Love story s Frankovkou a labutí píseň Kéknyelu

Jarní čas může svádět k různým vyznáním, a mě to zrovna (po pár týdnech bloggerského lenošení, ehm ehm) vyšlo na několik krásných vín z Burgenlandu a Maďarska. Střední Evropa má co nabídnout, takže už žádné Parkerovské hanění Frankovky (které ostatně leží většině středoevropských vínomilců pořád v žaludku). 

V brněnském kroužku jsme vzali na paškál několik krásných kousků, níže pár poznámek k těm nejlepším středoevropanům. Všechny má v sortimentu Alifea, tak kdybyste zatoužili po Frankovce z Burgenlandu a chtěli upustit nějakou tu korunu, tak níže pár tipů: 

Weingut Peter Schandl, Furmint, Qualitatswein, ročník 2012: trochu netypický Furmint z Rakouska, krásná vůně se stopou kvasnic, vosku a krémovosti, v chuti pěkně nazrálé, střední tělo, šťavnaté, minerální, spíš neutrální. 85 bodů. 

Weingut Peter Schandl, Blaufrankisch Ried Kreften, Qualitatswein, ročník 2011: elegantnější kousek, pěkná struktura, projevem klasika višně až griotka, kakao až trochu svíravý kakaový prášek, krásná živá kyselina a šťavnatý dojem. 

Weingut Krutzler, Blaufrankisch Reserve, ročník 2011: mladé, energické, projevem podobné jako předchozí kousek, ale působí mnohem mladším dojmem, intenzivní, přímočaré, fajn potenciál do budoucna. 

Weingut Krutzler, Eisenberg, DAC, Reserve, ročník 2012: opět Frankovka, vše z polohy Eisenberg, ze které jsem nedávno zkoušela super Pinot, projevem teplejší ovoce a likér, jemné, elegantní, zároveň má pěkné tříslo a strukturu. Pevné a svěží. Stejně jako u předchozích kousků jsem byla na nějakých 88 bodech. Cenově všechny přes 600 Kč, což už není taková sranda. 

A přitvrdili jsme. Cenově i bodově. Weingut Krutzler, Blaufrankisch , Perwolff, ročník 2012: velké krásné víno, takovéto co se špatně popisuje, protože má všechno. Sebevědomé, komplexní, dlouhé, plné, projevem odrůdová krásná Frankovka - hromada úžasností vměstnaná do láhve. 94 bodů a cena kolem 1400 Kč. 


A pak tu byla degustace vinařství Bock, na kterou jsem vyrazila těšící se na plná červená z Villanyi, a odešla zamilovaná do neznámé bílé odrůdy kousek od Balatonu (Badacsony). Protože prostě Kéknyelu. V současné době by jí nemělo být vysázeno údajně víc než několik desítek hektarů, nejen kvůli citlivosti a náročnosti odrůdy ale i vzhledem k tomu, že musíte mít dnes už netypicky na vinici jak samčí, tak samičí keře. Prostě víno co má sex ! Nechci aby to tu znělo jako epitaf, ale budoucnost odrůdy není nejjasnější - a přitom právě láhev Keknyelu, ročník 2015, z rodinného vinařství Endre Szaszi patřila k jedněm z nejlepších bílých za posledních pár měsíců. Pevné, minerální bílé s parádní kyselinou a velkým potenciálem vyzrávat. Svěží a smrtelně suché. Takové maďarské Chablis. Akorát za dvě stovky a s 88 body. 

Oslovil i jejich Vlašák aka Olaszrizling St. Gyorgy Hegyi, ročník 2015. Ze začátku ještě trochu syrovější, zelené jablko, postupně meruňky a vanilková kulatost . V chuti plné, lehce botrytida, na konci mandle, pěkné tělo a obstojná kyselina. Moc fajn kousek. 86 bodů. A cena opět kolem 200 Kč. 

Ještě zkusím zjistit dovozce, protože tohle vinařství za to stojí. 

Kuba Novák na žal, Pinot noir od Fritsche na radost

Víno patří k životu, k jeho radostem a strastem, jak by řekl klasik - ochlasta. Přesně to byl můj případ týden nazpět, kdy jsem nejdřív zapíjela smutek, že nebudeme mít krásný byt s výhledem na Špilberk, protože ho galantně přenecháme těhotným kamarádům, abych následně o den později zjistila, že nám majitelé pronajmou totožný byt akorát o patro výš. 

A obě situace si vyžádaly tekutou psychickou podporu. Jak titulek napovídá, tak jako útěchu jsem zvolila Kubu Nováka, jeho Veltlínské zelené ze Skalky, ročník 2013. Protože mi pár let nazpět strašně chutnalo a trochu jsem se bála, jestli už nemůže být za zenitem. Ale stejně jako degustace vinařství Kasnyik ze Strekova pár hodin předtím mě moc nepovzbudilo (Kasnyik raport bude). Ale co jsem vlastně čekala, že jo ? :) 

Nějak si nepamatuju. že by bylo i na Víno není vinno takhle kalné a ujeté. Ve vůni uzené a slané, kouřové, mineralita a jen na pozadí stopa ovocných tónů. V chuti navazuje příjemná slanost, krémovost, hutnost, slabší citrusová linka, ale plusové body jsou za pevnou a strukturovanou kyselinu. Jak mám ráda slaná/ nauzená vína, tak tady už to bylo moc, ubilo to jakýkoli ovocný/ odrůdový projev a celkově víno ztenčilo. Pořád je tu ale dost velká šance, že je v blbý fázi, případně se nějak mikrobiálně zvrhlo. 84 bodů. 

Ale pít ho druhý den, tak tam možná najdu víc ovoce a radosti. Stejně jako v Pinotu noir Exlberg, ročník 2013 z Weingut Frisch z Wagramu. Biodynamické vinařství, jeden ze členů uskupení Respekt Biodyn, ze kterého budete znát minimálně Judith Beck. Heslem menšího vinařství (25 ha, organicky od roku 2008) je "I am not as good as nature", což bychom si měli všichni nechat vytetovat na čelo a možná bychom se pak neřítili do takového ekologického průseru. 

Intenzivní ale svěží fialkovo-jahodová vůně, lehce maliny, vanilka a trochu živočicha. V chuti sedlo dokonale - veselé, sametové, šťavnaté, elegantní, pinotově ovocné s jahodami, ostružinami a nevtíravým fialkovým bonbonem. Pilo se jedna radost a určitě by obstálo i u méně veselých pitců. Super objev, koupeno na Víno-klubu/ vínomatu za cca 319 Kč. No mohli by znovu naskladnit, v zahraničních eshopech za něj chtějí třeba i jednou tolik, 89+ bodů. 

Další slovenské dobroty

Tak začínám mít neodbytný pocit, že jsem zaspala malou vinnou revoluci na Slovensku (ale pravda je, že zaspávám plno věcí - biologické hodiny, příležitost říct si o vyšší plat, žít tady a teď, udělat si tetování, vzít si supervýhodnou hypotéku, atd...).

Ale zpět k tématu. Většina hlavně suchých vín ze Slovenska, co se mi dostala do skleničky (Golguz, Berta, Fundus Regius, Strekov, atd.), měla vysokou úroveň a nelehko by se pro ně hledal srovnatelný domácí vyzyvatel. Zatímco my se plácáme ve vinařských zákonech a šmelinách, tak za to bratia na Slovensku pěkně vzali a některé jejich kousky jim nejde než závidět (tvrdit, že na Slovensku nemají problémy je samozřejmě mimo mísu, ale zatím se nerušeně houpám na obláčku nevědomosti).

