Ein Riesling!

Poslední dobou mám štěstí na samá krásná vína. Nadmíru zdařile vyšla degustace archivních kousků v Moravské bance vín, a podle očekávání se líbilo i srovnání mladých německých ryzlinků v Klubu Přátel dobrého vína v podání Martina Procházky, kterého můžete jinak znát hlavně od Volaříků. Jediná výtka předtím než přejdu na chválení a slastné pomlaskávání nad víny – neměla jsem dost času na vzorky a zalitovala jsem, že jsem si nemohla srovnat jednotlivé tematické flighty vín mezi sebou. Ale teď už jen chvála a ty mlasky...

Pořád jsem se nerozhodla, jestli mi ze třech prezentovaných vinařství sedl spíš Carl Loewen z Mosely (kvalitativně nejvyrovnanější vzorky) nebo Von Winning z Pfalze (krásná práce vinaře a otištěná myšlenka do vína). Každopádně jedno z nejznámějších vinařství Německa, Weingut Künstler z Rheingau mi vyšlo z porovnání nejhůře, jsem to ale rozmazlená slečinka. Objektivně byla vína od Künstlera krásná, čistá, jen působila „průmyslověji“ a neměla takovou živost a jiskru, jako vína Loewa a Winninga.

Vemte si třeba hned první víno od Carla Loewena, Riesling Quant, ročník 2015, směs z více poloh, čistý nerez. Ještě je mladičké, syrové, zároveň hutné, vystupují kvasnice a šťavnatá výrazně citrusová kyselina. V těle chuti se už otevírá ovocitější projev do exotiky. Na konci se pomalu rýsuje jemný lipový med. Z těch tří ještě nejsyrovější a nejrozbitější, ale nějak jsme si v našem rozpoložení sedli. 86 bodů. 

Od stejného vinařství byl krásný i Riesling z trati Laurentiuslay (Erstes Gewachs) se starými keři, ročník 2015. Tady už se při kvašení a zrání zapojili i velké sudy, barva citrónová, projevem neuvěřitleně živé, intenzivní. Zároveň zůstávají na patře výrazné kvasnice, ke konci příjemná nasládlost a mineralita. Komplexní, harmonické, prostě dobré. 87 bodů. A vyšší řada, tj. Riesling Maximin Herrenberg 1896 (Grostes Gewachs), ročník 2015 rozhodně taky nezklamala a vrátila mne ve vzpomínkách někam ke Knollovi do Wachau. Silné intenzivní víno s výraznou ale vyváženou aromatikou s medem, sušenými bylinkami a květy, opět kvasnice, sametovost, krásné citrusy, charakter z toho jen řve – lehce ovíněná jsem si napsala, že ta velká bílá vína ze střední Evropy jsou ve své velikosti dost často uniformní. Ať žijí problémy prvního světa! 88 bodů.  

A na závěr Weingut von Winning z Pfalze. Tady už se jede biodynamika s pár hodinami macerace, spontánním kvašením, sudy, zráním na kvasnicích. Win Win Riesling, ročník 2015, blend ze 4 vinic, bylo pro mě víno večera. Hodně ovocné, kromě citrusů i broskve a meruňky, pěkná struktura, šťavnaté, zábavné, ale zároveň líbivé, srozumitelné a takové „easy going“. Tohle je asi nejlepší podbízivé víno na světě J  90 bodů.

A na konec pro srovnání i jedna 2014. Snad i desetileté děcko by dokázalo poznat rozdíl mezi ročníky 2014 a 2015, ta loňská veselá ovocnost a šťavnatost je neuvěřitelná. Třeba právě Riesling od Von Winninga, Herrgottsacker z ročníku 2014 bylo diametrálně odlišné víno – převažují kvasnice a mineralita, dlouhá macerace, objevuje se příjemná slanost, maximálně kapka citrónu v pozadí. Čistý projev s výraznější kyselinou, trochu uzavřenější kousek. Bylo neuvěřitelně charakterní, ale nemůžete prostě jen tak z letní hravé komedie (aka loňský ročník) přeladit na drama a dumání, kdo je vrah (samozřejmě ročník 2014). 86 bodů. 

