Jak Judith zkrotila Vavřince

Kdo by neznal Judith Beck z Burgenlandu. Teda aspoň z těch, co žijí přírodou, naturáliemi a tak. My si projeli pár kousků v rámci brněnského (podle komentářů ohledně "objeveného" Syfany asi trochu opožděného :)) degu kroužku a všichni byli nadšení. A já o to víc, že zas tak často vína od žen, vinařek nepiju. O jakém vinařství, které má pod palcem / v názvu ženu vinařku, že jsem tu vlastně psala ? Elena Walch? A dál ? Hana Mádlová (s manželem, dobře to by mi v AZ kvízu neuznali). A dál? Hrdina a dcera (tady už to hodně tahám z paty a improvizuju). A dál? Velký prd. 

Nic moc teda, na to, že my ženy jsme prý hybnou silou při nákupech běžných vín v supermarketech, tak etablovaných vinařek je jak dobrých Svatovavřineckých na Moravě :). Ale jestli Elena nebo Judith vyrábí více “ženská” vína než jejich mužské protějšky bych se nehádala. Ta od Judith byla pěkně kulatá, hutnější a šťavnatá, je pravda, že svaly moc neukazovala, ale stejně bych se v tomhle směru vyhnula nějakým větším závěrům i vzhledem ke skandálnímu faktu, jak málo vinařek mám napito.

Konec femi-okénka a už šup k vínům. Při kvašení i ležení se používají většinou sudy, kvasí se spontánně, vína leží několik měsíců na kalech, přidává se jen síra, nic moc jiného. Prostě taková bloggerská klasika :) 

První Weissburgunder, ročník 2015, jsem si charakterizovala jako “plné a pěkně pitelné”, hutné, zároveň svěží, hezká zastřenější mineralita a slanost. Na konci odrůdově typická meruňkovo-citrusovo-krémová nasládlost, kvůli které bílé Rulandy velmi můžu. Jediné, co mě dokáže otrávit je vyšší alkohol, který u bílých Ruland narozdíl třeba od Chardonnay moc nedávám. Tady alkohol pěkně hřál, ale byl v normě. Startovních 86 bodů.  

“Výborný nápad, funky, ale není to můj styl” (před rokem jsem ještě nevěděla skoro co to znamená a teď mám “funky” každé druhé víno :)) to jsou moje poznámky k Muscat Ottonel Bambule, ročník 2015. Výroba jako červené, kvasí se slupkami, no síra, no filtrace. Ve vůni opulentní, muškátová, veselá vůně se stopou sušených růží. V chuti přízemnější, přímočaré, s pěknou kyselinou a šťavnatým dojmem. 85 bodů. Cena taky funky, cca 20 Euro.

Líbila se i růžovka Beck Pink, ročník 2015, Frankovka 80%, Zweigelt 20%, v projevu krásně kompotové jahody, příjemná nasládlost, vyrovnané, harmonické, lehce tříslo a plný konec. Milé víno. 85 bodů.

Stejné odrůdy, opačné poměry a už jsme v červeném, Heideboden, ročník 2014, lehce selská (=na mne ne úplně čistá) vůně, kde se ale pěkně ukazují i kyselejší bobule jako rybíz nebo višně. V chuti živé, s dlouhou persistentní kyselinou, opět zahradní ovoce aka višně, ostružiny, rybíz, sympatická šťavnatost, trochu svíravé, minerální “štěrková” dochuť. Moc pěkné. 88 bodů.

Beck Ink, ročník 2013, opět stejné odrůdy a poměr, ale projevem odlišné. Do likérova, marmelády, lesních plodů. Nazrálejší dojem vyvažuje pevné šťavnaté tříslo a kyselina. V závěru zajímavé křídové tóny. 88 bodů.

Blaufrankisch, Alte Lagen, ročník 2013, pěkná přímočará kompaktní vůně, oproti směskám výše mám poznámku, že působí smysluplnějším dojmem. V chuti typicky kořenitá Frankovka, hřejivá, lehce štiplavá, šťavnatá, koncentrovaná, celkově vystupuje spíš tříslo než pro Frankovku typická kyselina. Pěkná délka. Opět 88 bodů.

Po nějakém sedmém vzorku už se ve mě probouzí vinný filozof a začínám přemýšlet, jestli mi víc nesednou biodynamická odrůdová vína než cuveé a směsky…..z dumání mě ale vytrhne víno večera, a to je, světe div se, Svatovavřinecké! 

St Lauren, Schafleiten, ročník 2013, kvašeno v otevřených kádích. Lehkonohé, živé, pevné víno. Byť v aromatice užší (hlavně bobule a višně), tak se celkově ukazuje zábavná struktura. Pěkně tu pracuje i kyselina a opět vytváří pitelnou šťavnatost. Ano, tady by láhev padla jak nic. Za mne výrazně lepší než Frankovka a bodově kolem 90-92 bodů. Kéž by takhle vypadali ti naši drsňáčtí Vavřinci!  

Jinak oblíbený Pinot noir, ročník 2013, se s griotkovým, sladším projevem nemohl Vavřinci rovnat. Působí pěkně sametovým dojmem, je kompaktní, pevný, fajn zemité tóny až do podhoubí na závěr, ale trochu unylý. Za cenu kolem 700 stovek bych čekala víc srandy. 86 bodů.

Jediným důstojným vyzyvatelem Vavřinci by snad bylo Pannobile Rot, ročník 2011, vytvořeno asociací místních vinařů. 60% Zweigeltrebe, 40% Frankovka, 16 měsíců leželo v novém bariku. Sladší hřejivá likérová vůně, v chute tříslo pěkně sevře (a nepustí!). Celkově hutné, intenzivní, pěkně postavené, s lesním ovocem a džemem, příjemná vanilka k závěru. 90 bodů.

No pochutnala jsem si, hlavně k Vavřinci bych se ještě ráda vrátila. Nepřikládala bych to estrogenu ani lepším degustačním schopnostem, které my ženy prý máme, ale Judith ví jak na to a umí krásná vína. Vzhledem k mým pokusům s vínem bych si ale netroufala tvrdit, že by to ženy měly v něčem jednodušší, žádný intuitivní vnitřní hlas, který by mi šeptal "teď to stáhni z kalů, uber s tou sírou..." jsem neslyšela :). Tak třeba tenhle víkend....