Modra, z webu Slovakia travel

Když si pomůžu zeměpisem, tak chutnaná vína měla často českou citlivost, rakouskou čistotu, ale i maďarskou sebevědomou plnokrevnost. Závidět lze i možnost profilovat a komunikovat vína z východních oblastí jako vulkanická (Viz článek Podkorkem), případně Maďarům natruc jako Tokaj. Ale i západní oblasti maj něco do sebe  - třeba malé rodinné vinařství Rariga, které hospodaří na 2 hektarech v Modre. Modra ležící na úpatí Malých Karpat prý byla jednu dobu vůbec největší vinařská obec v Československu, dneska se ale spíš brání divoké zástavbě, jelikož leží až nebezpečně blízko Blavě. A co vína ? 

Veltlínské zelené, ročník 2015, Modra, hon Noviny

Ve svěží vůni se ukazují zelené jablíčko a méně zralá hruška, lehce na pozadí citrusy a bylinky. V chuti navazují na Veltlín trochu netradičně opět hruškové/ hruškovicové tóny, zelené jablko, trochu exotiky a ukazuje se i fajn pikantnost a mandlové tóny schované za vyšší ale příjemnou kyselinou. Chuť je plná, intenzivní, kulatá (4 měsíce leželo na sudu), drží ji alkohol, který je ve Veltlínu přeji jenom znát, ale nevadí. Dost dlouhý, po zahřátí poměrně intenzivně vanilkovo-karamelový dojezd. Netypický Veltlín na začátku cesty, který se bude pěkně vyvíjet a má co říct (hlavně nám uvyklým na znojemské kousky). Moc povedená věc, 86 bodů.

Rizling rýnský, 2015, sladké , Modra, hon Lorencar

Opět světlejší barva, vůně v lecčems až překvapivě podobná předchozímu kousku, hrušky, jablíčko, medovost a meruňková marmeláda. V chuti i přes výraznou sladkost působí poměrně lehce, vesele a bezstarostně, ukazují se příjemné tóny meruněk, hruškového kompotu, ke konci i rozinek a vanilky. Pěkná citrusová kyselina je pořád cítit v pozadí. U sladších vín mám ale občas problém, že po té náloži cukru už tam nechci hledat nic moc jiného, nechám se ukolíbat cukříkama a jen si tak bezstarostně piju. A jak do mě normálně ve velkém mizí (tzv. jak Němci do krytu) spíš suchá bílá, tak tohle se pilo moc dobře. Takže až budete chtít jen tak bezstarostně pít a osladit si život, tak Rýňák z Modre není vůbec špatná volba. 85 bodů. Oba pěkné kousky najdete v sortimentu Wineplanet. 

  

Ne tak úplně nová vína pro 2017: Assyrtiko z Lidlu, Bruno Clavelier a jiné roztodivné šumění

Tak budeme mít za chvíli nový Salon vín, seznam si můžete projít na odkazu, je tam na stažení tabulka s výsledky. Pokud chováte náklonnost k Excelu, tak můžete jako já skončit s kontingečkama a slicerama :) Většina jmen zůstává stejná, jsem zvědavá na vína od Krausů a z Kutné Hory, překvapilo množství vín od Kamila Prokeše nebo červené od Springera. Asi se tam stavím, uvidíme, jestli si domácí červená od posledně (to byl ovšem ročník 2014) vylepší reputaci.

Na Wine Spectator zaujal seznam Matta Kramera s 25 víny pro rok 2017, což pro čtenáře znamená zkusit každý druhý týden něco nového. Seznam je dělaný pro trochu jinou cílovku, než je většina čtenářů blogu nebo milovníků "ezoterických vín", ať už je to cokoliv :). U některých doporučení jsem tak nějak povýšenecky obracela oči v sloup ("Anything from Greece, Pretty much anything from Portugal, Sparkling wines called Crémant") abych si ale při procházení seznamu vzpomněla na pár pěkných chutnaných vín, která zatím nespatřila světla monitorů. A měla by! 

