U Dwořáčků ve sklepě

Jak jsem se už zmiňovala, je to pár týdnů, co jsem koštovala vína a odtajněný Valtický hříbek v rodinném vinařství Dwořáček. Moc do sklepů nechodím a je to chyba, měla bych častěji být "u zdroje", zvlášť když se s vinařem dobře povídá*. Třeba o tom, že není nad pěkně zelený a zarostlý vinohrad, že na keřích mívají max. 2 kg hroznů, rok co rok snižují množství síry nebo jak rádi pracují  se sudy, třeba i u Sauvignonů, což já můžu. Odrůd mají poměrně hodně, jak už ostatně u menších vinařů bývá (občas si říkám, jestli neplatí nepřímá úměra - čím menší vinař, tím více odrůd?), většinu z 3 hektarů mají na viniční trati Horní čtvrtě (krom Rýňáků které jsou ze Sedlece ze Stolové hory). 

A co chutnalo? Třeba z 2015 mlaďochů ležících v té době (polovina března) ještě v tanku/ případně na sudu  se líbil syrový, nevtíravý a svěží Ryzlink vlašský. Hodně pijáků nadchne mladé Chardonnay s výraznými tropickými tóny doplněnými nyní trochu drsnějšími citrusy. Je to polosuché, extraktivní, a ještě si to snad sedne. Sladší ale charakterní bude Ryzlink rýnský (což je teda pro mě favorit a odrůda, která se vinařství fakt daří)  hodně svěží a neotesaná kyselinka, klasický ovocný projev s meruňkou, citrusy a už jemnými medovými tóny.  

Ještě z tanku jsme chutnali pěkně nazrálý Ryzlink rýnský 2013 s nádherným strukturovaným projevem lipového květu a medu, už aby to nalahvovali! Jak mi moc nesedl žádný jejich mladý Sauvignon, tak mi o to víc  zachutnal dle očekávání starší nazrálý Sauvignon, ročník 2011, něco už nalahvované, něco ještě leží na sudu. Příjemná vanilková nasládlost, broskev, meruňka, komplexita, moc fajn to je. Měla jsem ho podle všeho už v Národním vinařském centru, nicméně pan Dwořáček by byl schopný přísahat, že do NVC se jeho víno dostat nemohlo... záhada barikového Sauvignonu z Valtic tedy ještě zůstane nevyřešena :). Domů jsem si kromě Rýňáku odvezla i botrytické Rulandské šedé, opět ročník 2011, plné, hluboké víno, možná až trochu těžkopádné, ale s příjemnými tóny ořechů, sušených meruněk a pomerančové kůry. 

Jak mi sem tam u bílých vadil trochu ten zbytkový cukřík, tak u červených ani rosé jsem teda nic moc vytknout nemohla. Hlavně jejich Zweigeltrebe rosé, ročník 2014, zrající toho času na sudu, bylo fajn. Ten dřevitější projev nevadil a je fajn mít v rosé vanilku ze sudu a ne z malolaktiky. A červení dva-patnáct-koví mlaďoši, to byla radost! Modrý Portugal, Dornfelder, Svatovavřinecké, vše na sudu, zatím to vypadá na krásně svěží, hladká, bezstarostná a ovocitá vína s lesním ovocem, malinami a přátelskými tříslovinami. Napíšu už své okřídlené "trochu mi tam chyběla kyselinka a výraznější tříslo", ani ne kvůli chuťovým preferencím, ale z obavy, jak dlouho vína vydrží (pokud ale vinaři budou mít vůbec ambice založit do archívu). Nejlepší za mne Zweigeltrebe, které bylo i ve 2015 trochu drsnější, s charakterem a projevem do višní a všemožných bobulí. Mám dojem, že mi sedlo i v ročníku 2012, stejně jako se povedlo ze stejného roku vinařovi i Rulandské modré, ale.....byli to už cca dvacáté vzorky.....a na poznámky už nějak nebyly síly :) 

Poslední poznámka, kterou jsem si podle všeho zapsala, bylo, že se špatným vínům u Dwořáčků říká, že jsou jak od potratu. Smajlík. 

Takže asi tak k mým poznámkám.  

* Už jsem si i zvykla na to, že mi vinaři ve sklepě vždycky automaticky tykají, jsem prostě mladice. A taky je tam často tma.