Domácí popíjení, Írán, aplikace a pozvánka na Víno není vinno

Tak přesně takhle se asi nadpisy nemají dělat :) ale jak jinak nedočkavý čtenář zjistí, co vše tady může čekat? Že třeba zmíním, jak v Íránu rozhodně všichni nezanevřeli na alkohol a je mezi nimi plno těch, kteří by rádi na domácím večírku pili něco, co usnadní tanec a udělá z každého neodolatelně vtipného společníka (i kdyby jen v hlavě). Proto i přes přísný zákaz tamního režimu vyrábí místní vlastní pálenky nebo připravují víno třeba ve vaně. Obdobně se vyrábí víno i z divoce rostoucí révy v pákistánských horách, jeden hezký fotoreport je třeba tu. 

Líbil se mi nedávný článek na Decanteru s vinnými aplikacemi, ne všechny ale bohužel fungují na Androidu (třeba WSET Wine Game jede jen na iOS, mor na ty vaše iPhony!) ale spravila jsem si chuť s aplikací Wine Quiz, která mi někdy od úrovně 5 -6 pěkně zatápí. Do tramvaje nebo při čekání je to výborný způsob, jak si připomenout okřídlené "vím, že nic nevím" :)   

  

A nedávno jsem pila i pár fajn vín, jejich poznávací znamení: zmizela raz dva. 

Nejlepším objevem bylo asi vinařství Monteverdi, Primitivo, Puglie, ročník 2013. Temně rudá barva s fialovými odlesky, vůně likérovější, nasládlá, výrazně dřevitá, na první přivonění zaskočí. Chuť je divočák s výrazně zralým ovocem a sušenými švestkami, syrovějším dřevem. Opět projevem až do likérů a portského. Přezdívka "divočejší dřevitý silák" a 86 bodů. 

Fajn byl i nákup z Lidlu, Chateau Lestage z Bordeaux, Listrac - Médoc, ročník 2009, cena cca 170 Kč, kupáž Merlot (56%), CS (40%) a Petit Verdot (4%). Temná hodně intenzivní barva, možná nefiltr, vůně krásně ovocná, lehce kořenitá, na začátku zastřená, postupně se otevírá a nabírá i zemito-čokoládové tóny. Chuť opět pěkně ovocná, hutná s příjemnou kyselinkou a takovou zvláštní sametovou zemitostí, hezky zralý bobulovo-čokoládový závěr a pěkná harmonie s vůní. Po cca hodině otevření mi přišlo, že trochu ztrácí dech a tvar. No za tu cenu to bylo fajn, možná ten Vašut fakt nekecá, 85 bodů. 

Radost udělal i mlaďoch Gruner Veltliner, Weingut Ludwig Hofbauer, trať Halblehen, Weinviertel, ročník 2015. Jak už to s těmito svěžími suchými víny s pěknou ovocnou kyselinkou bývá, vypijí se až moc rychle, takže jeden občas zapomene napsat si nějakou tu poznámku. Pamatuji si ale hezké citrusy a zvláštní nasládlou kořenitost, je to změna, pořád čekáte na pořádný říz na konci a nic. Pije se to ale moc dobře a nepálí to žáhy, 84 bodů. 

"Rychlovypitím" se může chlubit i Cava od Freixenet, Excelencia, Brut nature, neročníkové, po třetinách Macabeo, Xarel-lo, Parellada, jemné pěkně vyvážené pitivo s hezky zakomponovanými kvasnicemi a květinovými tóny. Neuvěřitelně šťavnaté, nechybí mu ale elegantní konec. Za tu cenu...85 bodů

A na konec pozvánka na hezkou akci (o které jsem shodou okolností psala už loni, hoho) Víno není vinno. Tak kdo budete mít na konci dubna cestu do Brna, tak se zastavte. Doporučuji všemi dvaceti (i přesto, že to pak zas odnesu  "musím všechno ochutnat" kocovinou). 