Třeba Assyrtiko ze Santorini, ročník 2015, ulovené v akci v Lidlu tehdy asi za 130 Kč. Láhvi připomínající Vincentku jsem moc nevěřila, ale kdybych věděla, jaká to bude paráda, koupila bych toho víc. Krásná zlatavá barva. Ve vůni střízlivě ovocný a nazrálý projev do broskví a květinového medu. V chuti pevné, minerální, moc pěkně postavená záležitost. Opět jemnější stopa ovoce a medu na závěr. Bodově bych byla někde kolem 87 bodů. 

No a když jsme u těch Crémantů, tak hodně nadchly šumivky od Domaine Bruno Clavelier, hezký medailonek na Jižním svahu. Crémant de Bourgogne AOC Blanc, ročník 2012, směs po třetinách Pinot noir/ Pinot blanc, Aligote, Chardonnay, měl komplexní projev s ovocem (jablko, citrusy, citrónový koláč),  slanější linkou a zabíhal až k lanýžům (protože "k houbám" nezní dost vznešeně). V chuti celkově plné, hezky strukturované, dlouhé, příjemná ne-extrovertní nasládlost, vyvážené, lehce nazrálé. 88 bodů. Cena pod 600 Kč a za mě docela seriózní vyzyvatel Champagne od Jean Dumagnin, které jsme měli jako vrchol večera (Viz konec příspěvku). 

O chlup méně oslovila stejná řada, ale ročník 2010. Crémant působil uzavřenějším a složitějším dojmem, dost vystupovaly kyseliny, ale struktura a vrstevnatost s pěknou ovocnou linkou slibují do budoucna fajn zážitek. Předchozí kousek už byl hotový, tohle ještě něco může předvést. A za lepší cenu. 86 bodů. 

A níže jen pár poznámek k dalším chutnaným šumivkám z Loiry a Champagne, někde trochu úlet, ale celkově má Alifea fajn sortiment: 

Domaine Louis de Grenelle, Crémant de Loire "Brut Platine" AOC, NV. Odrůdy Chenin blanc, Chardonnay, Cabernet franc. Užší, ale fajn tělo, mírná kyselina, dost ovocné, svěží, sladší. Bubliny pro nebublináře.  Cca 320 Kč. 84 bodů.


Domaine Jöel Delaunay, Touraine AOC Blanc "Méthode Traditionnelle", NV. Odrůdy Chardonnay a Arboix. Cca 3 roky na kalech. Nazrálé, zajímavější, plné ale trochu připečené, lechtivá kyselina, kvasnice, pěkné perlení. Na mě pořád sladké, ale super poměr cena-kvalita. Cca 320 Kč. 87 bodů.

Domaine Louis de Grenelle, Saumur Brut AOC, Rosé NV, odrůda Cabernet franc. "Šumivý pyrazin", hodně cabernetové tóny, rybíz, sekundují lesní plody. Přímočarost, lehce zelenost. Netradiční, zajímavé na skleničku dvě. Cena cca 290 Kč. 86 bodů

Jean Dumangin, Champagne AOC Brut Resérve Blanc de blancs, NV (cca 2011)
Super mineralita, ale těžkopádnější a sladší projev, šťavnaté, vrstevnaté. Zajímavé, ale nepobízí moc k dalšímu pití. Cena kolem 790 Kč. 86 bodů. 


Jean Dumangin, Champagne AOC Extra Brut Blanc de Blancs, NV (cca 2009)  
4 až 5 let na kalech, kvasnice ze začátku jdou hodně znát. Svěží, řízné, výrazně méně ovocných tónů. Cena kolem 830 Kč. Cca 86 bodů


Jean Dumangin, Champagne 1er Cru Brut, 2008. Cca 6 let na kalech, 55% Ch plus 45% PM, 6-7 g zbytkového cukru. Tohle jako jediné dalo na frak i Crémantům od Bruno Claveliera. Elegantní, vrstevnaté, osobité, lehká nazrálost, projevem do briošky a citrónových koláčů. Velice přesvědčivé, cena pod 1000 Kč. 90 bodů. 

Božská mana roku 2016

Přiznám se, že v roce 2016 jsem možná vinně trochu zahálela a ani do nového roku nevstoupila nadopovaná novými předsevzetími. Naštěstí jsem i přes loňskou lenost narazila na plno "božských vinných man", tak proč se o ně nepodělit. 

Pravda, že to loni bylo hodně o domácích kouscích, takže pokud bych si měla dát nějaké předsevzetí do 2017, tak víc strkat nos ven a hledat dostupná a zajímavá vína, i kdyby to mělo být jen u sousedů :) 

 Po "suchém" lednu, kdy mi dělala společnost nealkoholická vína (brrr) jsem se podívala do Salonu vín na domácí výběr...

Zámecké vinařství Bzenec, Rulandské bílé, ročník 2013, Vracov, trať Klínky, super potenciál, super struktura, velice slibná Rulanda. DEGU

Spielberg, Rulandské modré, ročník 2013, Archlebov, trať Dubová, elegantní, krásně pitelné domácí červené. Viz odkaz výše

Následovaly zahraniční i domácí degustace v čele s autentickými Křepicemi...

Bel Colle, Roero Arneis, Piemont, šmrncovní, svěží, minerální a taky autochtonní záležitost (no není "autochtonní" super slovo) trochu evokující středoevropská bílá vína. DEGU

Jaroslav Osička, Pinot Chardonnay ročník 2010, geniální kousek - vlastně až tak úžasný, že jsem si k němu neudělala skoro žádné poznámky, no neberte to. DEGU

Petr Kočařík, Tramín, ročník 2013, široké a bohaté víno, opět minimum poznámek, ale o to maximálnější dojem. Viz odkaz výše

Richard Stávek, Ryšák, ročník 2014, dráždivé, ohnivé, zahřívací, teď by bodlo. Viz odkaz výše

Ťápal a Koláň, Domina, ročník 2013, Přerov-Předmostí, jo tohle byla exotika, ale pěkně plná, pevná a ovocná, krásně uděláno, pozdravy do Přerova. DEGU

Vinařství Gala, Cuveé bílé Organic, ročník 2013, křupavost a mineralita nacpaná v láhvi, parádní věc. DEGU 

V Moravské bance vín nás v květnu rozmazlovali víny z archivu a bylo to velké labůžo: 

 Znovín Znojmo, Ryzlink vlašský, ročník 1995, obec Hnízdo, boží propolisovo-ořechovo-květinová věc.  DEGU

Soaré/ Mucha řada, Sauvignon, ročník 1998, obec Přítluky, trať Na Knížecí, sluneční paprsky chycené v láhvi, krásné karamelové a jemně ovocné víno. Viz odkaz výše

Vinařství Tanzberg, Ryzlink Vlašský, ročník 1999, trať Pod Svatým Kopečkem, Tanzbergský první ročník a pro mě víno roku, dojemné, komplexní, energické, ach jo. Viz odkaz výše. 

Arcibiskupské sklepy Kroměříž, Muškát Ottonel, ročník 1994, sladké ale důstojné likérovo-ořechové pohlazení. Viz odkaz výše. 

A protože v létě bylo (nejen) v Brně jak na Sahaře, tak to bylo hodně o domácích degustacích:

Školní statek Mělník, Ryzlink rýnský, ročník 2008, krásná nadčasová záležitost s kyselinkou, má to vše a ještě něco navíc. DEGU

Villa Antinori Rosso, Toscana IGT, ročník 2013, elegantní, šťavnaté a ovocné překvapení z Toskánska, super poměr - cena výkon, James Suckling mu dal 91 bodů, Wine Spectator 89 a nějaká Hačecká z Brna 90 bodů :) DEGU

Vinařství Čapka, Chardonnay řada Premium, ročník 2013, obec Josefov, trať Kukvička, hluboké strukturované Chardonnay s jiskrou a moc fajn aromatikou. DEGU