U všech 3 vinařství mi ten večer neuvěřitelně zachutnala kombinace syrovějších a neuhlazených kvasnic s citrusovou šťavnatostí a ovocností ročníku 2015. Svůdná kombince pro moje chuťové buňky, pilo se to samo. Kdybyste něco podobného hledali v domácí produkci, tak bude nejlepší volbou asi Filip Mlýnek, který byl 3 roky u Künstlerů na praxi a jede hodně tenhle styl. Ale o tom zase příště J

Šťavnatá Itálie

Pokud existuje země, kam bych mohla jezdit pořád, neomezeně, navždy a stále, tak je to jednoznačně Itálie. Nejlepší dovolená pro mozek, galeje pro žaludek, žlučník a játra. Místní naturel je prostě nakažlivý, takže po pár dnech už taky házím prackama na všechny strany, jsem hlasitá, poživačná a bezstarostná. Teda o trochu víc než normálně. V rodinných archivech jsme totiž vybádali, že se jedna naše příbuzná jmenovala příjmením Pisa, těžko říct, co byla zač, ale možná mi přece jen trochu toho Sangiovese v žilách koluje, si? A nejen kvůli mé italské závislosti a pochybných kořenům jsem měla radost z nedávno ochutnaných italských vín od wineplanet.cz

A nebylo to vůbec zlé. Hned Pinot Grigio z řady Selezione od známého a v regionu Alto Adige důležitého vinařství Elena Walch, ročník 2014, ukázal, jak vypadá takové Rulandské šedé po italsku – ve vůni minimum ovoce, jemné květy, elegance, jemnost. Pevná krémová chuť s pěknou kořenito – mandlovou kyselinkou, hezká mineralita a svěží kyselinka. 85 bodů a krásná ukázka, jak chutná pevné a přísné Pinot Grigio. Na první pohled jsou s naší nebo alsaskou Rulandou příbuzné asi jako Deni DeVito s Arnoldem Schwarzeneggerem J

Druhým kouskem bylo Toskánsko, a ještě známější a v Itálii vlivné vinařství Villa Antinori Rosso, Toscana IGT, ročník 2013. Převažuje Sangiovese s příměsí Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Syrah. Zrálo 12 měsíců na amerických, maďarských a francouzských sudech, pak 8 měsíců na láhvi.  Hluboká rudá barva, světlejší rubínové okraje a pěkné živé odlesky. Vůně ovocná, přechází přirozeně od kyselejších višní a třešní k uvařenějším marmeládovým tónům. V chuti zaujme neuvěřitelná šťavnatost, pěkně zakomponovaná kyselina podpírající jinak hodně ovocné tělo s višněmi, bobulemi, trochou skořice a hořké čokolády, lehce podhoubí a zemitější tóny.  

Víno ukazuje jemné a hladké tříslo, lehce závěrečně drhne na patře, ale celkově je finiš příjemný, středně dlouhý. Není přehnaně intenzivní, jeho síla je spíš v eleganci a hravosti, pro mě jako vyznavače lehčích a rafinovanějších vín je tohle perfektní volba. 90 bodů! 

Na wineplanet naceněno rozumně, i třeba v porovnání s jinými e-shopy. 

Krásná domácí vína za hubičku a trochu toho stěžování

Už v jednom z prvních pokusných příspěvků jsem psala, že jsem v oblasti vína takový Láďa Hruška, snažím se vyhledávat spíš cenově dostupná vína (i když to občas bolí), protiví se mi ceny některých "světových, legendárních a ikonických" vín, ale i spekulace, snaha vydělat za každou cenu...však to znáte. Já vím, víno je komodita jako každá jiná, někde jeho výroba prostě stojí víc, do toho dovoz, marže... Ať si na mě neviditelná ruka trhu klidně vystrčí prostředníček, ale stejně si nekupuji a asi ani nikdy nebudu kupovat pro domácí spotřebu vína za víc než cca 450 Kč. A i tahle částka mě, která velkou část dospívání nakupovala oblečení jen v sekáčích, protože peníze prostě nebyly, přijde přes čáru. 