Lenka Sedláčková: "Víc lidí navštívilo vesmír než kolik jich udělalo zkoušky Master of Wine"

Pokud se vám líbil rozhovor na Podkorkem.cz, tak přináším taky svoji trošku do mlýna. Před pár týdny jsem byla v Londýně a dohodla se s Lenkou Sedláčkovou, první českou MW, na původně kratším rozhovoru. No nakonec jsme si vydržely povídat hodinu, moc fajn to bylo. Příště se Lence ještě pokusím vetřít na nějakou degustaci :)

Standardní otázka na začátek - jaké jsou první pocity po získání titulu Master of Wine (MW)?

První pocit byl velká úleva,  byla jsem ráda, že už to mám za sebou a že konečně můžu mít zase soukromý život. Ty 4 roky co jsem studovala jsem zároveň pracovala na plný úvazek, takže studium přes večery, víkendy, dovolený, jedeš pořád nonstop.

A k samotnému titulu Master of Wine, jaký má vlastně charakter? V zahraničí mi přijde, že je to jeden z mála titulů kromě doktora, kteří lidé veřejně prezentují.

Nás je na světe jen 343, tak se říká, že více lidí navštívilo vesmír než kolik jich udělalo zkoušky MW, lidé jsou na to hodně hrdí. Já si nový titul také hned dala za jméno a na email, na Twitter, atd.

Ohledně kvalifikace, je to oficiální kvalifikace v rámci Institute of Masters of Wine, který není spojen s žádnou univerzitou, ale je to v podstatě nejvyšší kvalifikace kterou může člověk získat ve světě vína. Master Sommelier je taky důležitý, ale myslím si, že Master of Wine je brán ještě výš.

V porovnání s Master Sommelier je to asi víc akademické?

Je to více akademické vzdělání, ano, ale zároveň je i praktické a technické. Není to čistě jenom o víně, o odrůdách, o pěstování vína po celém světě atd, je to zároveň i o byznysu.  Člověk musí vědět vše, co se týká světových trendů a mít komplexní přehled.

Kdy jsi začínala tušit, že bys chtěla aspirovat na Master of Wine?

Já jsem o tom už dříve trochu přemýšlela, ale nebrala jsem to vážně. Pak jsem se seznámila se svým už nynějším manželem (Justin Knock), který je Master of Wine, který mě do toho v podstatě taky trochu posunul. Vždycky jsem byla ambiciózní, takže bych se do toho asi bývala pustila sama, ale ne tak brzo po tom, co jsem dokončila WSET Diploma.

A jaká byla Tvoje cesta obecně k vínu, začala až tady v Anglii nebo už dříve v Čechách?

V Čechách ne, začala právě až tady. Nejdříve jsem tu studovala IT, některé věci mě v IT bavily, některé ne. Třeba programování mě vůbec nebavilo, tak jsem si říkala, co to dělám, proč si nenajdu nějakou práci, která je zajímavá, která je trošku jiná, ale ještě jsem v ten moment nevěděla, co by to bylo.  Jeden večer jsem šla na degustaci do lokální vinotéky, kde pracoval kamarád. Hrozně mě to bavilo, ptala jsem se na tolik věcí, že mi nabídli práci. Odtamtud jsem se dostala do firmy, kde pracuju teď a tam jsem se začala posouvat.

A v práci Tě tlačili do toho, aby sis udělala nějaké certifikace?

Ne, vůbec, vše bylo ode mě.

Ale teď s titulem to musí být pro Tebe v práci lepší, ne?

Věci se tak rychle nemění, ale měnit se budou. Každopádně jsem si všimla, že mě lidé najednou berou trochu jinak. Nejen kolegové, ale i klienti a vinaři. A to je hezké.

A pamatuješ si třeba ještě, co to bylo za první degustaci, na které si byla a která Tě tak nadchla?

Ano, to si pamatuju, protože ta vína, co jsem tehdy ochutnávala teď reprezentuji v Británii. Jednalo se o vína ze Španělska (Rioja).

Pamatuji si, že když jsem začala pracovat v místní vinotéce, tak jsme prodávali vína R. Lopez de la Heredia z Riojy, hodně tradiční styl, který před těmi 12 lety nebyl v módě. Vína dlouho leží na sudu, jsou hodně suchá, ne moc mohutná, vůbec to není komerční styl, kterému by spotřebitelé rozuměli. Nejsou moc ovocná, spíše zemitější s tóny kůže, a i když jsem byla začátečník, tak mě tahle vína nadchla. Tak jsem si řekla, že tenhle byznys by mohl být něco pro mě.

