U Dwořáčků ve sklepě

Jak jsem se už zmiňovala, je to pár týdnů, co jsem koštovala vína a odtajněný Valtický hříbek v rodinném vinařství Dwořáček. Moc do sklepů nechodím a je to chyba, měla bych častěji být "u zdroje", zvlášť když se s vinařem dobře povídá*. Třeba o tom, že není nad pěkně zelený a zarostlý vinohrad, že na keřích mívají max. 2 kg hroznů, rok co rok snižují množství síry nebo jak rádi pracují  se sudy, třeba i u Sauvignonů, což já můžu. Odrůd mají poměrně hodně, jak už ostatně u menších vinařů bývá (občas si říkám, jestli neplatí nepřímá úměra - čím menší vinař, tím více odrůd?), většinu z 3 hektarů mají na viniční trati Horní čtvrtě (krom Rýňáků které jsou ze Sedlece ze Stolové hory). 

A co chutnalo? Třeba z 2015 mlaďochů ležících v té době (polovina března) ještě v tanku/ případně na sudu  se líbil syrový, nevtíravý a svěží Ryzlink vlašský. Hodně pijáků nadchne mladé Chardonnay s výraznými tropickými tóny doplněnými nyní trochu drsnějšími citrusy. Je to polosuché, extraktivní, a ještě si to snad sedne. Sladší ale charakterní bude Ryzlink rýnský (což je teda pro mě favorit a odrůda, která se vinařství fakt daří)  hodně svěží a neotesaná kyselinka, klasický ovocný projev s meruňkou, citrusy a už jemnými medovými tóny.  

Ještě z tanku jsme chutnali pěkně nazrálý Ryzlink rýnský 2013 s nádherným strukturovaným projevem lipového květu a medu, už aby to nalahvovali! Jak mi moc nesedl žádný jejich mladý Sauvignon, tak mi o to víc  zachutnal dle očekávání starší nazrálý Sauvignon, ročník 2011, něco už nalahvované, něco ještě leží na sudu. Příjemná vanilková nasládlost, broskev, meruňka, komplexita, moc fajn to je. Měla jsem ho podle všeho už v Národním vinařském centru, nicméně pan Dwořáček by byl schopný přísahat, že do NVC se jeho víno dostat nemohlo... záhada barikového Sauvignonu z Valtic tedy ještě zůstane nevyřešena :). Domů jsem si kromě Rýňáku odvezla i botrytické Rulandské šedé, opět ročník 2011, plné, hluboké víno, možná až trochu těžkopádné, ale s příjemnými tóny ořechů, sušených meruněk a pomerančové kůry. 

Jak mi sem tam u bílých vadil trochu ten zbytkový cukřík, tak u červených ani rosé jsem teda nic moc vytknout nemohla. Hlavně jejich Zweigeltrebe rosé, ročník 2014, zrající toho času na sudu, bylo fajn. Ten dřevitější projev nevadil a je fajn mít v rosé vanilku ze sudu a ne z malolaktiky. A červení dva-patnáct-koví mlaďoši, to byla radost! Modrý Portugal, Dornfelder, Svatovavřinecké, vše na sudu, zatím to vypadá na krásně svěží, hladká, bezstarostná a ovocitá vína s lesním ovocem, malinami a přátelskými tříslovinami. Napíšu už své okřídlené "trochu mi tam chyběla kyselinka a výraznější tříslo", ani ne kvůli chuťovým preferencím, ale z obavy, jak dlouho vína vydrží (pokud ale vinaři budou mít vůbec ambice založit do archívu). Nejlepší za mne Zweigeltrebe, které bylo i ve 2015 trochu drsnější, s charakterem a projevem do višní a všemožných bobulí. Mám dojem, že mi sedlo i v ročníku 2012, stejně jako se povedlo ze stejného roku vinařovi i Rulandské modré, ale.....byli to už cca dvacáté vzorky.....a na poznámky už nějak nebyly síly :) 

Poslední poznámka, kterou jsem si podle všeho zapsala, bylo, že se špatným vínům u Dwořáčků říká, že jsou jak od potratu. Smajlík. 

Takže asi tak k mým poznámkám.  

* Už jsem si i zvykla na to, že mi vinaři ve sklepě vždycky automaticky tykají, jsem prostě mladice. A taky je tam často tma. 

Tipy kam ve Valticích a supertajný recept na Valtický hříbek

Že neznáte Valtický hříbek? (mykologové zůstaňte v klidu, v přírodě byste tuhle houbu našli jen těžko) To smícháte Apetito, nahrubo nastrouhané máslo, cibuli, nivu, eidam a dvě lžíce plnotučné hořčice, vše to třete, až je hmota pěkně tvárná. Vytvarujte klobouk a nohu, klobouk obalíte ve sladké paprice (může být i trochu té pálivé) a houba je na světě. A taky výborný společník k vínu. Zní to jednoduše, ale až se pokusím o domácí výrobu, tak můžete očekávat fotku jedinečného Valtického choroše :) Vpravo fotka, jak by měl doopravdy vypadat. Varování: houba je nebezpečně jedlá! Nejvíc ji svědčí prostředí vinných sklepů, kde se vyskytuje po boku sýrů a šunčiček.  

Jelikož jsem si dříve hodně lámala hlavu, kam ve Valticích vyrazit na jídlo a víno, tak tu je pár tipů pro budoucí bezradné a hladové návštěvníky. Valtice pro mě osobně nejsou úplně typická vinařská obec, rádi se titulují jako "hlavní město vína" (přesně od roku 2006, od roku 2011 pak mají pro mě trochu záhadné stejnojmenné označení pro místní vína) a je pravda, najít tu fajn občerstvení a vinné rozptýlení není tak těžké...i když já bych měla od hlavního města ještě krapet větší očekávání třeba i vzhledem k vysokým cenám místního ubytování. 

