Ibérica, maňana a brněnský Balkán

Asi jste si už všimli, že četnost článků se během léta trochu snížila. To víte, léto, to je maňana, siesta, zvlášť v Brně, které jsem si osobně překřtila na moravské Středomoří (zlý jazyk by možná dokonce řekl Balkán). Zajeďte si na brněnskou přehradu, projeďte se na kolotoči, tlačte se davy, počkejte si ve frontě na langoš (asi nejlepší v Brně), hoďte koupačku a za chvíli uvidíte, že si připadáte jak u moře...Ale dnes to nebude o Balkánu, jako spíš o Španělsku a jeho vínech. A vetřel se sem i jeden Portugalec. Sííí. 

Zvlášť v červnu se to v Brně hemžilo různými food festivaly, takže jste se v podstatě obden mohli cpát vším možným, mít už lehce naváto a ještě se u toho cítit kulturně. Třeba jako na festivalu Fiesta Gastronómica Ibérica s vínem, tapas a různými drobty, za které utratíte strašně moc peněz a stejně nebudete najedení. 

Objevem festivalu pro mě bylo baskické bodegas Aroa, DO Navarra, založeno na konci 90. let a hospodařící na ploše 20 hektarů. Plusem je, že všech svých sedm vinic vedou v ekologickém režimu, některé řady mají bez síry úplně, jiné jsou přeci jen trochu mainstreamovějšího řádu, vždy si drží docela přátelské ceny. Mezi jinak často průmyslovými víny nabízenými na festivalu vybočovaly. 

Jejich Aroa Laia, Garnacha Blanca, ročník 2015, 13,5 % alkoholu, byla plná, ovocně - vanilková záležitost s příjemnou stopou sudu, květů, mandarinek a karamelu. Pěkné šedo-oranžové odlesky naznačovaly kratší maceraci, ale celkově bylo víno spíš méně náročného střihu, taková bílá Rulanda bez výraznější kyselinky, 85 bodů. 

Za letu jsem zkoušela i jejich Aroa Larrosa, 60% Garnacha, 40% Tempranillo, 13 % alkoholu. Nemám k němu poznámky, ale v hlavě uvízla intenzivní tmavě malinová barva s pěkným tříslem, osvěžujícím charakterem lesního ovoce naznačující spíš červené než růžové. Tohle léto jsem obecně nějak slevila ze všech svých nároků a v současných vedrech a dusnu mi fakt nejlíp zachutná jednoduché šťavnaté rosé. Jestli v celé Evropě tak trochu neplatí, že se stoupajícím vedrem obecně klesají nároky na víno a jeho charakter ...? Pokud vám v těhle vedrech ještě funguje mozek, tak nad tím popřemýšlejte... 

Úplná jiná liga byla Aroa Gorena Seleccion, Reserva, ročník 2008, 70% Cabernet Sauvignon, 30% Merlotu, 14,5 % alkoholu, 18 měsíců zrálo na sudu a 28 měsíců na láhvi. Hodně koncentrovaná ale strukturovaná, nasládlá vůně s tóny aronie (fakt tam byla), bezinek a lesního ovoce. V chuti už pěkně suché, opět stejně bobule a lesní plody. Na konci se objevuje příjemná sudová kulatost a plnost doplněná trochu vysušujícícm tříslem. A světe div se, je to v kombinaci neuvěřitelně pitné a šťavnaté, navíc krásně nazrálé. Trochu netypické, ale doporučuji zkusit. 88 bodů. Domácího dovozce, který vína rozléval nikde na netu nemůžu najít, pokud víte, kdo prodává, tak dejte echo prosím. 

Ale to bych nebyla já, kdybych nebásnila o Španělsku, ale neskončila portugalským vínem. Vyprodukováno pod hlavičkou Cooperativa Udaca, Colheita 2014, odrůdy Touriga Nacional, Tinta Roriz, Alfrocheiro-Preto, Dao, 13% alkoholu. Projevem naprosto odlišné od většiny Španělů (kteří byli hutní, nasládlí, kulatí), v Dao se šlo na krev. V projevu mletá paprika, vůně až trochu do syrovějšího masa (jen to hodit na gril :)), lehce ovocné uvařenější tóny, vážnější ale pořád letní záležitost s pěknou kyselinou na závěr. Strukturovanější poznámky opět nejsou, protože víno si koupila drahá polovička, tak jsem ho v rámci investigativní degustace nechtěla moc dlouho svírat v pařátech.... a typicky celé vypít, že. Dala bych 86 bodů. 