Na druhou stranu, sekáče a radost z toho objevit krásný kus oblečení za pár korun mě baví dodnes a nějak se mi tyhle proletářské radovánky přelily i do vína a snahy objevovat krásná cenově dostupná vína spíše než přicházet na chuť vyhlášeným domům. Třeba zrovna nedávno jsem měla ohromnou radost ze dvou krásných a cenově dostupných domácích vín, takže tímto utínám své sociálně orientované výlevy a podíváme se na ta vína, že :) 

Richard Tichý, Rulandské bílé, ročník 2012, trať Hastrmany, obec Hrušky, suché. Krásná zlatá barva, v bohaté vůni ukázkově nazrálá bílá Rulanda (tj. kulatost, vanilka, mandarinka, citrusy) k tomu pár kapek medu, trochu ringlí a meruněk. V chuti krásně navazuje harmonickým a nenuceným spojením smetanovo-vanilkové nasládlosti a kulaté kyselinky, opět se objevují mandarinky, limetkový cheesecake, červená zralá jablíčka. Víno má 14% alkoholu, my hádali tak 12% a ještě si libovali, jak není alkoholické. Krásně se to zakomponovalo a víno působí elegantním a nenuceným dojmem. 89 bodů. 

Objektivně je teď na vrcholu, pokud máte doma, tak nezahálejte a do roka to vypijte, nejlépe s chřestem a smetanovou omáčkou jako my. A poslední poznámka - zakoupeno asi za 130 Kč na Otevřených sklepech v Hruškách. Hahaha! 

Druhý adept na "kauf roku" je Ryzlink rýnský ze Školního statku Mělník. Jak si všichni prdí do gatí z ročníku 2007, tak mě se to povedlo i s ročníkem 2008. Trať Neuberská, obec Mělník, suché. Barva světlá, citrónová, těch 8 let na ní není znát. Přímočará ale široká vůně ukazuje pěknou nazrálost, lehce "osvěžená" petrolejem a mineralitou, postupně se otevírá a ukazuje rozkvetlou jarní zahradu, klasický lipový med, sušené meruňky a lehkou stopu exotiky - ananasu a manga. V chuti vzdor vůni už méně expresivní ovoce, hodně citrusových tónů a medové nazrálosti, překvapí ještě dost důrazná kyselinka, co si umí dupnout na patro, ale vytváří ten charakteristický šťavnatý a pitelný dojezd. Po chvíli se trochu umravnila a dala v závěru prostor i decentní mineralitě, petroleji a sladšímu vanilkovému tónu. Alkohol v normě (12%), akorát široké, aby zbytečně nerozptylovalo, pěkně expresivní a osvěžující. Příjemná lochtající kyselinka, jemná nazrálost. Tohle má vše, a navíc ještě pár let vydrží. 90 bodů. 


Testováno při grilovačce na typické středočeské rodince pijící hlavně polosladké Tramíny a aktuálně i Hibernaly. Byla nadšená stejně jako já. Koupila jsem za 150 Kč přímo od študáků na zemědělské výstavě v Lysé nad Labem. Nyní stále cenově dostupné na Mělnických vínech....a já už přemýšlím, kdy Mělník podegustujeme i v Brně. 

Kam v Brně na víno aneb velký degustační speciál

Už dlouho si připravuju tabulku v Excelu s místy, kde se v Brně pořádají degustace. Tahle potřeba pramenila nejen z intimního vztahu s Excelem, ale i z obavy, že až se přestěhuju, tak mi bude hrozit degustační zahálka. No, nestalo se tak, i když k Chablis Grand Cru nebo Bordeaux vertikálkám se tu člověk tak snadno nedostane. A protože jsem tvor sdílný (a taky proto, že příspěvky typu "kam na.." jsou dost čtený :)) tak níže pár oblíbených míst v Brně z hlediska výpravy za 1) degustací, 2) skleničkou vína 3) dobrým vínem a jídlem. 

Seznam se někde bude překrývat a budu ho pravidelně aktualizovat. Při té příležitosti také nyní nově na pravé straně blogu můžete najít tipy na zajímavé degustace a vinné akce v Brně. Už funguje mini kalendář na Vivat Vinum, ale občas mi tam prostě některé věci chybí. Budu ráda i za vaše tipy, protože v Brně poslední dobou vzniká snad každý den nějaký nový podnik, a to by se jeden za chvíli upil, že. 

