Vídeňské vinné debužírování

Poslední třetina zápasu se Švédskem, pěkně to lítá, Pastiňák, Migrén, nestačím koukat...a taky psát příspěvky o vínech ochutnaných ve Vídni, v nejmilejším městě, kde můžete MHD dojet na nemalé městské vinice (700 hektarů) a zasednout v rozkošných Heurige podávajících víno do půllitru. Úplný opak vznešeného Palais Coburg, kam se třeba příště vypravím na obhlídku po-Rakousku dobře vybavených sklepů (na stránkách uvádějí, že na Wine Walk s degu 5 vín se dá každý druhý čtvrtek v měsíci vypravit za 89 EUR Kč). Tentokráte jsme to ale vzali mladě svěže na kolech a objeli jen pár doporučovaných vinných barů.

První večer to byl malý vinný bar Vis-a-vis, přímo naproti Figlmullerovi, kde můžete lidem koukat do talířů, resp. do ohromných řízků talíře naprosto zastiňující. A začínáme jak jinak než Veltlínem a to pěkně zostra, resp ztěžka. Weingut Pfaffl Grüner Veltliner Hundsleiten, 2015, Reserve DAC, Weinviertel. Vůně limetková přecházející do nazrálosti a lipového medu, hodně pronikavá, jasně vyšle signál, že tady to nebude bez alkoholu. Silná překvapivě nazrálá chuť to jen potvrdí, minerální širší tělo, krásný medově broskvový konec podpořený kořenitou kyselinkou, nepůsobí těžce a nenudí, po chvíli se objevují až kouřové tóny a vás trkne, že ta Reserva asi kvasila a ležela v sudu :) Krásné víno. 

A nejde než nezkusit i štýrský Sauvignon Blanc, Weingut Polz, ročník 2015. Typická zralejší Sauvignonová vůně, broskve, lehce tropické ovoce a ananas, nechybí mu lehkost a svěžest. V chuti navazuje na vůni, pěkně stavěné středně široké tělo, tropy, broskve, strukturovaná kyselina s lehkou hořčinkou do mandlí, pronikavý konec. Ukazuje to nejlepší, co může Sauvignon v nerezu předvést. Tomuhle známému rodinnému vinařství se evidentně daří kromě Sauvignonů i Morillon (aka štýrské Chardonnay), Jancis ho pár let nazpět třeba s úspěchem zařadila i do slepé degustace Chardonnay vs Veltin-Rakousko vs zbytek světa.  

Nejen kvůli vínu je vyhlášený i Zum Schwarzen Kameel, původně podnik dovážející hlavně koření a exotické dobroty. My zkusili Frankovku od Weingut Gager, ročník 2013, Mittelburgenland. Pěkně kořenitá, působí hodně uvařeným a teplejším dojmem, příjemná vanilka a náznak sudu, konec selský až do koňského sedla. Hodně rozpačitý byl mladý Riesling Steinriegel od Pragera, ročník 2015, Wachau. Uzavřený, první dojem je taková lepší sudovka, s časem se ukáže docela fajn struktura, hodně výrazné kyseliny, dlouhý disharmonický konec. No nevím, bylo to mladé a teda neukázalo to moc sympatií. S velkým otazníkem. 

Nic nezkazíte ani návštěvou řetězce Wein and Co, za mne celkově lepší než výše ve velbloudovi. Na rozjezd světloučký Roter Veltliner Wiener Symphoniker od Weingut Setzer z Weinviertelu, ročník 2015. Vytvořený pro vídeňský symfonický orchestr a pokřtěný dirigentem, sám ale hraje spíš pianko. Neutrální, díky vyšší kyselince docela hravé víno, decentní květinovo-ovocná nasládlost, to vše podpořené mandlovými tóny. Lehce disharmonické a rozhozené, ale s tím jsem měla obecně problém u 2015-tek ve Vídni.  Stejně tak i Grüner Veltliner, Salomon Undhof Wieden und Berg, ročník 2015, Kremstal. Ve vůni trochu zaprděné, neutrální, chuť podstatně lepší, pevná, svěží, s pěknou citrusovou kyselinkou a v dochuti s pikantními meruňkami. 