Tak takhle si tu v Brně žijeme. Pokud budete mít v pátek chvíli, tak se Brněnští zastavte na street party Otevíráme Minskou, bude se to tam hemžit vínem, tapas, ústřicema a možná přijde i pan mečoun. Olé! 

Je Filip Mlýnek vinařský Švejk?

Tahle otázka mi párkrát přišla na mysl během degustace Klubu Přátel dobrého vína. Oceňovaný vtipálek Filip vlastní vinařství v Dolních Dunajovicích, zároveň pracuje jako enolog u Volaříků a kromě vína neumí snad o ničem mluvit moc vážně. I když překřtění Autentistů na Autisty, Chardonnay na plevel Mosely a označení Vladimíra Železného jako milovníka kopřivových Sauvignonů nebylo úplně košér, nějak se na člověka, jehož etikety vznikaly údajně na divokém marihuanovo - vínovém večírku, nejde zlobit. Sama jsem byla nařknuta, že se během degustace dloubu nudou v nose (což je dost nepravděpodobné, jelikož tuto činnost provádím výhradně v soukromí).

Jediná vážná až smutná věc je, jak obtížně jsou vína od Filipa sehnatelná, proto byla tahle skoro En Premieur (krátce nalahvovaná vína ročníku 2015) výborná i na nákup, a podle prvních informací padaly prodejní rekordy. A vlastně to chápu. Byť většina kousků byla ještě krapet rozbitá, tak snesla srovnání s německými Ryzlinky ochutnanými o pár týdnů dříve, tj. ukázala čistý projev, kvasnice a ovocnou štavnatost. 

Mně se převelice líbil hned první Ryzlink vlašský z nakoupených hroznů ze Sedlece, trať Zátiší-Hliník, suché. Stejně jako u ostatních vín i tady mám poznámku “germánský” projev, čisté, trochu reduktivní, lehce kvasnice, šťavnaté, citrusy, grep, pěkně zakomponovaná ale výrazná kyselina. Velice pitné! 86 bodů. Fajný byl překvapivě i Hibernal z Liščího vrchu z Březí, suché, zrálo déle na kvasnicích, i tak dost aromatická voňka, ale díky autolýze a skoro 9 gramů kyselin působilo svěže a šťavnatě. 86 bodů. 

Obecně mne u Filipa dostaly vlastně všechny Vlašáky a ani suchý Ryzlink vlašský z Liščího vrchu nebyl výjimkou a nadchnul botrytickým projevem, stoupou grepu a pěkným plným tělem. 87 bodů. A u Vlašáčků ještě zůstaneme, byť nejsem úplně cukříková holka, tak polosladký Vlašák z Mikulova z trati Valtická zachutnal a pořídila jsem si ho domů. Opět botrytické (až 90 % hrozna bylo prý napadeno, jak by řekl Radek Sotolář: moc pěkný kožíšek J), sladší, ale má zároveň pevné tělo, tvar a výraz. Přenesl mne medovým a až trochu čajovým projevem někam k legendárním Vlašákům z Mikrosvínu. Ach ta nostalgie. 90 bodů. 

A nezapomeňme na Rýňáky! Fajn byl suchý a ovocný Ryzlink rýnský s lehkou hořčinkou z Valtické z Mikulova (hrozno nakupují z téhle trati od Tanzbergu), ale i tady u mne zase vyhrál druhý kousek se zbytkovým cukrem, polosuchý Ryzlink rýnský z Dunajovického kopce. Pěkný "Němec" s medem, meruňkou a lipovým květem, lehká stopa minerality, moc fajn věc. 87 bodů. Mé srdéčko si ale ten večer prostě získaly líbivé botrytické Vlašáky, těžko jim konkurovat. Vůbec bych se nezlobila, kdyby více vinařů u nás občas během teplého mlžného podzimu pozapomnělo posbírat hrozny Vlašáku. 

No zábavný večer to byl! Až někdy Filipa potkáte, tak si nechte vyprávět, jak vznikaly barevné etikety nebo proč se rozhodl vyrábět nově i oranžové víno, ale zas tak moc mu to nežerte, těžko říct, jestli si nedělá srandu. To radši pijte jeho víno!