Takže jsi pracovně hodně zaměřená na Španělsko?

Pracovně a osobně taky. Moji závěrečnou dizertační práci pro MW jsem taky zaměřila na španělská vína, konkrétně na Top Cava Reservy a Gran Reservy.

Změnily se Ti nějak chutě za tu dobu, co víno piješ a co se mu věnuješ?

Já jsem člověk, co rád objevuje nové věci, ale zároveň budu vždycky mít ráda klasiky jako Burgundsko, Španělsko, Champagne a Německo, tato vína si vychutnávám často. Ale zajímám se víc i o Italská vína, Americká vína, Jižní Afrika je tady momentálně hodně žádaná...teď jsem zrovna byla v Řecku ochutnávat a tam se taky děje plno zajímavých věcí. Takže určitě se mi svým způsobem mění preference a chuť, ale ten styl vína, který mám ráda, tak ten se moc nezměnil.

Mám ráda vína, která jsou autentická, která nemají tak vysoký alkohol, červená třeba kolem 13-13.5%. Takže vína, která jsou lehčí, a která ukazují hlavně terroir vinohradu a styl regionu, odkud pochází.

To i u nás začíná zaznívat, že je to současný trend, spíše lehčí nejen červená vína.

Ono se to zase vrací zpátky, ona devadesátá léta a začátek 21. století vynesl nahoru vína s výrazným projevem dubu, extraktivní vína, vysoce hodnocená s „Parker points“ J , od toho se nyní trochu odklání, ale myslím, že za 10 - 15 let se to zase trochu změní, protože lidé pořád chtějí změnu. Když se člověk podívá na historii vína,  tak lidmi oblíbené styly vín nikdy nebyly stejné, třeba styly Bordeaux nebo vína z Burgundska se časem také změnily, a to i za posledních pár desetiletí. Samozřejmě to není jen tím, co lidé žádají, je to i změnou klimatu atd.

A co je v Londýně a UK oblíbené víno nebo země u koncových spotřebitelů?

U spotřebitelů to je definitivně Prosecco. Co jsme zpozorovali za posledních pár let, tak konzumace bílých a červených se snižuje, ale konzumace šumivých vín vzrůstá. Ale většina z toho je bohužel Prosecco. Problém s Proseccem je v tom, že ukrádá na prodeji šumivým, ale i bílým vínům. Dneska si lidé místo bílého vína k večeři otevřou Prosecco, je to jednoduché, lehké pití a nemusí se nad tím přemýšlet.

Sauvignon Blanc je také hodně populární, zejména z Nového Zélandu. To se prodává samo, je to víno, od kterého člověk ví, co čekat. Stejně tak Pinot Grigio.

Znalci, obchodníci s vínem a sommeliéři jsou ale sofistikovanější, u nich vzrůstá zájem o Itálii a Jižní Afriku. Na Jižní Africe je zajímavé, že tam najdeme hodně starých vinic nebo odrůdy, které jsou jiné, než by člověk čekal, např. portugalské odrůdy, Clairette Blanche, Semillon Gris, Cinsault atd, není to vše jen Chenin Blanc, a oni to všechno míchají dohromady. Nejzajímavější region je nyní Swartland to je v podstatě poušť, hrozně sucho a vedro, ale je tam právě hodně starých vinic, ty révy jsou 60, 80  nebo 100 let staré, dlouho se zanedbávaly, ale lidé se o ně znovu začínají starat. Sklízí hodně brzy, aby zachovali kyseliny a mísí všechny odrůdy dohromady, takže ta výsledná kombinace je hodně zajímavá.

Nedávno jsem viděla dokument The Somm a to neuvěřitelné vypětí lidí, kteří se připravují na zkoušku, jak pořád šprtají, ochutnávají a jsou před tou zkouškou úplně mimo. Bylo to podobné i u vás před zkouškami, studovali jste třeba taky v kolektivu?

