Vycházející šik Syfany

Teda ne, že by už vinařství Syfany nebylo na domácí scéně známé, ale z minulé degu v Brně někdy před 3 lety jsem si odnášela dojem, že se jedná prostě o další trochu lepší vinařství dodávající na trh čistá pěkná vína. Ale svět se mění, mladý sklepmistr Jakub Zborovský posouvá středně velké (40 ha) vinařství z Vrbice neustále dál, koketuje s divokými kvasinkami, ležením na kalech a akátovými sudy. Takže není divu, že už po něm pomrkávají v Praze (a my v Brně nezůstáváme pozadu). A dobře to v Syfany umí. Pozitivní dojem ještě podtrhnou nové "ošahané" šik etikety, které se neztratí ani v pražském naturálním baru. 

Hned základní kousky potěšily. Ryzlink vlašský, ročník 2015 byla pěkně šťavnatá vyvážená záležitost s lehkou stopou kvasnic a zároveň krásně čistým koncem. Trochu složitěji se mi navazoval vztah s Veltlínským zeleným, ročník 2014. Ze začátku zaprděné se smrádkem, postupně si mě ale získalo zvláštním jablíčko-hruškovým a dost jadérkovým projevem. Příjemná mírná kyselina, kořenitost a kulatost na závěr. Už to připomíná divočejší autentické kousky. Obě vína bych za sebe viděla někde kolem 85-86 bodů, navíc v cenové relaci cca 140 Kč, což je nadmíru uspokojující poměr. 

Moc často se mi nestává, že bych napsala, že mě z bílých zaujal Tramín a Pálava. Ale! :) tohle nebyly ty tetičkovské sladké věci. Tramín, ročník 2013 měl krásnou starosvětskou vůni do bylinek a čaje, lehce slaný až uzený tón. V chuti mám v poznámkách selskost, divočina, vyšší alkohol a snad i tříslo, příjemně pevná kyselina. Básník tím chtěl asi říci, že to rozhodně není typický slovácký Tramín co "u děvčic lásku rozpaluje a šohajúm sílu dává". Ale tím spíš stojí v dnešní post-genderové době za ochutnání :) Pálava, opět ročník 2013, měla 7 g kyselin, které tam byly příjemně znát a vytvořily skromnější Pálavu, s lehce zastřeným projevem s tóny medu, růží a koření. Těžší ale fajn konec. Opět bych bodově byla kolem těch 85, cenově stále zkousnutelých vypitelných 220 Kč. 

Zajímavé bylo i rosé André, ročník 2014. Strukturované vážnější pití se znatelným tříslem. Pěkně řízná, pevná dochuť. Aromatika do rybízu a menších méně zralých bobulí. Překřtili jsme na "moravský Schilcher" (85 bodů).  No a to nejlepší nakonec. Ne nadarmo je Syfany členem smysluplného VOC Modré hory. Jeho Frankovka VOC, ročník 2013, byla smyslů taktéž plná, extra světlá v barvě, v projevu "ani ryba ani rak". Co chybí v třísle doplní pevná kyselina a šťavnatý dojem, ke konci stopa kouře a koření, aromaticky vystupuje zahradní bobulové ovoce a  kyselejší višně. Lehké, samo-pitné, úžasné, 88 bodové. 

Celkově ale oslovila celá produkce Syfany, třeba i takový Muškát moravský ročníku 2013 (!) nebo Sauvignon 2014 měli tvář a bylo vidět, že nad nimi někdo přemýšlí. Je to už nějaký ten pátek, co jsme zkoušeli na první pohled podobně vyrobená vína od Glosů z Moravské Nové Vsi, řada Natura, a teda Syfany za mne vyhrává na celé čáře. A jelikož většinu příspěvků končím dost sluníčkově, tak věřím, že i o Kubovi ještě uslyšíme a doufám, že si z něj do kalhot brzy naprdí i v Praze. Konec sluníčkového hlášení. 

Svatební test krabicových vín

Protože i pochybným humorem živ je člověk, pochlubím se tady na blogu vybranými částmi Na*rat pro ženy, nejméně pochopeného lifestylového časopisu pro ženy, jaké jsou nebo by aspoň měly být. Časopis pár let žil uvnitř hlav několika kamarádek a konečně jsme ho i doopravdy otiskly při příležitosti svatby duchovní matky časopisu, které byl taktéž věnován. 

