Zase dneska zůstanu doma u sympatických a cenově dostupných vín. Na začátek si přečtěte třeba tématický článek Andrew Jefforda na Decanteru o tom, proč rezignuje na ta "nejlepší" (a obvykle nejdražší) vína. Tyhle (francouzské) lahůdky jsou nejen samy o sobě dost drahé, ale i investičně zajímavé, takže se vypijí nejdřív na svatého Dyndy. To už ale jsme v situaci, kdy na ně vůbec máme peníze. Pokud si v Británii ta nejlepší vína může dovolit přinejlepším 7% populace, kolik by to asi bylo u nás ? Trochu mi to připomíná pokles americké poptávky po Bordeaux a troufám si říct, že další vyspělé trhy budou následovat. S tím, jak se zvedá kvalita a ukazuje potenciál méně známých regionů, se nabídka rozšiřuje a objevování zajímavých vín je přeci větší sranda než utratit čtvrtinu výplaty za pár láhví kultovního Chateau. Nebo jste snad četli článek o vinařském regionu, jehož kvalita by se dle autora dlouhodobě zhoršovala a místní vína by neměla potenciál zaujmout? :)
Mne netypicky zaujalo domácí Chardonnay, Vinařství Čapka, řada Premium (nenabízejí na stránkách), ročník 2013, obec Josefov, trať Kukvička, 13% alkoholu. Víno míchali na jemným kalech a nechali 13 měsíců zrát v akátovém sudu a vrátilo se jim to v plném vyváženém Chardonnay s příjemným dotykem kvasnic. Spíš než aromatická bujarost (tropy ustupují hruškám, červeným jablkům a citrusům) zaujme pěkná struktura a hloubka vína. Na konci nastupuje lehká nasládlá pikantnost, do které rýpe živá kyselinka a zůstává tak pěkně dlouhá dochuť. No, o některých vínech se to prostě píše samo :) 89 bodů.
Obdobně potěšilo Cuveé Přátelství, ročník 2015 z Čejkovic, dítko vinařů Škrobák, Pavka, Pastorek, Radocha, odrůdy Rulandské modré klaret, Rulandské šedé, Rulandské bílé, Chardonnay. Zachránilo mne, když jsem od tety a její kámošky Zdeny na brněnské přehradě dostala šalamounský úkol vybrat sladší ale zároveň suché víno. Mno, nebylo to snadné, ale tohle široké, kulaté a krásně ovocné víno do hrušek a tropického ovoce, to s přehledem zvládlo. Povedené a velice přátelské cuveé! 85 bodů.
A nakonec jsem nemohla chybět na degustaci Ryzlinku vlašských z Pálavy, kterou pořádal Peťo Michalík spolu s Klubem Přátel dobrého vína. Vlašák asi není tak široce využitelný jako Rýňák (vyšší cukřík nebo oranžáda mi sedí spíš k druhému jmenovanému) ale krásně zraje a žádné jiné odrůdě tak nesluší i vysoká botrytida. A když si v létě vylezete na vápencovou Pálavu, čucháte sluncem ožehnuté bylinky a luční kvítí a ovívá vás teplý letní vítr, tak třeba pochopíte romantickou duši Vlašáku.
A teď jen letem světem Pálavou k jednotlivým kouskům. Vlašák ročníku 2015 od Filipa Mlýnka z Liščího vrchu se od minula pěkně posunul, od syrovosti směrem k eleganci, medové hloubce, vyváženosti a pěknému citrusovo-minerálnímu konci. Koukala jsem na tu změnu jak puk. 88 bodů. Vlašák z Vinařství Ilias, sur lie, ročník 2014 ze Slunného vrchu z Pavlova ukázal vážnější a vyzrálejší tvář, krásný odrůdový projev (sušené bylinky, čaj, medovost, minerály, lehce botrytida) těžkému ročníku navzdory. 86 bodů. Tanzberg a Železná předvedli v ročníku 2015 vyšší alkohol a z toho plynoucí nasládlý dojem, jinak prokvašeno do sucha s aromaticky decentním projevem, na konci pěkná kyselina a mineralita. Sebevědomé originální pojetí (anebo možná jen vybruslení z přezrálé suroviny :)). 86 bodů.
Celý večer ale jasně ovládl 2014 Vlašák z Mikrosvínu, Traditional Line, trať opět Železná. Víno řádově o kategorii výše. Charakterní, vážnější, pevné s jemnou ovocnou aromatikou do citrusů a tvrdších meruněk. Užší tělo je vykompenzováno pěknou mineralitou, hlubším nazrálejším závěrem a fajn strukturou. 89 bodů. Od Volaříků jsme prolítli více vzorků, oslovil expresivní ročník 2012 ze Železné. Široké baculaté víno připomínalo Rýňák ožehnutými petrolejovými tony. Ty si ale s medem a projevem alá babiččina skříň pěkně sedly a vytvořily důstojné trochu starosvětské pitivo. Víno na vrcholu, pokud máte doma, tak teď je čas pít (a pokud nemáte, tak je stejně čas pít!) 88 bodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat