. Těžko se to dělá, když já dávám barikovému vínu 86 bodů s aspirací na zlato, ale strýcové si myslí, že je to vada. Ale zvládli jsme to, po degustaci cca 80 vzorků jsem se nějakým zázrakem doplazila domů. 

Duben - opět jsem zavítala na Víno není vinno, měla trochu rozporuplné pocity z domácích vinařů, ale o to víc byla nadšená sousedy ze Slovenska (Živá vína, Strekov) i Maďarska (Fekete Pince ze Somlo). A pak tu byla historicky první akce Družstva v Brně. Krásné prostory u kavárny PRAHA, lidi krásní, vína krásná (Ryzlink vlašský 2013| Divide od Dvou dubů, Finca Innana 1200 Blanco, Creme de Pinot rosé 2015 z Dobré vinice), vše stylové, až nejedno flanelové hipster srdce plesalo. Družstevníky dost sleduju (čti stalkuju) na sociálních sítích a těch internetech, že jsem si nějak začala myslet, že jsme kámoši (když o nich vím tolik). No oni si to nemysleli :) Mezitím návštěva Cannes a Nice, Azurové pobřeží, plnění šneci, krásná rosé a sem tam nějaké povedené Cotes du Rhone.

Následovalo zpocení na květnovém Wine Prague. Hala s domácími vinaři byla o poznání zábavnější a živější, ale i v zahraniční sekci jsem si přišla na své (unoaked Chardonnay z Kalifornie od Mer Soleil ročník 2014, Champagne Louis Dousset a J.Chopin, krásný Muscadet od Famille Bougrier, nejlepší pokec s vinaři z Tokaj Generation Y, atd.). Jen Praha pije víno už prostě nešla stihnout, takže zase zůstávám v mainstreamovém vínomilném proudu. 

Letní Toskánsko by si zasloužilo samostatný článek (knihu?), to se pokusím napravit. Pak byl taky říjnový Kos a několik příjemných překvapení co se týče řeckých vín, jejich energičnosti a osobitosti (Duogos z Rapsani, Epilinios wines ze středního Řecka). Ani nemusím být v Delfách a už bych řeckým vínům začala věštit více než zářnou budoucnost. Ale aby bylo jasno - na Retsinu stále názor neměním. 

Na konci října služebka, Pittsburgh a asi největší zážitek roku - Pensylvánský festival vín. Jahodové víno, dýňové víno, rybízák, burgery, občas taky víno z hroznů a hromada liščinových hybridů. Našla jsem pár vín, co potěší i evropský jazyk - jeden Riesling, Traminette (hybrid našeho Tramínu, ale celkově povedený květinový projev), Syrah (hrozny buď Kalifornie nebo Chile) a Catawba nebo Niagara (místní hybridi, ve sladké variantě ucházející). Rozhodně méně bolestivé než když vám nalévají Riesling, vy čekáte Riesling, ale chutná to jako kyselý Charvát. Prostě absolutní svoboda. 

Po návratu jsem už stihla jen předvánoční degustaci. Neuvěřitelně charakterní Tramín 2013 a sametová červená Frankovka od Zuzky Bukovské z Vinařství Tři Čtvrtě nepokrytě nadchly. A když je blogger nadchnutý, tak se píše samo a chce to prostě ven že. Tak něco víc o loňských vínech zas příště. Dřív než za rok.