Jak už jsem slibovala minule – tentokrát do internetové historie zaznamenám pár poznámek k červeným vínům z
koštu v Křepících. A bez zbytečných okolků na začátek pochválím Stapletona a
Springera a jejich Haltýřky, ročník 2011, což je intenzivní a koncentrovaný Pinot s krásně ovocným projevem. Na mě možná až moc ukazuje svaly, ale krásné pití to je, navíc s velkým potenciálem. O kopru, který jsem v jejich Pinotech cítila nějaký ten rok nazpět nemůže být řeč.
Zajímavá a osobitá červená předvedlo vinařství Halm, hodně se mi
líbila 2015 Frankovka s Rulandským modrým (70% a 30%), jemné, pěkně voňavé a
veselé pití. Po debatě s vinařem jsme se shodli, že těžko říct,
kam se 2015 projevem ještě posune, protože teď je to až moc nekomplikované pitivo (možná jsme ale kvůli předchozím ročníkům až moc velcí drsňáci), ale dá se toho vypít
s radostí hromada a mohlo by to české pijáky vrátit do náruče tuzemských
červených vín. Pobavil mne článek od Evas, kde Marek Vybíral přirovnal ročník 2015 k "popíku".
Jo, to Halmova Frankovka ročníku 2013, to byla jiná, pořádně rocková písnička. To
je červené na které jsem zvyklá – syrové, pevné, kořenité a svíravé, nedá vám
to zadarmo, ale po chvíli převalování na jazyku jsme si s vínem už krásně
porozuměli. Asi je to impakt faktorem Jižního svahu, ale jeho 2011, po které
jsem se sháněla, je prý už rozebraná restauracemi a po 2013 to vypadá, že se
taky jen zapráší. Prostě Frankovky se vinaři daří, moc fajn pití to je (další modré
odrůdy, třeba takové Svatovavřinecké na mě bylo už trochu moc drsné, ale
nemáme se s SV moc rádi, no).
A na konec specialitka jménem Domina. Vinařství (?) Ťápal a Koláň, odrůda Domina, kříženec Modrý portugal a Rulandské modré, častěji odrůdu najdeme v Německu, tohle byl ročník 2013, vypěstováno opravdu v Přerově - Předmostí v zahrádkářské kolonii Markrabiny. Moc pěkná trochu exoticky působící záležitost. Plné a hezky postavené "sebevědomé" víno, tmavá barva, projev do lesního ovoce s výraznější ovocnou tříslovinou a sympatickou kyselinou, které víno pěkně drží. Na sever to vůbec není špatné, jsem zvědavá, jak se jim povedla "popíková" 2015. Jen houšť.
Je škoda že jsem vedle těch všech
autentických vín nestihla i víc místních vinařů – hlavně místní Neuburské, kterého byla slušná nabídka a místní vinaři se mu spolu s Veltlínským zeleným nejčastěji věnují. Rádi o něm i mluví a je vidět, že je to místní chlouba....která by si podle mne zasloužila i regionální označení a obecně větší uznání. Třeba takové Neuburské od Korábů ze
starých vinic, ročník 2012. To bylo vůbec první autentické víno, které jsem ve Veltlínu
ochutnala. A pamatuji si na to své "poprvé" dodnes. Hluboké, kouzelné víno, v hlavě mi z toho zvučí středověká niněra jako od Jiřího Wehle (kterého jste v Praze v centru nemohli minout), chtěla jsem se už tehdy přenést na neexistující
boleradický hrad a popíjet tam tuhle tajemnost.
Takže až někdo příště bude
chtít vytvořit nějaké smysluplné VOC nebo jiné regionální označení, ať prosím myslí na Neuburské z hezkého kopcovitého kraje, kam by cyklistu nevyhnal :)
Žádné komentáře:
Okomentovat