1. Řízené, neřízené degustace: 

Moravská banka vín. Hlinky 106. Masovější degustace, většinou na stojáka, ale za dobrou cenu a občas tam jsou fakt parádní většinou domácí věci (Jožka Valihrach, archivní vína).

Vinná galerie. Lužánecká 16. Taky lidnatější, ale už si sednete, navíc je to fakt pěkný prostor. Převažují domácí vinařství. Každou pátou degustaci máte zdarma (když si teda jako já nezapomenete vzít vždycky degu kartičku). O středách bývají i tematické neřízené degustace odrůd, vinařských regionů, atd.

Petit Cru. Údolní 11. Degustační high society, menší kroužek lidí, domácí vs zahraniční vinařství jsou tak půl na půl. Super servis, dají se najít nádherné věci (např. Knollova vertikálka) ale ty ceny mi občas rvou žíly.

GarageWine. Údolní 5. Obdobně vysoký standard jako výše, akorát jasně převažují zahraniční vinařství, případně tematické degustace (Champagne, přírodní Rakousko, atd.). Cítila jsem se tam příjemněji než v Petit Cru.

Vinotéka U Tří knížat. Jánská 12. Super prostory v jednom z nejstarších sklepů v Brně, pěkné cenově dostupně degustace, často i zahraniční vinařství/ dovozci, občas moravští autentisté.

Vinný sklep U žíznivého mnicha. Pekařská 70. Taky nabitější prostory, ale sedí a pije se tam příjemně, byť občas zpoza rohu nemusíte vidět na přednášejícího vínomila.

Klub „Přátel dobrého vína“. Moc pěkné degustace v Castellana trattoria, jak zahraniční (dovozci), tak domácí vinařství. Bývá bodrá, ale příjemná a zábavná atmosféra a na konci se soutěží o nějaké ty lahvinky.

VINDOM, Degustační Enoteca. Smetanova 17. Zajímavě vypadající řízené i neřízené degustace, většinou zahraniční vinařství, díky enotece i solidní výběr vín jen tak po skleničce. Osobně jsem ještě nebyla, pokusím se brzy napravit. 

Moravská Vinotéka. Mojmírovo náměstí 26. Dál od centra (Královo Pole), spíše domácí vinařství, panuje dobrá nálada a degustace se nesou v příjemném odlehčeném duchu.

U3Deci. Krkoškova 25. Taky pro některé trochu z ruky, ale útulný prostor, co má charakter. Pokud jste z okolí Černých polí nebo Králova pole, tak doporučuji vyrazit třeba i jen na skleničku.

Borgo shop. Kopečná 43. Součást restaurace Borgo Agnese, zatím pořádali pár zajímavých degustací, jestli má někdo čerstvé zkušenosti, tak sem s nimi. 

Dál můžete teď přes léto navštívit třeba degustace festivalu Víno z blízka, sem tam je něco ve VivoBene Gusto  a dá se najít i pár utajených facebookových degustačních skupin, které neprozradím, protože už by to pak nebyl underground. 

2. Na skleničku. 

Don Pintxos. Dominikánské náměstí 3. Můj asi nejoblíbenější vinný bar v Brně, už jsem o něm psala. Převažují baskická a španělská vína, špatná od nich není ani Mosela. Tapas, chobotničkový salát, grilované krevety, miliony dobrot....zážitek se násobí, když natrefíte na milou krátkovlasou slečnu ze Slovenska, co se fakt vyzná, bez ní to není ono.

Trapas Bar. Moravské náměstí 13. Pár domácích vinařství ale i španělská přírodní vína najdete v Trapasu. Obdobný koncept jako výše, moje srdce si už ale dříve získal Don Pintxos. Fajn teplá jídla a obědy.

Degu. Anenská 6. Soudě hlavně dle návštěvnosti, v Brně trochu nedoceněná myšlenka desítek znojemských vín rozlévaných po skleničce, sem tam i Rakušan. Moc fajn servis a výběr.

Vinná galerie. Menší útulný prostor jen tak na skleničku a malý zob, dobře se tam  tráví večery ve dvou. Zařazeno i v první kategorii.

Petit Cru. Trochu dražší sranda, pěkný výběr vín ze světa, ne vždy naplní očekávání, ale celkově si vysokou úroveň drží. Zařazeno i v první kategorii.

