Cha! Ke třicetinám jsem si mohla otevřít nějaké luxusní víno (které doma stejně nemám) nebo na rodinnou oslavu dovalit svůj vlastní výtvor (rozuměj zavánějící sirkový demižon, odrůda neznámé staré keře za domem, náročný ročník 2014 -níže foto z 10.července- mikroregion Kouřimsko) a čekat, co se stane. No a stalo se! Zázrak velebnosti! Nevím, jestli to bylo tím stopovým množstvím bentonitu nebo několikerým zoufalým přetáčením a provzdušňováním vína, ale po 2 letech není po sirce ani stopy.
Ještě před rokem jsem víno zkoušela a bylo na úrovni biologické zbraně. Sirka mi tam naskočila nejspíš z nechání vína pár dnů na hrubých kalech bez dozoru (dokvasilo dřív, protože mi ho rodinka přenesla nahoru do pokoje "kde je trochu tepleji") anebo možná i z použití jediných dostupných kvasinek, které v Kouřimi v místní drogerii měli. A nechtělo se jí oprávněně pryč. Až do minulého víkendu.
Víno bylo i teď kvalitativně dost nízko (taková horší supermarketovka), mělo útlé tělíčko, rozháranější květinový projev a pořádnou dávku kyselinky. S tou plátkovou sírou jsem teda taky mohla šetřit... a skončilo mi tam i trochu cukříku (což v ročníku 2014 vlastně nebyl problém), alkohol byl i tak nízký, senzoricky cca 10%.
Zatím jsem teda spíš na straně chemického Alího (schválně jestli víte, kterému našemu vinaři se tak říká) než s biodynamickými rytíři Jedi. Nicméně další moje pokusy zamořit planetu "Petřiným výběrem z hrůzna" a sirkovými odéry budou pokračovat.
Zatím jsem teda spíš na straně chemického Alího (schválně jestli víte, kterému našemu vinaři se tak říká) než s biodynamickými rytíři Jedi. Nicméně další moje pokusy zamořit planetu "Petřiným výběrem z hrůzna" a sirkovými odéry budou pokračovat.
Takže zůstaňte na vlnách a shánějte plynové masky!
Žádné komentáře:
Okomentovat