První dojmy z dva a půl týdne na suchu

Jaké to je, si přes dva týdny nedat pivo, víno, rum? Lehčí než jsem čekala. Do hospody stále vyrážím, akorát jsem nyní pro změnu znalec všech nealkoholických piv (jasně vyhrává Bernard Švestka) a více či méně po domácku vyrobených limonád. Jediné, co mi doopravdy chybí, je dát si víno k večeři, nic není tak těžké jako nemohoucnost napárovat si k večeři dobré víno podporující trávení a chuť k jídlu. A smutný je i pohled na všechny ty láhve v ledničce a skladu věrně čekající na vypití.

A jen pár slov k vypozorovaným změnám:  

Jsem fakt hodně unavená, o Vánocích jsem si docela naspala, tak teď moc nechápu, jak můžu vydržet spát klidně 12 hodin v kuse. Kdybych aspoň vyspávala kocovinu.

Nechutenství. Vypadá to, že víno a pivečko mi opravdu výrazně dodávají na apetitu. Už je to 14 dní, a pořád nějak moc nemám hlad, jako nemusím se do jídla nutit, ale to ostatně nebylo nutné nikdy.  

Lepší pocit a možná kilečko dvě dole. Protože řekněme si to na rovinu, po alkoholu a s ním spojených radovánkách se tloustne, mění se barva tváří na temně rudou a na krku vyrůstá ještě jedno volátko. Dříve nebo později prostě můžeme začít i  přes urputné cvičení vypadat jako Jabba Hutt  a to nemusíme mít za sebou ani průšvihy jako Jay Miller :) 

           
 Nálada. Poslední týden jsem nějak podezřele moc vysmátá a milá. No příští týden přijde prubířský kámen v podobě PMS. V nejhorším to zase odnese pár nemluvňat … a taky moji spolubydlící, na které jsem pak protivná.

Jinak myšlence (hnutí?) Dry Janury se nedávno trochu skepticky věnoval i Decanter, samotnou mě překvapuje, kde všude se to téma řeší a jaké jsou na to reakce.  

A na konec jeden nový projekt Víno jak chceš (anebo nechceš když je zrovna leden:)), tváří se to sympaticky, kreativně, zábavně....a hipstersky, tak někdy na jejich zpravodajství na facebooku nebo na youtube hoďte očko. Níže třeba něco o degustaci vína.

Víno, umění a jeden „Aha moment“ z Moravské galerie

Ti, kdo aspoň někdy zajdou do galerie, nejspíš znají ten „Aha moment“, kdy se jim zableskne a po často dlouhém zírání případně plamenném diskutování pochopí, co tím chtěl malíř říci, proč použil konkrétní barvy, motivy, výrazy, atd. Tenhle krátký ješitný moment pochopení autorovy geniality a vlastní vnímavosti mám ráda. A je pro mě potvrzením toho, že i víno je umění, jelikož dost podobných chvil mám za sebou i při vinném rozjímání, kde se nesnažím pochopit ani tolik rukopis umělce - vinaře, jako spíš celkovou kompozici skládající se kromě vinařova otisku i z místa původu, historie, zdraví a kvality hroznů, odrůdy nebo projevu a duše vína. Hraničí to až z magií a je trochu škoda, že ke mně obdobně nepromlouvá třeba i citlivě vypěstovaná brokolice nebo jablečný mošt :) 

Procházení po Moravské galerii a její poměrně nově poskládané expozici moderního umění mne kromě mnoha obrazů s vínem (Viz obrázky) dovedlo i k proti-úvahám, jak mě často nebaví řeči a texty o použitých barvách, plátně nebo technice, protože to ubírá obrazům na tajemnu a rozkládá je to na prvočástice, které se už později těžko skládají zpět. A k tomu byl už jen krok k úvahám o "technických parametrech vína" (i když jsou strašně strašně důležitým střípkem mozaiky a asi by bez nich ubylo „Aha momentům“), které občas zahltí informacemi a pak je ta tajemná božská mana svlečena a rozpitvána, ztrácí se tajemství a dětinský úžas.

Nechci z toho vyvozovat žádné závěry, jen mi tenhle malý „Aha moment“  připomenul, že díky naší vrozené zvědavosti a posedlosti všechno odhalit, rozpitvat, obodovat (nebojte, kálím si i na vlastní hlavu) zapomínáme na to, jak na nás víno působí, jaké vzbuzuje pocity, co pak cítíme. Vlastně občas nemusí být úplně špatným zážitkem, když vinař neumí anglicky a moc vám tomu k vínu neřekne a nechá něco i na našem fantazírování. Protože prvotní vnitřní pohnutí a okouzlení jen málokdy probudí informace o dvouletém ležení na sudu nebo jemném odkalení.