Před zkouškou jsou to hrozné nervy. My jsme třeba měli studijní klub, kde jsme byly jen tři holky, na začátku nás bylo víc, ale my tři jsme pracovaly hrozně tvrdě, a chtěly jsme těmi zkouškamí projít rychle. Ti ostatní s námi prostě nemohli držet tempo a pro nás to bylo důležité, mít vedle  sebe někoho, kdo Tě pořád motivuje.

Ale v porovnání s Master Sommelier zkouškou, která je ústní, Master of Wine zkouška je psaná. Master Sommelier ochutnává a mluví o těch vínech, myslím že to trvá jen jeden den. Master of Wine zkouška je čtyřdenní a je tam hodně psaní,  tři dny je každé ráno ochutnávka, 12 vín každý den a na to má člověk 2 hodiny 15 minut, kde musíš popisovat vína, psát o jejich kvalitě, regionu, odrůdě, vinařské technice atd. Takže Tě to nutí hodně rychle degustovat, musíš mít systém, na ochutnání máš v podstatě 3 minuty na 1 víno. Otázky občas obsahují i nápovědy – třeba tato 3 vína jsou ze stejné odrůdy, nebo tato 3 jsou ze stejného regionu. Občas ale nápovědu nedají a všech 6 vín je úplně jiných, jiná odrůda a jiná země, takové otázky jsou nejtěžší.

A když mluvíme o těch obavách, bylo tohle nejhorší nebo tam byli ještě nějací strašáci? 

Člověk ví, že má před sebou 4 dny zkoušek. Ten první den před zkouškou jsem nespala, protože funguje adrenalin, panika, a první degustace je tak ta nejhorší. To jsou zrovna bílá vína (pozn: následující den jsou červená a třetí den šumivá, fortifikovaná). Já jsem vždycky byla nejlepší v bílý vínech, ale díky nervozitě se mi při zkoušce dařilo nejlépe u červenýh vín, protože po prvním dnu už z člověka ta nervozita trochu spadne.

A vzpomněla by sis na nějaké důležité nebo silné momenty během studia na zkoušky?

Nejlepší momenty byly s kamarády, se kterými jsme studovali. S holkami jsme založily blog thewinemonkeys.com, hezky se to rozjelo, děláme spolu spoustu věcí, jedna kolegyně za její příspěvky vyhrála „Emerging Wine Writer of the Year“. A bylo super, že jsem se seznámila s takovýma lidma, se kterýma můžu pokračovat i v budoucnu.

Znala jsi už předtím okruh Masters of Wine?

Právě že ne, tohle je jedna z nejlepších věcí na titulu MW, seznamovat se a dělat si kontakty. Někteří lidé začnou studovat jen kvůli kontaktům a nikdy to nedodělají, Institut se teď snaží tohle omezit, takže vstupní zkouška je dnes mnohem těžší než bývala. Dřív se na kurz dostal skoro každý, ale málokdo postoupil přes první rok. A lidi co dělali zkoušky před začátkem 21. století  Ti řeknou, že v jejich dobách to bylo celkově jednodušší. Před 30 nebo 40 lety třeba člověk nemusel vědět nic o Novém světě – o amerických nebo jihoamerických vínech, všechno bylo Champagne, Bordeaux, klasiky, teď už to tak není. Člověk musí mít celosvětový přehled.

A jaké máš vztahy s Masters of Wine, které znáš, je to spíše neformální?

S některými jsou neformální, s některými formální. Obchod s vínem je tady obecně plný super přátelských lidí, to je jedna z výhod práce s vínem, rozhodně lepší než třeba práce v bance. Všichni se snaží pomoci, nikdo Ti nešlape na paty. Všichni přejí, aby se Ti to povedlo.

Zaměřují se lidé s MW titulem častěji pak na zemi původu a prosazují region, odkud pocházejí?

Většinou ano, například existují dva řečtí MWs a ti se hodně zaměřují na to, aby po celém světě prosazovali vína z Řecka. Já mám problém, že jsem v 18-ti odešla z Čech, takže jsem se v české produkci nikdy moc nepohybovala. Přemýšlela jsem dělat závěrečnou práci o českych vínech, ale netrávím tam tolik času. Jezdím většinou jen za rodiči a kamarády, takže by to psaní pro mě bylo možná těžší, zatímco do Španělska jezdím několikrát do roka, mám tam plno kontaktů. Ale pokud to bude možné, tak bych chtěla pomoci českým vínům.

A jaký máš názor na česká vína? Zkoušíš je často?

Když jsem doma,  tak se snažím co nejvíce ochutnávat. Určitě je tam potenciál, občas mám pocit, že vinaři u nás ještě úplně neví, jaké jsou trendy ve světě a jaké styly vína lidé chtějí. Co jsem ochutnala tak mi ta vína přišla hodně přezrálá, všechno je pozdní sběr, což je styl, který tady v Londýně lidé tolik nechtějí. A to třeba i odrůdy, kterým přezrálost nesluší, jako Chardonnay. Třeba Ryzlink Rýnský je super, ale přijde mi, že kdyby vinaři takové odrůdy sklidili o týden/dva týdny dřív, tak by to víno bylo lepší – sušší a víc minerální. Všechno má zbytkový cukr, což tady moc neletí, tady vše musí být suché. Co se týká červených vín, tak je tam často cítit nový sud a občas jsou trochu nasládlá.

Možná je to i českými spotřebiteli, kteří tyhle charakteristiky vyhledávají.

Přesně tak. A největší trh pro česká/moravska vína je Česká republika. A pokud mají lidé rádi tyhle styly, tak vinaři taková vína budou vyrábět.

A myslíš, že je u nás nějaká odrůda, která nám se daří a která by měla potenciál prorazit?

Pinot Noir má potenciál, protože je u nás pro něj dobré klima. Stejně tak Ryzlink Rýnský nebo Veltlínské Zelené.

Mají tu lidé z obchodu s vínem povědomí o České republice a českých vínech?

Vůbec. Já mám nějaká vína, která mi poslali dva čeští vinaři, tak je chci ochutnat s naším týmem, ale lidé se do toho moc nehrnou. Ale to se netýká jen České republiky, ale i vín z Řecka, ze Slovenska, prostě z východních zemí, asi s vyjímkou Maďarska. Ale i co se týká třeba Maďarska, tak se tady nejvíce prodávají vína z Tokaje, jiné regiony jako Villány nebo Sopron mají jen specializovaní dovozci. Pro lidi je to těžké vyslovit, nevědí, kde to je a jak to bude chutnat.  A stejné je to i s českými víny.

Máš nějaké oblíbené vinařství, někoho kdo Tě zaujal?

Žernosecké vinařství - já jsem z Ústí nad Labem a tohle je kousek od nás. Mám hodně ráda jejich styl, jejich vína jsou minerální. Ale nejvíce mi samozřejmě chutnají ta suchá vína z ČR.

U nás se teď hodně akcentují i autentická, přírodní, biodynamická vína…

Těch jsem taky pár ochutnala, ale tam si myslím, že je to celkem loterie. Ještě jsem neochutnala tolik českých přírodních vín, abych o tom mohla úplně zasvěceně a s autoritou mluvit.

A teď přijde taky jedna holčičí otázka – vypadáš moc hezky, jsi štíhlá, já za poslední dva roky, co piju víno ve větším množství, nabrala aspoň 4 kila. Tak se chci zeptat, jak to děláš?

Hodně cvičím, dvakrát až třikrát týdně běhám, ale taky jsem přibrala, co jsem začala pracovat s vínem. Ale u mě je to spíš než vínem, tak pracovními obědy a večeřemi. Třeba tenhle měsíc tady máme každý týden vinaře ze Španělska, z Francie atd, tak je bereme na večeři, pořádáme akce s novináři... Já se limituju, co se týká alkoholu, dávám si každý týden tak dva tři dny, kdy nepiju vůbec.

A kolik vína si myslíš, že vypiješ za týden?

Záleží na tom, jestli mám pracovní večeře, jdu ven nebo jsme doma a otevřeme si láhev vína s manželem. Tak třeba dvě nebo tři láhve týdně, co se týká objemu. Někdy míň, někdy asi víc.

A neměla jsi někdy v obchodu s vínem problém s tím, že jsi žena?

