Love story s Frankovkou a labutí píseň Kéknyelu

Jarní čas může svádět k různým vyznáním, a mě to zrovna (po pár týdnech bloggerského lenošení, ehm ehm) vyšlo na několik krásných vín z Burgenlandu a Maďarska. Střední Evropa má co nabídnout, takže už žádné Parkerovské hanění Frankovky (které ostatně leží většině středoevropských vínomilců pořád v žaludku). 

V brněnském kroužku jsme vzali na paškál několik krásných kousků, níže pár poznámek k těm nejlepším středoevropanům. Všechny má v sortimentu Alifea, tak kdybyste zatoužili po Frankovce z Burgenlandu a chtěli upustit nějakou tu korunu, tak níže pár tipů: 

Weingut Peter Schandl, Furmint, Qualitatswein, ročník 2012: trochu netypický Furmint z Rakouska, krásná vůně se stopou kvasnic, vosku a krémovosti, v chuti pěkně nazrálé, střední tělo, šťavnaté, minerální, spíš neutrální. 85 bodů. 

Weingut Peter Schandl, Blaufrankisch Ried Kreften, Qualitatswein, ročník 2011: elegantnější kousek, pěkná struktura, projevem klasika višně až griotka, kakao až trochu svíravý kakaový prášek, krásná živá kyselina a šťavnatý dojem. 

Weingut Krutzler, Blaufrankisch Reserve, ročník 2011: mladé, energické, projevem podobné jako předchozí kousek, ale působí mnohem mladším dojmem, intenzivní, přímočaré, fajn potenciál do budoucna. 

Weingut Krutzler, Eisenberg, DAC, Reserve, ročník 2012: opět Frankovka, vše z polohy Eisenberg, ze které jsem nedávno zkoušela super Pinot, projevem teplejší ovoce a likér, jemné, elegantní, zároveň má pěkné tříslo a strukturu. Pevné a svěží. Stejně jako u předchozích kousků jsem byla na nějakých 88 bodech. Cenově všechny přes 600 Kč, což už není taková sranda. 

A přitvrdili jsme. Cenově i bodově. Weingut Krutzler, Blaufrankisch , Perwolff, ročník 2012: velké krásné víno, takovéto co se špatně popisuje, protože má všechno. Sebevědomé, komplexní, dlouhé, plné, projevem odrůdová krásná Frankovka - hromada úžasností vměstnaná do láhve. 94 bodů a cena kolem 1400 Kč. 


A pak tu byla degustace vinařství Bock, na kterou jsem vyrazila těšící se na plná červená z Villanyi, a odešla zamilovaná do neznámé bílé odrůdy kousek od Balatonu (Badacsony). Protože prostě Kéknyelu. V současné době by jí nemělo být vysázeno údajně víc než několik desítek hektarů, nejen kvůli citlivosti a náročnosti odrůdy ale i vzhledem k tomu, že musíte mít dnes už netypicky na vinici jak samčí, tak samičí keře. Prostě víno co má sex ! Nechci aby to tu znělo jako epitaf, ale budoucnost odrůdy není nejjasnější - a přitom právě láhev Keknyelu, ročník 2015, z rodinného vinařství Endre Szaszi patřila k jedněm z nejlepších bílých za posledních pár měsíců. Pevné, minerální bílé s parádní kyselinou a velkým potenciálem vyzrávat. Svěží a smrtelně suché. Takové maďarské Chablis. Akorát za dvě stovky a s 88 body. 

Oslovil i jejich Vlašák aka Olaszrizling St. Gyorgy Hegyi, ročník 2015. Ze začátku ještě trochu syrovější, zelené jablko, postupně meruňky a vanilková kulatost . V chuti plné, lehce botrytida, na konci mandle, pěkné tělo a obstojná kyselina. Moc fajn kousek. 86 bodů. A cena opět kolem 200 Kč. 

Ještě zkusím zjistit dovozce, protože tohle vinařství za to stojí.