Vinarstvo Berta, Chardonnay Winemakers choice, ročník 2015, zase jedno Chardonnay, tentokráte od našich slovenských sousedů, seriózní, plné pitivo s "oříškovou mineralitou" (na to si dávám Trademark, tak bacha :)) DEGU

Vinedas Emiliana, Riesling Reserva, ročník 2012, Bio Bio Valley, Chile, novosvětský koncentrovaný a pořádně petrolejový Ryzlink, co vás nenechá vydechnout. DEGU

ale na pár pěkných degustací jsem se ven nakonec dokopala (a nelitovala jsem):

Weingut von Winning, Win Win Riesling, ročník 2015, nejlepší podbízivé víno na světě - hromada ovoce, pěkná struktura a srozumitelný nenudící projev, krásně to ve Falci namíchali. DEGU

Carl Loewen, Riesling Maximin Herrenberg 1896 (Grostes Gewachs), ročník 2015, "charakter z toho jen řve" byla moje tehdejší poznámka k vínu spolu s ódou na intenzivní aromatiku a sametovo-kvasnicový projev. Viz odkaz výše

Filip Mlýnek, Ryzlink vlašský, ročník 2015, trať Valtická, Mikulov, polosladký, sladší kousek, co má charakter a výraz ... a taky nějaké ty stopy slušivé botrytidy :) dlouho jsem zvažovala jestli dám na piedestal tenhle kousek nebo Vlašák z Liščího vrchu, ale plíšeň vyhrála :) DEGU

Bodegas Aroa, Gorena Seleccion Reserva, ročník 2008, velké překvapení ze zapomenutého bio baskického vinařství, intenzivní strukturovaný projev se stopou aronie, lesních bobulí a vysušujícího třísla, dohromady funky a šťavnaté. DEGU

nesmím zapomenout na výlet do Bari (paradoxně za menším teplem než v Brně): 

Vigna Pedale Reserva, Castel del Monte DOCG (Nero di Troia), ročník 2010, odrůda Nero di Troia se teší čím dál tím větší oblibě a tři pohárky od Gambero Rosso dobře odráží tuhle sametovou ovocně-džemovou frajeřinu z Apulie. DEGU 

a nakonec několik podzimních objevů:

Vinařství Syfany, Frankovka VOC, ročník 2013, Pražáci mě uklidnili, že Syfany je už v hlavním městě pěkně zavedené, takže se o žádný objev nejedná, ale Kubova lehká a světloučká Frankovka mě stejně dostala kořenitostí, šťavnatostí a samo-pitelností. DEGU

Judith Beck, St Lauren, Schafleiten, ročník 2013, nejvíc nejkrásnější Svatovavřinecké - živé, pevné a zábavné víno. Konečně Svatovavřinecké, co si zaslouží, aby se na něj pěly chvály a skládaly oslavné básně. DEGU

Cantina Tramin, Gerwürtztraminer, Selida, ročník 2015, víno s plátky fialek a růží, vemte Tramín, zavřete ho do babiččiny skříně, zakapejte voskem a nechte spočinout - a dostanete tenhle netypický ale charakterní kousek. Asi mají v Cantina Tramin nějaký super původní klon (nedivila bych se). DEGU

Cantina Bolzano, Lagrein Grieser, Collection Baron Carl Eyrl, ročník 2015, opět Itálie (resp. Alto-Adige) a opět jsem se nenudila, Lagrein je zábavné a na ovoce bohaté víno, které se rádo předvádí. Viz odkaz výše

Vinařství Klobása, Veltlínské zelené, ročník 2015, kořenité a mnohovrstevnaté víno s tóny čtyř pepřů, krásný rakouský klon. DEGU

A do nového roku přeji všem vínomilcům hromadu příležitostí okusit krásná vína, vychutnat si je v klidu s blízkými, užívat život plnými doušky a nebrat ho ani sebe zas tak vážně J