Ne vůbec ne, tady fakt ne. Aktuálně tak třetina studentů MW jsou ženy. Jako Češka jsem otevřenější, řeknu, co mi leží na jazyku, tak se umím prosadit. Jsem vždycky upřímná, a když se mě někdo zeptá na názor na víno, tak dávám upřímnou odpověď, toho si lidé váží.

A myslíš, že někteří MW jsou zbytečně zdvořilí?

Někteří Masters of Wine pracují sami na sebe, takže pokud jsou více zdvořilí, tak jim potenciální zákazníci posílají více zakázek. Není to úplně jednoduché být upřímný, ale je to potřeba. Občas se všichni jen plácají po ramenou a někdo musí říct ne, nesouhlasím. Je to pak zajímavější a vzniká aspoň nějaká debata.

A jaké máš nyní další plány, aspirace a sny?

Já už přemýšlím, co budu studovat dál, možná si dám ale trochu oddych. Chtěla bych zpátky na španělštinu, kterou jsem studovala před MW a udělat si MBA, možná ohledně vína. Master Sommelier se mi ale třeba dělat nechce, i když si kamarádi dělají legraci, že bych měla. V restauraci jsem nikdy nepracovala a ani to neplánuju. Ráda bych s manželem začala projekt ve Španělsku, a začala vyrábět víno. Pořád o tom diskutujeme, ale ještě jsme na to neměli čas.

Dostáváš nyní s MW i více pozvánek na degustace a různé akce?

Dostávám. Ale mám práci na plný úvazek, tak nemůžu trávit všechen čas hodnocením vína. Tady v Británii už pár let hodnotím vína na International Wine Challenge. Mně spíš zajímají ty mezinárodní soutěže, třeba teď jsem dostala pozvánku do Bukurešti, což bude zajímavé. Před pár týdny jsem byla hodnotit na slepé degustaci v Aténách. No a vypadá to, že se v létě podívám i na akci v Praze.

Myslím, že na hodnocení v ČR budeš dostávat pozvánky, docela rychle se to u nás rozšířilo. Třeba na hodnocení soutěže Vinař roku jezdí pravidelně Masters of Wine, tam bys měla dobrou šanci být upřímná J

Tam mě zrovna tenhle týden pozvali, tak se na to těším. J

Co dobrého v roce 2015 u Šamšulů

Poslední dobou mám více zážitků než bych dokázala přenést na obrazovku, což je vlastně strašně fajn, ale leckdo by pak mohl zpochybnit aktuálnost příspěvků. Třeba jako fajn degustaci Vinařství Šamšula z Čejkovic, která se konala před pár týdny v Moravské Vinotéce. Už se to přehouplo a na degustaci převládly mladé, syrové, trochu rozhárané, ale přeci jenom fajn pitelné dva-patnáct-ky, které představil zábavný Jakub Šamšula. Jedná se o malé vinařství (cca 2 ha, 25 000 láhví, tratě zejména na jílovité spraši) snažící se o vzrůstající kvalitu a inovace. V budoucnu chtějí jít se všemi víny do sudu, stále snižují množství síry, často vína nechávají na jemných kalech a z rozhovorů nebylo těžké pochopit, že vzorem mladému vinaři není nic menšího než Burgundsko. A jak teda chutnají čejkovická vína po burgundsku? 

Vína mají vcelku charakter, občas jsme si sedli, občas ne a to hlavně kvůli vyššímu zbytkovému cukru a uzavřenosti mlaďochů, ale za víny byla znát fajn myšlenka a vize. Třeba Sekt Šamšula v kombinaci Chardonnay a Rulandské modré (50:50), ročník 2014, 9 g cukru, 9 g kyselin, byl zajímavý, na mě už hodně nazrálý a s výraznou hořčinkou, někomu se to ale může líbit. Já jsem pořád pátrala po té kyselině v dochuti, a nic. Povedený byl Sauvignon, ročník 2015, 6,2 g cukru na 7,1 g kyselin, postupně sklizen ve 3 fázích podle zralosti, hodně pitné, drží se s aromatikou při zemi (nebo se ještě neotevřelo), jemný zralejší rybíz a bílá broskev, lehce zelené tóny v pozadí, šťavnatá kyselina, běžně Sauvignonu moc nevypiju, ale tady bych myslím láhev zvládla. 

Nejlepším zážitkem pro mě byl jednoznačně Ryzlink rýnský, opět 2015, 12,5 g cukru, 7,2 g kyselin. Nechávají na jemných kalech, kvasnice byly znát i v projevu, ještě si podle mě úplně nesedly a trochu se  hádají s cukrem. Rýňák má jinak typicky pikantní projev se zeleným jablkem, citrusy, možná méně zralou broskví a šťavnatostí v dochuti, a to vše doplňují syrovější kvasnicové tóny. Fakt by mě zajímalo, co z toho bude za rok dva. Fajné bylo i Rulandské šedé, 2015, 3 g cukru na 5,1 g kyselin, 60% bylo na bariku, zbytek nerez, malolaktika, zatím hodně vanilkové, plné, krémové, ovocný projev se dost schovává, ale tady u toho vína se nevyplatí pospíchat (a přesně z toho důvodu většinou vinaři vyprodají Rulandské šedé jako první :)). 

Čemu slušel cukr, byla vzorně udělaná Pálava, 2015, 24 g cukru, 6,4 g kyselin, kupáž kabinetu a výběru z hroznů, zrovna tady nebyl charakter tolik potřeba, ale bylo to pěkně čistě udělané s hezkou kyselinkou, kořenité až do Tramínu, babičkovské dárkové víno. 

A z červených teda v téhle čerstvé fázi už nadchnul mladý Cabernet Sauvignon, 2015, 4,5 g kyselinu, 13% alkoholu, 3 měsíce macerace na slupkách, chvíli na sudu. Líbivý vanilkovo-ovocný projev, v chuti ještě jemné, ale už se tam vynořují jemně kořenité třísloviny a struktura. Takhle se rodí moje budoucí oblíbené víno :)

Prostě takhle ať to vinaři u nás klidně vyrábí a hrají si s tím (a třeba ještě časem můžou ubrat i na cukru, aby ta vína působila seriózněji). Tady v těch mladých vínech byla cítit radost vinaře ze zdravé suroviny a možnosti s ní pěkně pracovat. Třeba nějaká menší "katarze" a osvěžení bude po těžkém ročníku 2014 patrné i u ostatních vinařů. 

Ještě to ale bude vyžadovat pár investigativních koštů... :)

První domácí degustačka

Předem bych chtěla říct, že se hluboce omlouvám všem, kterým jsem někdy nepřišla na degustaci, protože mi to zrovna nevyšlo. Je to fakt pěkně blbej pocit, nebýt si stoprocentně jistý, kolik lidí vám přijde a kolik na tom budete tratit. Ale nakonec to i přes menší účast byla parádní akce, plno se toho snědlo, vypilo a na konci jsme si i znovu poslali všechny vzorky a naslepo je přiřazovali k jednotlivým vínům. A musím říct, že jsou mezi kamarády šikovní degustátoři, holt už mají něco napito :) 

A co se líbilo nejvíce? Jasným favoritem jsou barikové kousky od Františka Mádla z Velkých Bílovic, obecně se více líbila bílá vína než trochu komplikovanější, nazrálejší a méně ovocná červená. Snažila jsem se mít i nějakou filosofickou linku degu - tj. chutnaly se 4 odrůdy, dvě středoevropské (Veltlín a Frankovka) a dvě francouzské, dnes už celosvětově rozšířené odrůdy (Sauvignon, Rulandské modré) a dívali jsme se, jak s nimi domácí vinařství dokáží čarovat. A teď už k tomu, co jsem vybrala (tak abychom se vešli s vlezným do 200 Kč na hlavu):

Znovín Classic Sekt Brut, Veltlínské zelené, 2012, cca 14 g zbytk. cukru -  užší, přímé, hodně kvasnicové, nazrálé, má příjemné tóny zeleného jablka, šťavnaté, pěkně pitelné, i když na degustaci sklidilo asi nejmenší úspěch. 

Vinice Hnanice, Veltlínské zelené, 2014, VOC, Vrbovec, trať Šác, ev.č. 32/14, suché - vůně neutrální, chuť ze začátku taky, následně pěkně pepřové a mandlové, už příjemně nazrálé, dlouho ale asi nevydrží. Ze Šáce obecně vznikají moc fajn Veltíny. 