Na jídlo a příjemný večer můžu doporučit něco z domácího trojlísktu U Kapitána (s obřími porcemi), Valtická Rychta a Albero (výtečný pupek nebo kachní prsa), případně za dobrou kuchyní můžete vyrazit o pár kilometrů dál K Tlustým. U vína je nabídka o něco širší, a lákat vás bude Salon vín, návštěva valtického podzemí, křížového sklepa Chateau Valtice, některého z moravských sommeliérů a všemožných  sklepů, vinoték nebo úplně nejlépe se nabízí zapadnout přímo k vinaři do sklepa (třeba Dwořáček, Zapletal, Kopeček nebo SVSV mají fajn vína). Odpovědi z vinařství bývají rychlé a většinou pozitivní, takže není problém domluvit nějaký košt. My jsme nedávno vyrazili do sklepa rodinného vinařství Dwořáček, o jejich fajn Rýňácích a rosé něco brzy sepíšu. 

Teď jen na konec stručného gastro-cestovatelského příspěvku pár fotek, jak se některým líbí v Salonu vín a že je dost ošemetné dávat návštěvní knihu do degustační expozice. Nemusíte realizovat všemožné náročné a drahé studie, abyste zjistili, že alkohol v rozumném množství podporuje kreativitu...až do takové míry, že mám pocit, že do Salonu pouští i hodně dětí :)

Etnycká vína a jedno křupavé od Galy

Taky občas cítíte až fyzickou bolest při čtení gramatických chyb? Pak vězte, že smysl nadpisu nespočívá v mučení češtinářů, ale v uvedení následujících dvou vín z úpatí Etny, tedy z vinařské oblasti, ke které se obrací čím dál víc pozornosti a jména jako Frank Cornelissen nebo Andrea Franchetti jen potvrzují, že mít vinice na stále aktivní sopce je vlastně dost dobrej nápad. Ale dnes to bude o římskými enology založeném vinařství Cottanera, jednom z největších vinařství na Etně (cca 65 ha), které si stejně jako ostatní zakládá na svých vysoko položených (700 m.n.m) vinicích umístěných na vulkanickém podloží na severní straně Etny. 

- Chvilka napětí než prozradím, jestli  je ve vínech nějaká ta vulkanická mineralita opravdu cítit - 

Je, a červené nevyjímaje. Třeba takové Barbazzale Rosso, ročník 2014, odrůdy Nerello Mascalese a trochu Nerello Cappuccio, mladší 15-ti leté vinice, zrálo v nerezu a z menší části v bariku. Spíše méně výrazná vůně, zanechává hodně sladký a alkoholovější dojem, chybí mu jasnější ovocná linka. V chuti ale na druhou stranu pěkně strukturované, ovocné s tóny zralé višně, švestky, protkáno jemnou mineraliou a výraznější ale příjemnou kyselinkou, ke konci nastupují nasládlé, zároveň trochu vysušující třísloviny. Je to vlastně všechno dobrý, ale dohromady je toho na tohle víno až moc, další den už trochu ztrácelo dech. Zkusila bych si počkat, potenciál do budoucna tam je, 84 bodů. 

Přehlídka kamenů to ale byla v Barbazzale Bianco, ročník 2013, odrůdy italská Inzolia a mezinárodní Viogner, školeno v nerezu, leželo na kvasnicích. Slámová barva se stříbrnými odlesky, ve vůni hodně svěží, čisté, až téměř jodové, krásná slaná linka, jarní kvítí a lehce i nerušivý chřestový tón. Po otevření se docela stydělo a působilo prázdněji, sluší mu trochu vyšší teplota, pak v chuti nastoupí příjemná slaná mineralita podpořená citrusy. Mineralita tady jasně hraje prim, krásně se proměňuje a ke konci se rozplyne do jemné grepové hořčiny. Hřejivý, středně dlouhý ale zároveň svěží konec. Líbilo moc, víc takové bílé Itálie pro ty z nás, co by nejraději olizovali kameny. 86 bodů. A sluší se říct, že obě vína seženete i u dovozce, který mi vína zaslal ke kritickému přechutnání. 

A na konec trochu domácí produkce, hlavně pro nás nevděčné, kteří už začínají pod záplavou bílých dvapatnáctek s nižší kyselinkou trochu prskat :) Cuveé bílé organic, vinařství Gala, ročník 2013, po 40% Solaris a ze 40% pro mě netypický "rodičovský" Merzling, zbylých 20% tvoří Chardonnay, Vlašák a Sauvignon, obec Perná, jílovito-vápenité tratě Maliny a Hermersdorfen, 1.7 g cukru, 7.1 g kyselin, 12.5 alk. Barva světlejší, citrónová s hodně živými odlesky, vůně jemná, živá, limetka a zelené jablíčko, s dotykem květů a kovové minerality. Chuťově pevné, pěkně stavěné ala Ryzlink, s hodně dominantní citrusovou kyselinou, která už nedává prostor ovoci, maximálně dlouhému minerálnímu konci. Nejvíc mě na tom vínu bavila ta přísná a křupavá kyselina, která v projevu hodně uzemňovala už nastupující nazrálější projev. Pěkně si to spolu hraje, víno dělá dojem a ještě vydrží. Nic pro slabé žáhy! 86 bodů.