Vinotéka U Tří knížat. Spíš na rychlo skleničku/y, často mívají po skleničce i nějaká ta přírodní vína. Zařazeno i v první kategorii.

justWine bary na Dvořákově 1 (centrum, mají i vína z Prosekárny), Zahradníkově 28 a Tyršově 70. Mladé, svěží, mají tématické nabídky rozlévaných vín po skleničce. Na večer před pořádnou partyparty nebo večeří ve městě jak dělané. 

V Melounovém cukru na Františkánské 17 si dáte nejen geniální (ale jako fakt geniální) zákusky a cheesecaky, ale nově dováží z Prosekárny i nějaká ta kalná a přírodní Prosecca. Na základě dalšího tipu od vás doplním, že je možné nějaká ta Prosecca z Prosekárny koupit i v obchodě Kafeservis u Campusu v Bohunicích. 

V parném létě se bezstarostně tráví večery třeba na zahrádce v Café Podnebi, Údolní 5. Rozlévaná vína každého neuspokojí, ale není problém objednat láhev a jen tak letně lelkovat. 

Pokud hledáte uvolněné prostředí a chtěli byste dobré stáčené víno, tak zkuste Jednu báseň v centru (Sukova 2). Teď by měli mít i velice příjemnou zahrádku. Stejně jako justWine super na začátek pořádné partyparty v centru. 

A jako žena archeologa nemůžu opomenout RockWine (Vídeňská 18), protože vevnitř zbytky rotundy, v reprácích rocková hudba a mají slušný výběr tuzemského vína po skleničce. 

V podobné kategorii jako Jedna báseň a RockWine (méně formální, lidovější) je i vinný bar Na Stopce na Gorkého 50. Hlavně večer na zahrádce je to romantika, fajn uvolněná až trochu dovolenková atmosféra.  Hned vedle je navíc Bláhovka, jejíž dokonalá Plzeň pomůže zkrotit kyselinu. 

3. Víno plus jídlo. Níže jsem vybrala pár cenově dostupnějších bister a míst na neformální večeři. Podobných podniků je už v Brně tolik, že je můžete přehazovat vidlema, takže v tomto případě je seznam hodně selektivní. 

Vivobene Gusto. Běhounská 4. Středomořsky laděná restaurace-bistro-obchod. Občas i degustace a kvalitní rozlévaná vína. Krásné prostředí, kde na vás to středomoří dýchne, i kdybyste se zuby-nehty bránili. 

Castellana trattoria. Novobranská 4. Itálie jak má být a zatím nejlepší slávky v Brně. Super rozlévaná vína, kromě Itálie i Mosela nebo Krásná hora. 

Dobře, tady to není tolik o víně jako o dobrých, tedy pardon nejlepších těstovinách v Brně. Cattani na Josefské 2 a Veveří 6 prostě válí, městem se nese šeptanda, že bistro na Veveří je o chlup lepší a že po domácku vyráběné těstoviny z Cattani najdete i v nejdražších restauracích v Brně. Super ceny a k tomu i dobrá nabídka lahvových vín. 

Soul bistro, Jezuitská 10. Soul je teď hodně trendy. Mě nadchnul hlavně jejich čistý a šťavnatý Vlašák z Pálavy, který rozlévají za rozumný peníz po skleničce. 

Retro Consistorium. Mečová 4. Trochu dražší podnik, ale opět parádní atmosféra, hezky rozmyšlený výběr vín a výborná kuchyně. Malé bezvýznamné plus za stěny obložené chlastem. 

Forhaus. Pekařská 4. Podobná cenová politika a zároveň vysoká úroveň kuchyně jako v Retro Consistorium. Cení se orientace na středoevropská vína a jídla (Tafelspitz!), třeba maďarská červená tam oprávněně nadchla mého anglického šéfa. 

A pozor, je tu nový hráč. Podnik se jmenuje Kohout na víně, najdete ho v Domě umění, a v hledáčku už ho mají všichni vínomilci a gurmáni v Brně. Zatím jsem slyšela samou chválu, takže čekejte recenzi. Vzhledem k mé rychlosti publikování ji očekávajte tak na konci léta, kdy už tam začne být plno a napíšou o tom i v regionální příloze idnesu :)