Taky občas cítíte až fyzickou bolest při čtení gramatických chyb? Pak vězte, že smysl nadpisu nespočívá v mučení češtinářů, ale v uvedení následujících dvou vín z
úpatí Etny, tedy z vinařské oblasti, ke které se obrací čím dál víc pozornosti a jména jako Frank Cornelissen nebo Andrea Franchetti jen potvrzují, že mít vinice na stále aktivní sopce je vlastně dost dobrej nápad. Ale dnes to bude o římskými enology založeném vinařství Cottanera, jednom z největších vinařství na Etně (cca 65 ha), které si stejně jako ostatní zakládá na svých vysoko položených (700 m.n.m)
vinicích umístěných na vulkanickém podloží na severní straně Etny.
- Chvilka napětí než prozradím, jestli je ve vínech nějaká ta vulkanická mineralita opravdu cítit -
Je, a červené nevyjímaje. Třeba takové Barbazzale Rosso, ročník 2014, odrůdy Nerello Mascalese a trochu Nerello Cappuccio, mladší 15-ti leté vinice, zrálo v nerezu a z menší části v bariku. Spíše méně výrazná vůně, zanechává hodně sladký a alkoholovější dojem, chybí mu jasnější ovocná linka. V chuti ale na druhou stranu pěkně strukturované, ovocné s tóny zralé višně, švestky, protkáno jemnou mineraliou a výraznější ale příjemnou kyselinkou, ke konci nastupují nasládlé, zároveň trochu vysušující třísloviny. Je to vlastně všechno dobrý, ale dohromady je toho na tohle víno až moc, další den už trochu ztrácelo dech. Zkusila bych si počkat, potenciál do budoucna tam je, 84 bodů.
Přehlídka kamenů to ale byla v Barbazzale Bianco, ročník 2013, odrůdy italská Inzolia a mezinárodní Viogner, školeno v nerezu, leželo na kvasnicích. Slámová barva se stříbrnými odlesky, ve vůni hodně svěží, čisté, až téměř jodové, krásná slaná linka, jarní kvítí a lehce i nerušivý chřestový tón. Po otevření se docela stydělo a působilo prázdněji, sluší mu trochu vyšší teplota, pak v chuti nastoupí příjemná slaná mineralita podpořená citrusy. Mineralita tady jasně hraje prim, krásně se proměňuje a ke konci se rozplyne do jemné grepové hořčiny. Hřejivý, středně dlouhý ale zároveň svěží konec. Líbilo moc, víc takové bílé Itálie pro ty z nás, co by nejraději olizovali kameny. 86 bodů. A sluší se říct, že obě vína seženete i u dovozce, který mi vína zaslal ke kritickému přechutnání.
A na konec trochu domácí produkce, hlavně pro nás nevděčné, kteří už začínají pod záplavou bílých dvapatnáctek s nižší kyselinkou trochu prskat :) Cuveé bílé organic, vinařství Gala, ročník 2013, po 40% Solaris a ze 40% pro mě netypický "rodičovský" Merzling, zbylých 20% tvoří Chardonnay, Vlašák a Sauvignon, obec Perná, jílovito-vápenité tratě Maliny a Hermersdorfen, 1.7 g cukru, 7.1 g kyselin, 12.5 alk. Barva světlejší, citrónová s hodně živými odlesky, vůně jemná, živá, limetka a zelené jablíčko, s dotykem květů a kovové minerality. Chuťově pevné, pěkně stavěné ala Ryzlink, s hodně dominantní citrusovou kyselinou, která už nedává prostor ovoci, maximálně dlouhému minerálnímu konci. Nejvíc mě na tom vínu bavila ta přísná a křupavá kyselina, která v projevu hodně uzemňovala už nastupující nazrálější projev. Pěkně si to spolu hraje, víno dělá dojem a ještě vydrží. Nic pro slabé žáhy! 86 bodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat