Asi půl roky zpátky jsem na
Facebook psala, že pokud se Britové rozhodnou pro Brexit a Američani pro
Trumpa, tak se stěhuju do džungle, kde se zůstanu kámošit s opičákama a
bude mi líp. Nejlepší příležitost dostát slibům a navázat na „Gorily
v mlze“ se žebravýma thajskýma makakama jsem už ale nejspíš propásla.
A hlásím tedy návrat z
dovolené. Pokud zvažujete Thajsko a bojíte se, že je to moc velký dobrodrůžo,
tak klidně jeďte. Thajci jsou milí, komunikativní, vše funguje, jezdí na čas, a
o turisty se starají na výbornou. Ceny mírné, jen s jedinou výjimkou. A
tou je jako na potvoru víno. Za láhev ucházejícího vína zaplatíte průměrně od 500
do 1000 Kč, po skleničce někde mezi 70-130 Kč. A dostanete zpravidla australské
víno, sem tam je Francie a JAR. Stejně dáte za jeden až dva chody
v restauraci. Takže nás nakonec zachraňovali Slon a Tygr (thajsky Chang a
Singha), nejznámější thajská piva, která se k vedru a k jídlům
pálícím ještě pár dní poté (až v Thajsku jsem konečně pochopila co to
znamená) výtečně hodí.
Nějaké thajské víno jsem ale domů
stejně dovezla a brzy bude degustačka. A k ní se budou uzobávat smažení
červy a cvrčci, protože takovéhle párování dostává úplně nový rozměr a dost mě
zajímá, jestli k hmyzákům bude lepší bíle nebo červené.
Ale předtím jen pár slov o moc
pěkné degustaci vinařství Vlastislava
Klobásy z Nikolčic pořádané Klubem
Přátel dobrého vína, kterou jsem absolvovala na posilnění před odjezdem. Vína
z vinařství se tu na blogu občas objeví, mám ráda jejich čistotu a vyvážený
přirozený projev, plusem jsou fajn ceny. Navíc jsme se při ochutnávání dozvěděli,
že na Moravě je velký nedostatek pomocných sil na vinici a vinařství festovně bojují
o babičky z Kút, nejzkušenější to pomocnice na vinici.
Největším tahákem vinařství bývá Sylvánské zelené, tentokráte ročník 2015
z tratě Neuperk. Ve skleničce bylo ze začátku trochu zaprděné a reduktivní, ale
po intenzivním větrání se ukázala květinová vůně a široká škála citrusů. V chuti
poměrně neutrální, ale šťavnaté, svěží, byla znát stopa kvasnic (zrálo 3 měsíce
na kalech). Pro vinaře nevděčná a náročná odrůda, pro konzumenta
vyhledávajícího jemná svěží vína na celovečerní popíjení super volba (jednoho
doma mám, tak vím). 85 bodů.
Do budoucna zajímavý bude i Ryzlink rýnský, nakoupené hrozny z Mikulova,
trať Valtická, opět 2015. Extrémnější pitivo s 9,3 gramu kyselin (a 9,6 g
cukru), které bylo přece jenom trochu ostřejší, ale až si to vše sedne, tak nejeden jazyk jistě obšťastní svěží citrusy, med, lipový květ a poměrně dlouhá
dochuť. Potěšila i příjemná slanější linka a typická rýňáková
šťavnatost. Pěkné bude. 86 b.
 |
| Párové foto. |
Jak byl Rýňák dost typický, tak Sauvignon, trať Neuperk, naopak překvapil jemností a nenásilným aroma po broskvích a zralém rybízu. Harmonické pití, co mělo šťavnaté
„Mlýnkovské kombo" kyselin a kvasnic ( ve Filipových vínech mi to přišlo
nejvýraznější, tak už mu to zůstane). Pokud je pravda že Sauvignon víc
než jiné odrůdy kopíruje počasí, tak se nedivím, že tenhle 2015-kový je klidný
a kulaťoučký. 86 bodů.
A na notu zahrálo i Zweigeltrebe rosé, opět 2015 a Neuperk. Agresivní růžová
barva trochu děsila, ale víno bylo jinak dost normální se sympatickou sladkou
vůní po třešních a smetaně. Extra pitelné a šťavnaté, opět leželo na kalech a
ukazovalo lehce nahořklé tříslo do kakaa. Jojo, tohle by šlo pít ještě
i příští rok. 87 bodů.
POZOR PŘICHÁZÍ PŘIZNÁNÍ, PO KTERÉM MOŽNÁ UŽ TENHLE BLOG ČÍST NEBUDETE: Jak se většina vinných nadšenců staví
k rosé odmítavě nebo aspoň přezíravě, tak já jsem si diagnostikovala růžovou deviaci a pokud tomu nechybí
kyselina, tak rosé fakt můžu pít ve velkém. Že bylo průmyslově vyráběné? Že zastavili
malolaktiku aby dostali jogurtové tóny? Že takhle by nikdy žádné rosé přirozeně
nevonělo? Pochybný původ? Nevadí, malý deviant ve mně jásá a vytahuje riedlovky. I
teď v plískanicích a mrazech mám na něj chuť, bazénu a slunka netřeba.
Zkusím se léčit oranžovým a podávat dávku aspoň o 7 deci týdně.
 |
| Rose úchyl v akci. Ten vlevo. |
A pokud jste po přiznání zděšením nevyhodili počítač z okna, tak zjistíte, co bylo vínem večera. Veltlínské zelené, 2015, obec Diváky, trať Novosady. Veltlín
rakouského střihu (a klonu) s výrazným pepřem, kořením a zemitostí. Minimum
ovoce, maximálně stopa medu. Extraktivní, pikantní s pořádnou říznou kyselinou.
Ještě bych mu chvíli dala a bude výborné. Musím pořídit. 88 b.
A abychom se rozloučili zábavnou
ale nekorektní hláškou z degustace (protože nekorektnost vyhrává nejen americké volby) tak
vězte, že vinař má mít tolik vinohradů, kolik jeho žena stihne okopat. A
vzhledem k tomu, že prezidentkami stále být nemůžeme, tak šup na vinohrad,
ženské!
Žádné komentáře:
Okomentovat