Trocha štěstí, jeden ukecaný a drzý článek a najednou jste
na degustaci a dostáváte pořádnýho hudlana od Filipa Mlýnka (enologa u Volaříků), pak od Bohumila Semeráda z Klubu přátel dobrého vína. Početné publikum se směje, tleská a pleť se barví na tón nachové paviání řiti...a přitom jsem jen vyhrála v losovačce pěkný 2012 Vlašák a pánové mi gratulují. Nic velkýho. Jen kdybych
nebyla tak trochu posera, kterému přemíra pozornosti prospívá asi jako odkyselení Mülleru Thurgau.
(Názorný příklad: právě ve vlaku píšu příspěvek o 2015-kových vínech od Volaříků , chce se mi dost čůrat a nějak pořád nemůžu sebrat odvahu a požádat vedle sedící
protivnou černě oděnou hipsta děvu, aby mě pustila. Tak
zadržuji a snažím se jít taky proti proudu…)
No nic, soustředím se na text a píšu si, že vína od Volaříků mám ráda, kromě Vlašáků ze Železné a pár specialitek jako přírodní Saphira je ale fanaticky nevyhledávám a občas mi přijdou až zbytečně líbivá. Ale i tak mě oslovil hned první polosuchý Müller Thurgau z panenské sklizně z polohy Za Turoldem. Bylo to veselé bezstarostné pití s květinovou vůní, pikantnější kyselinkou a lehkou minarelitou. Absenci filosofické linky vyvážila překvapivá pevnost, svěžest a celkově moc fajn dojem. 84 bodů. „Mlýnek style“ mám napsáno u suchého Ryzlinku vlašského z Dolních Dunajovic z tratě Plotny. Ležení na kalech a pěkná stopa kvasnic, nižší síra (celková 65 gr.), plnost, šťavnatost, lehká hořčinka, příjemná mineralita a velký potenciál. Jen toliko poznámek jsem si udělala, ale celkově bylo víno hodně podařené a lituji, že jsem zapomněla pár láhví nakoupit. Kolem 86-87 bodů. A u Vlašáků zůstaneme. Tentokrát řada Terroir, trať Kotelná (to je ta hned nad Železnou), polosuché (obecně mají z loňska hodně vín s cukříkem, nějak jim ty 2015-ky nechtěly dokvášet a dojíždělo se se sektovýma kvasinkama) a vyvážené víno s citrusovým projevem, pěkně postaveným tělem a poměrně výraznou mineralitou. 87 bodů. Nejdřív jsem trochu váhala, ale nakonec se mi zalíbilo i suché Veltlínské zelené, řada Terroir, trať Věstoňsko. Zaujalo strukturou, extraktivností a pěknou pikantností. Nějak jsem si nevěděla rady s těmi tropickými tóny a celkově těžším dojmem (13,5% alk.), ale klidně bych ještě pila. 84 bodů.
Co bych rozhodně brala, a to ve velkém byl Ryzlink vlašský, řada Terroir ze Železné. Už bych skoro řekla, že ty Vlašáky ze Železné naslepo poznám díky medovo-bylinkovo-čajovým tónům které podkresluje výrazná mineralita a železitost. Tenhle byl oproti 2014-kám ze Železné výrazně veselejší, ukázal pěknou strukturu a svěžest. 88-89 bodů. A co jiného by mohlo být vyzyvatelem Vlašákům ze Železné než moje oblíbené Rulandské bílé. Konkrétně řada Terroir z Levé klentnické (na které Rulanda neroste nijak dlouho), se zalíbila svěží dost výraznou vůní do žlutého melounu, limetky a meruněk. V chuti působí syrovějším ale typicky krémovým dojmem, trochu to zklidňují i vanilkové tóny ze sudu. Až si víno trochu sedne, tak udělá ještě větší parádu, navíc za fajn ne-terroirovou cenu kolem dvou stovek. Bodově opět 88-89.
Jediný ne 2015-kový vzorek představoval Sekt Volařík 2013 brut, 26 měsíců ležel na kvasnicích. Projevem méně složité, ovocné ale moc fajn cuveé Chardonnay, Rulandského bílého a Sauvignon s tóny meruňkového jogurtu, kvasnic, briošky a výraznou veselou štavnatostí. Slavilo by se s ním jedna radost. 87 bodů.
Dovětek autorky: Vy, co přemýšlíte, zda zvítězil močák nad hipstery, vězte, že jsem to s čůráním nakonec vydržela až domů. Prostě žádnej mainstream.
 |
| Šavle, létající špunty a jiná sabrážová nebezpečí číhala na degustaci. |
Žádné komentáře:
Okomentovat