Nejednoho čtenáře mého blogu jistě potěší Rady Šamana jak objevit vnitřní energii svých jater a tím vyzrát na kocovinu, případně Spolehlivý (rozhodně nesponzorovaný) test krabicových vín, jehož jsem autorkou. Pokud vám není jasný záchodový bodovací systém, pak vězte, že jsme se metodologii a postupu bodování důkladně věnovaly v předcházejícím čísle a opakovat to tady rozhodně nebudu.  

Krásné i když zkrácené čtení přeje jedna z matek Na*ratu! 

A ano, ta kočka s růžovými penisy na hlavě jsem já. 

Bílí fešáci z Chile

Tak mi před pár dny po pečlivém výběru přistály od WinePlanet.cz na stole dvě láhve z organického, resp. pro některé řady a polohy biodynamického Vinedas Emiliana z Chille. Jméno je už pár let známé především pro svá ikonická a výborně hodnocená červená z řad Gé a Coyam (mimochodem to byla první certifikovaná latinskoamerická biodynamika, to se psal rok 2003). To bych ale nebyla já, kdybych to nevzala za opačný konec a nepustila se do nižších řad a bílých vín. 

Mno, ale nakonec houby zle. V Emilianě umí, i když to chvílemi vypadalo, že kromě statusu biodymanického vinařství se snaží i o likérku :)

Jako první jsem si na paškál vzala Riesling, Reserva, ročník 2012, Bio Bio Valley. Barva tmavě zlatavá, krásné odlesky. Vůně intenzivní, nazrálá, výrazný petrolejovo - květinový profil, med, zakomponovaný sud, vůni nese nahoru vyšší alkohol (13% na láhvi, nám se zdálo víc). V chuti brzy nastupuje nazrálý ale příjemný petrolej, dobře si to sedne se sudem, pěkně se navzájem umravňují. V těle, citrusy, grep a žluté jablíčko, Kyselina znatelná, fajn zakomponovaná, drží víno a spoluvytváří středně dlouhý šťavnatý konec. 

Počítejte s vyšší intenzitou, na druhou stranu tohle bude fajn k asijské a jinak kořeněné kuchyni. Ustojí to všechno, já dostala během popíjení chuť na sojovku (a ne, nejsem těhotná). Moc pěkný příklad, jak neevropsky přistoupit k Rýňáku. Pitelný, šťavnatý, nabízí překvapivou komplexitu, trochu okatě petrolejový, ale má charakter.  Cena 190 Kč, 88 bodů. 

Trochu jsme bojovali s Viognerem Gran Reserva, ročník 2013, Casablanca Valley. Oproti předchozímu vzorku světlejší barva, hodně viskózní, stříbrné odlesky. Koncentrovaná strhující vůně mandarinek, meruňkového jogurtu, smetanových bonbónů a bílých květů. Chuť ale může být pro některé kámen úrazu, byť krásně krémová s povedenou páteřní kyselinou a ovocitostí, tak fajn projev je zastíněn vysokým alkoholem (14,5%). Víno nás ochutnalo víc, a buď se trefilo do vkusu nebo bylo smeteno ze stolu (obrazně řečeno). Nedivím se, že mu Jamie Goode dal 93 bodů, já bych zůstala na "střízlivých" 85 bodech, cena za láhev přijatelných 270 Kč. 

Škoda toho alkoholu, projevem je víno výjimečné a stojí za ochutnání. Nejkrásnější aroma se podle některých názorů u Viogneru rozvíjí právě když jsou hrozny zralé až přezrálé...pokud ale suchý a zralý Viogner znamená v Chile skoro 15% alkoholu, tak má můj evropský jazyk dilema. 

Ale abych nebyla jak kakabus - byť komplikovanější, tak současný ročník by pro bílá nemusel být podle prvních odhadů Decanteru vůbec špatný, třeba Casablanca Valley nabídne letos svěží vína s nižším alkoholem. Takže se nejspíš ještě setkáme, chilský Viognere! 

Krásná Berta, Pink Floyd Chardonnay a trochu méně Krásná Hora

Poznáte vinarstvo Berta ze Strekova ? Že zatím ne? No tak to ho tedy musím vrchovatě odporúčat a napísat k němu pár slov (pokud budete číst dál, tak slibuju, že se už nebudu snažit hovoriť po slovensky). 