No, úplně tu rakouskou oblibu vypít ta vína co nejrychleji a nejmladší nechápu, ale celkově mají hranice včetně těch věkových posunuté dolů (např. konzumace vína od 16-ti let), tak to třeba nějak souvisí :)

A nešlo než neochutnat i nějakou tu biodynamiku, Buteo od mladého Michaela Gindla, ročník 2014 (hurá? :)), hospodaří na 10 hektarech ve Weinviertelu v režimu Demeter. Jednalo se o 100% Grüner Veltliner, barva cibulové slupky, vysoká viskozita, plavalo v tom dost různých věcí, které bych i při nejlepší vůli nazvala prostě bordelem. Vůně trochu ostřejší do hruškové pálenky a koření, následně se umírňuje a zůstává příjemná kombinace skořice a hruškového kompotu. V chuti je to pěkně a výrazně namíchané, nechybí tomu kořenitost, mineralita, projevem opět prostupují hrušky a oxi strouhaná jablka, které do toho všeho pěkně zapadají. Hodně výrazné víno, chvílemi trochu ztrácelo dech, ale celkově udělalo dojem. Prostě Veltlín se těm našim sousedním "Němcům v teplákách", resp. podle příjmení spíš "Čechům v Dirndlu"  daří dělat ve všech podobách....jen kdyby ještě nebylo vyslovení, "Grüner Veltliner"při objednávce takový jazykolam. 

Schválně, zkuste říct "Grüner Veltliner" rychle třikrát  po sobě...a pokud to zvládnete, tak pak vyražte obrážet některé z nejprofláklejších vinných barů ve Vídni. A pokud ne, tak jděte tuplem aspoň potrénovat. Adresy níže. 

Vis a Vis , Wollzeile 5 naproti Figlmullerovi 

Zum Schwarzen Kameel, Bognergasse 5

  

Meinls Wein bar, Graben 19 

Enrico Panigl, Schönlaterngasse 11 

Wein and Co, Stephansdom Platz nebo Nachstmarkt 

Pub Klemo, Margaretenstrasse 61 

Tinto Rosso, Dr Karl Luegerplatz 4

Unger und Klein, Gölsdorfgasse 2 

Chablis z Pensylvánie

Jestli jste už zvyklí na oslavné příspěvky o samých chutných a úžasných vínech, tak vězte, že dnes to bude možná docela "osvěžující". Protože občas se člověk nachomýtne i do takových míst jako je Pennsylvania Wine Cellar v Pittsburghu a protože se v USA víno pěstuje snad ve všech státech, tak i v Pensylvánii můžete nějaký ten hektar vinic objevit. Obchod působil spíš jako prodejna suvenýrů ve westernovém městečku, a některá vína byla pro evropský jazýček taky taková....westernová. Pro představu, nejvíce se dle slov obsluhy prodává levandulové víno nebo jahodový sekt a já sama nemohla odolat a nenechat si do černé neprůhledné igelitky zabalit taky jednu specialitku (Pensylvánie je zrovna ve věcech alkoholu docela striktní, což možná vysvětluje vína chutnající spíš jako limonáda než seriózní alkohol). 

Po rychlé degustaci většinou polosuchých nebo polosladkých Ryzlinků, Tramínů a Chardonnay jsem se nakonec rozhodla domů dovést amerického hybrida. Jedna asi tak osmdesátiletá „jahůdka“ nám roste i za domem, po pracném nakvášení jsme z ní taky jednou vyrobili víno, tak proč nepoměřit síly se zámořím, že. Vinařství Heritage Wine Cellars a jejich bílé Chablis nemající s Francií nic společného, ani to Chardonnay. Chuťově jasný hybrid, oblast Lake Erie, ročník neznámý. Barva vína extrémně světlá až průhledná. Vůně svěží, štiplavější a až agresivní přímočará aromatika s jahodami, hroznovým cukrem a jedním dost těžko specifikovatelným tónem, snad fakt trochu liščina. Každopádně po napití máte díky silné aromatice pocit, že vám mozek asi vyskočí z hlavy, opět jahody, hroznový cukr, štiplavost, na konci agresivnější hořčinka a vtíravá limetková kyselina. Dost funky to je. Cítíte z toho tu americkou nadšenost a absenci jakékoliv míry a vlastně to těm  Američanům i přes pěkný bolehlav, který ze sklenky tohoto úletu máte, odpustíte.

V rámci opulentních firemních večeří jsem se dostala i k „opravdovějším“ vínům, některé lehce sudové Chardonnay nebo Pinoty Noir byly fakt parádní, trochu zklamáním byli Ryzlinky ze státu New York, kterým vyšší zbytkový cukr moc neseděl a ve vinných barech nám je prezentovali vždy jen jako nenáročné pití s vyšším cukrem. Pokud si ale  k večeři jako já zrovna dáváte třeba smaženou ploutev z rejnoka (fotka vlevo), havajského tuňáka (vpravo) nebo bizoní steak, tak spíš než o víně pravděpodobně přemýšlíte nad tím, jestli nejíte čirou náhodou nějaký ohrožený druh a jestli jako další chod nedostanete třeba marinovaný ocas z vakovlka. 

Samozřejmě (jak psali na každém lístku v dobré restauraci), servírované maso je bez genetických úprav, hormonů, steroidů, antibiotik, léků nebo aditiv.  A pak si v Americe dejte jen tak burger a zapijte to Chablis, to je o život J 

Otevřený archiv v Moravské bance vín aneb tři hodiny degustačního blaha

Občas se poštěstí fakt dobrá degustace. Třeba jako přechutnávání archivu v Moravské bance vín. Jak by řekl klasik, “To vám byla krása!” Průměrně tak dvacet let stará moravská vína, sem tam cizina. Hlavně to bylo o obou Ryzlincích, sem tam Rulandské, Sauvignon nebo Tramín, z červených všehochuť. 

Degustace celkem 24 vín prokládaná parádními historkami Stanislava Šidy třeba o tom, proč Čechy dlouho nikdo nechtěl v Bordeaux na En Primeur, o brněnských investicích do vína nebo jak se vítá Miloš Michlovský v Moldávii. Většinou jsme chutnali pár posledních neprodejných nebo investičních kousků. Investice do tuzemských láhví jsem obecně nebrala nikdy nijak vážně, ale dost jsem v průběhu degu zalitovala, že mi v roce 1999 někdo neporadil, že mám rozbít prasátko (resp. asi tak 50 prasátek) a nakoupit si nějaké Vlášáky z Pálavy do zásoby. Holt žhavějším zbožím pro mě tehdy byly kazety Kelly Family.

Ale teď už něco k vínům. Statisticky se mi z 24 chutnaných (3 mladíci, 21 starších) moc líbilo 17 vín, z těch 17 mne tak 10 nadchlo. Občas se cítím blbě, když 90% vín hodnotím v rozmezí 80 – 86 bodů, ale prostě podvědomě čekám, že přijde ještě něco lepšího. Ne vždycky to bývá, ale tentokrát jsem se dočkala a uvědomila si, kdy má ta "devadesátka" smysl. Níže to máte černé na bílém. A červená budou příště.    

Znovín Znojmo, Ryzlink vlašský, obec Hnízdo, ročník 1995, suché. Intenzivní, nádherně vanilkovo-medová a bylinková vůně, chuť potřebovala trochu času, ale následně ukázala pěknou strukturu a přímočarý projev do propolisu, medových ořechů, sušených květů a pomerančové kůry. Pro velkou část osazenstva nejlepší Vlašák večera, mně tam trochu chyběla energie, takže “jen” 91 bodů.

Přehlídka slastných Vlašáků pokračovala s Milošem Michlovským, tentokrát nalahvováno v řadě Mucha/ Soaré, ročník 1998, trať Purmice, obec Perná. Projevem ve vůni i v chuti typický nazrálý Vlašák (páč už je ze mě odborník na staré Vlašáky J) s pevným projevem medu, propolisu, minerality, bylinek a květů. Lehce nasládlý, ale zároveň s pěknou kyselinou, mineralitou, dobře srovnaný a překvapivě svěží, charakterově se ale nevyrovná předchozímu. 89 bodů.

Stejná řada, stejný ročník, stejný autor, ale tentokráte Sauvignon, obec Přítluky, trať Na Knížecí. Už chvíli mám neodbytný pocit, že všechny ty nerezové a osvěžující Sauvignony jsou jen do naha svlečená odrůda, která toho umí mnohem víc. Nechte ji pěkně dozrát, spočinout pár let v sudu, klidně udělejte kupáž více ročníků a dostanete třeba takovou parádu jako my. Slunečná barva s nádhernými zlatými odlesky. Projevem intenzivní, ale už pozbylo typickou Sauvignovou aromatiku, zůstal jemný ovocný projev s tóny sladšího karamelu a vanilky. Strukturovaný dlouhý konec s lehkými oxi tóny, které jsou tady jasné plus. 91 bodů. 

A přichází hvězda večera, je to zlatavý Ryzlink Vlašský, Vinařství Tanzberg, jejich první ročník 1999, trať Pod Svatým Kopečkem (to byl myslím ještě jeden Kopeček J). Hlavní poznámka k vínu - “dojme k slzám”, projevem krásně energické, mladé, klame věkěm. Má to vše – charakter, strukturu, mineralitu, kyselinu, svěžest, intenzitu s tóny karamelu, štrůdlu, medu, květů a hlavně – narozdíl od některých dalších bych tohle ještě uložila s klidem zrát na dalších pět až sedm let.  95 bodů. Dala bych i víc, ale po cca dvou hodinách po otevření mi přišlo trochu disharmonické. Ještě to ale rozhodně neukázalo poslední kapku!  

Nádherný byl i Tramín z Mikrosvínu, ročník 2001, trať Zimní Vrch, obec Dolní Dunajovice, zatříděn jako VZH. Tehdy to prý Zděnek Peřina starší s tímhle vínem od Svazu vinařů trochu schytal. Suchý Tramín s 14% alkoholu vyvolal bouřlivé diskuse. A dneska? Maximálně bouřlivý chuťový zážitek. Majestátní silné víno s olejovitou viskózní strukturou, chuťově někde na pomezí likéru, medu a růžového oleje. 90 bodů.

A nějaký ten cukřík taky neuškodí, že. Třeba mešní Muškát Ottonel z Arcibiskupských sklepů Kroměříž, ročník 1994, původ hroznů Slovácko, sladké, kolem 100 g zbytkového cukru v době lahvování. Barva tmavá alá ořechovice, alkoholové, hřejivé, sušené a kompotové meruňky, likérový projev s oříšky, kouřem a medem. Velká paráda, která nenudí a nelepí. 93 bodů. 

S cukříkem jsme končili u Rulandského šedého od klasika Oldřicha Drápala, ročník 2009, tady jsme byli na skoro dvojnásobném množství cukru, alkohol 9%. Na jednu skleničku a doplnění energie výtečné. Tohle fakt vlije slunce do žil. Nevím proč jsem neobodovala, když mi tolik chutnalo ale opět by to bylo vysoko.

A to je k bílým dojímavých zázrakům pro dnešek vše. Stalo se vám taky někdy, že vás víno svým projevem a charakterem dohánělo až k slzám? Chlapáky prý podle Telegraphu nejvíc dojímá Burgundsko. Schválně, zkuste vylovit ze svého (nebo cizího) sklepa nějaký ten Vlašák ze sklonku minulého tisíciletí. A ti otrlejší to v případě stále suchých slzných kanálků můžou rozjet i s Kelly Family. A nezapomeňme zarchivovat nějaké ty 2015, třeba to bude další tekuté zlato.

A pod čarou ještě pár více či méně bílých vín, co se hodně líbily, ale nějak prostě neovládly ten večer.

Vinařství Pod Hradem, Sauvignon, ročník 2014. Netypický až skoro botrytický a intenzivní, pěkně vyzrálý Sauvignon. Důstojně otevíral večer a příjemně na daný ročník překvapil. Od vinařství musím ještě něco zkusit.

Velký otazník mám stale u Rulandského šedého z Templářských sklepů Čejkovice, sklizeno v roce 2002, pak 3 roky zrálo v láhvi, následně doplněno čerstvějším ročníkem 2005 a uloženo do keramiky. Ještě jsem snad nepila víno, které by tak zábavně balancovalo na hraně. A to nejen na hraně oxidativních tónů, ale hlavně jemné myšinky, vystrkující čumáček pod krásně ořechovo-medovým závěrem. Já bych tuhle jantarovou polosladkou kombinaci ořechů, medu, těsta a strouhaných jablek/ štrůdlu mohla pít, ale je to fakt maximálně individuální víno.  

Michlovský, Rulandské bílé, ročník 1997, obec Němčičky, kabinetní.  Rulanda v dobré kondici, nádherná typická vůně pro RB s chlebovinkou, pomerančem a vanilkou, chuťově ale trochu prázdné, zůstává mu ještě kyselinka a svěžest, ale už toho asi o moc vice nepředvede.

Znovín Znojmo, Rulandské šedé, ročník 2003, trať Šobes, polosladké, lahvováno s 44 gramů zbytkového cukru. Za jiných okolností bych byla nadšená, ale v téhle konkurenci se do top výběru neumístilo, dost sladké a trochu núďo. Jestě bych dala k ledu, resp. zpět do archívu. 

Pozn: Fotky jsou buď z autorčina labilního ale jinak chytrého telefonu nebo ze stránek Moravské banky vín, autorka: Anna Pecková