Volařík, Veltlínské zelené, 2014, řada Terroir, Perná, trať Věstoňsko, polosuché - expresivní hodně intenzivní víno kombinující tropické ovoce s dlouhou pepřovou dochutí, příjemně nasládlé, hodně se tenhle nabušenec a "lev salónů" líbil.

Vinařství Trpělka & Oulehla, Sauvignon, 2013, Dolní Kounice, trať Karlov, suché - krásný Sauvignon, který se podle některých nemusí bát mezinárodního srovnání, expresivní, šťavnatý, zralejší černý rybíz a bílá broskev, dokonce jsme mu odpustili i hodně vysokou kyselinku (9g), měla jsem naposledy tak před rokem a půl a od té doby se krásně posunul a ztratil i dost zelenějších tónů, pro milovníky Sauvignonů jasná volba.  

Mádlovi, Sauvignon Barrique, 2009/ 2010, Velké Bílovice, trať Pod Belegrady, suché - cuveé přísnějšího (2010) a přezrálejšího (2009) ročníku, jasný vítěz z bílých, pila jsem naposledy před rokem a půl a je to stále krásné, drží kondici a má neuvěřitelně dlouhý šťavnatý závěr kombinující meruňkovo - broskvový projev s vanilkou ze sudu.  

Vinařství Trpělka & Oulehla, Frankovka, 2012, Dolní Kounice, trať Na nivách, suché - pěkná základní Frankovka, trochu přísnější s hodně kořenitým koncem až do chilli  a červené papriky, pamatuji si ji lepší, ale pořád byla fajn. 

Mádlovi, Frankovka Barrique, 2009, Velké Bílovice, trať Přední hora, suché - favorit z červených, nádherné silné a výrazné víno, lehce nazrálé, příjemně ovocné do zralých třešní a švestek, ještě ho drží kyselinka a třísloviny, ke konci kakaové a kořenité chilli tóny s lehkou stopou sudu a vanilky, prostě mňamka.  

Kraus, Rulandské modré - Roučí, 2013, Mělnická podoblast, České zemské víno, suché - trochu krok zpět po nabušené Frankovce, spíš už lehce za vrcholem, lehčí, fajn jahodové, zvláštní trochu nesympatická dochuť, zrovna u téhle Rulandy bych si myslela, že vydrží déle, ale možná špatná láhev. 

Vinařství Trpělka & Oulehla, Rulandské modré, 2011, Dolní Kounice, trať Šibeniční hora, suché - trochu zklamání, byť jsme ho nechávali provětrat, tak se nechtělo otevřít a splnilo kategorii "nasrané víno", hodně intenzivní, převládají zemité a připečené tóny přecházející až do lesního podrostu a hub, to bylo dost cítit i v trochu "kanálovější" vůni, nu nevím.  

Znovín Znojmo, Rulandské modré, 2003, Strachotice, trať U kamenů, suché, láhev 0,75 l - největší napětí večera, bude dobré, bude špatné? Otevřela jsem láhev cca tři hodiny před degu, nedekantovala jsem z obavy, že víno dostane šok. A jak to dopadlo? 

Trochu rozpačitě, rozhodně víno nebylo vadné nebo za zenitem, spíš naopak, přišlo mi uzavřené, minimum ovocných tónů, naopak hodně kožených a až do nepříjemné gumy, opět zemina a lesní podrost. Druhý den (když už byli všichni samozřejmě pryč) jsem ještě zkusila a víno už bylo mnohem přátelštější, příjemné lesní ovoce a kořenitost. Asi jsem měla dekantovat, no. Ještě si od Znovínu objednám jednu láhev a bude repete, fakt je to dost divný víno, nedávno sklidilo podle mě asi i zaslouženou pochvalu na ovine.cz. 

A zůstaňte u svých přijímačů, protože jsem se tento týden vrátila z Londýna a brzy bude následovat rozhovor s nejvíc nejlepší Lenkou Sedláčkovou MW, která se nechala přemluvit na hodinové povídání u kávy.