Tip na vinařství a něco k okoštování jsem dostala od jejich náležitě pyšného dovozce wineplanet.cz, a jelikož mým nadcházejícím předsevzetím je zkoušet víc slovenských vín, tak, reklamním jazykem řečeno, pro mě byla Berta jasná volba. Naši slovenští sousedé pořádně zabrali a některá nedávno zkoušená slovenská vína mají podle mě fakt vysokou úroveň (ale srovnávat s ČR je samozřejmě zavádějící, echm). O potenciálu Strekova se taky už nějaký ten pátek mluví, a i Bertovci rádi vyzdvihuje místní hlinito-písčité a sprašové půdy nebo příznivé klima.

Rodinné vinařství (všichni členové mají vinařské vzdělání) začalo vyrábět první víno cca před osmi lety. Nezahálejí a stále se snaží rozšiřovat výsadbu stejně jako možnosti výroby s cílem produkovat až 120 000 litrů ročně. Vína často nechávají zrát na kvasnicích a dávají jim dost času, jinak ale uplatňují spíše moderní postupy (studená macerace, odkalení, řízené kvašení, atd.). Vlajkovou lodí je Ryzlink vlašský, po ochutnání asi právem. Ze dvou zkoušených 2015–kových řad Single vineyard a Single row, více sedla první jmenovaná sušší řada, ale i hutná, nasládlá a kulatá Single row si najde svoje fanoušky. 

Single vineyard (vlastně ale nevím jaká) bylo krátce macerováno a 2 měsíce necháno na jemných kalech. Výsledek? Krásné, svěží, vyvážené víno. Přímočará příjemná vůně červených jablek a citrusů. V chuti osvěžující, vyvážená, delší strukturovaná dochuť s příjemnou stopou kvasnic, užší ale příjemný aromatický profil do jablíček, limetky. Podepřeno kvasnicemi, šťavnatostí a lehce minerálním koncem. Acidofilové nezažijou takovou nálož kyselin jako u nás doma, ale taky se jim tohle citlivě udělané „klidné“ a harmonické víno může líbit. Skromné v aromatice, silné ve struktuře, kulatosti a šťavnatosti. Spolu s krásnou etiketou představuje parádní dárek. 86 bodů.

A tahle pěknost dostala na frak od jejich Chardonnay Winemakers choice, opět ročník 2015, obec Gbelce, suché, 14% alkoholu. Na první pohled zaujme opět zvláštní etiketa, tentokráte inspirovaná Pink Floyd. Pěkná kořenito krémová vůně se žlutým ovocem, lehce praženost oříšků, podle vůně už nazrálejší hotovější Chardonnay. V chuti překvapí strukturovanost, plnost, krémovost a celkově docela vážný výraz vína...což teda Chardonnay sluší víc než rozjářané tropy. I když i tady šlo bez problémů v chuti najít nějaký ten žlutý meloun, mango, citrusy a lehkou medovou nasládlost. Vyšší alkohol a štiplavost na konci přebila fajn kyselina a (nevěřila bych, že to napíšu) až upražená oříšková mineralita. Na střední Evropu moc fajn věc, klidně by mohla atakovat hranici 90 bodů.

Pár dní na to jsem navnaděná otevřela od Krásné Hory jejich Pinot Blanc Chradonnay, ročník 2013, 12,5 % alkoholu. Pořád jsem si ho schovávala k té svíčkové, kterou jednou doma uvařím :), až jsem trochu prošvihla jeho vrchol, respektive současná fáze, ve které se víno nachází, mi úplně nesedla. V opulentní vůni trkne krémovost, vanilka, ananas, přezrálá hruška a výraznější alkohol až do rumových pralinek. V chuti poměrně brzy nastupuje intenzivní zralý projev a alkohol, opět vanilka, ananas, rumové pralinky, fajn pikantní kyselina. Konec trochu slabší a víno po velkém nástupu ztrácí dech a těžkne na jazyku. Možná špatná láhev, možná too late to apologize. Těžko říct. 

Ale stejně bych tu svíčkovou neměla vzdávat, já vím. Už jen kvůli všem těm krásným Chardonnay, co se v poslední době vyloupla.