Ale třeba to tak máte....Máte? Nechť je mi případně omluvou 14 dní bez alkoholu (brzy napíšu první dojmy).

Krásný týden! 

Pozn č. 1: Všechny motivy zdokumentovány v Moravské galerii na stálé expozici moderního umění v Pražákově paláci.

Pozn č. 2: Největším malířským "pijanem" na výstavě je Josef Čapek. 

Pozn č. 3: Pokud chcete přispět vlastní kreativitou na téma Umění a víno, neváhejte a vyfoťte svou manželku, přítelkyni nebo drahou ženu s vínem a zapojte se do soutěže Vinařství Vajbar na Facebooku. Mám neodolatelnou chuť naposílat tam nějaké svoje jinak téměř nezveřejnitelné fotky vyvolané přílišnou konzumací a trochu to trollovat. No zkusím prohrabat archív.  

Nezapomenutelná vína roku 2015

Nějaký top seznam je docela těžké udělat, a to ve všech oblastech života (jídlo, oblečení, muži, víno...), ale s odstupem můžu říct, že na mě některá vína prostě víc zapůsobila. Proto níže nejsou výhradně ta nejlépe hodnocená vína, ale ta, která v mém chladném srdci vzbudila nejvíce emocí a zůstanou tak na nějaký ten měsíc či rok v paměti. 

Mohlo by to vypadat, že jsem spíš na starší, tajemné a energické týpky, když mě dostalo třeba...

Vinařství Ovčáčík, Tramín, ročník 2003, od Velehradu: silné, intenzivní, víno s duchovním rozměrem 

Jožka Valihrach, Cabernet Franc, ročník 2007, Krumvíř: nadčasová elegantní a okouzlující záležitost 

Duval - Leroy, Femme de Champagne, ročníky 1996 a  2000, Cote des Blancs: absolutní ovocná a krémová bomba, takhle chutná zlato v ústech!  

Attila Pince, Pinot Gris Zöldveltelini, ročník 2008, Eger: nekonečná oranžovo-růžová romance plná fialek a pečeného ovoce 

Vinařství Richarda Tichého, Cuveé Filip, ročníky 2006, 2007, 2009, 2011, Hrušky: svůdná východní divočina (celkem 5 odrůd), osobitá kombinace bobulí a zemitosti 

Aci Urbajs, Rulandské šedé, Organic Anarchy, ročník 2010, Šentjur, Slovinsko: plná a krásně zralá, štrůdlová záležitost z vinice plné keltských koster (to tam přidává tu mineralitu, stejně jako korýši v Chablis :))

Max Ferdinand Richter, Riesling, ročník 2010, Brauneberg: elegance a styl z Mosely, úžasná  vrstevnatost, o těžkopádnosti se nechte zdát!  

Porto Quevedo, Tawny, Colheita 1996, Duoro: harmonické a krásně nazrálé Portské, nezalepí a povznese 

Emmerich Knoll, Riesling, Ried Pfaffenberg Selection, ročník 2013, Wachau: dobře, tohle je spíš junior ale silou a intenzivní jodovou lékárnou patří sem (třeba by zvládlo i někoho vyléčit)  

Vinařství Popela, Aurelius, ročník 2011, Perná: důkaz, že Aurelius s trochou cukříku umí zrát do podmanivé rýňákové krásy

...ale nenechte se mýlit, stejně nadšená jsem z živého lehčího "mládí": 

Fondamentale z vinařství Marchiori, Treviso: extrémně pitelné slanější Prosecco, ve kterém si chcete vymáchat celý obličej  

Strekov 1075, Riesling rýnský, Walker, ročník 2013, južnoslovenská oblast: hravé jemně perlivé až slaninové víno, doporučený způsob podávání jako u Prosecca výše 

Vinho Verde, Alvarinho, ročník myslím 2014, Lourreiro: v láhvi v rozpáleném kufru sekundárně zkvašená zábava, home-car made, krásně ovocné, neuvěřitelně čerstvé a živé 

Stapleton a Springer, Blanc de Noir, ročník 2013, Bořetice: fantomská a dráždivá oranžáda, která se dá vypít buď bezmyšlenkovitě nebo vás naopak úplně pohltí 

Tenuta la Giustiniana, Gavi di Gavi, ročník 2013, Piemont: minerální, trochu křupavá elegance, piemontský teplý vánek v láhvi 

Weingut Schmelz, Ryzlink rýnský, ročník 2013, Wachau: elegantní krásně harmonické víno s lechtajícím petrolejem 

Vinařství Kraus, Pinot noir, ročník 2013, Mělník: světlý lehčí pinot barvy králičího oka, který klame tělem, jelikož v chuti je pěkně široký a dává tušit vše od ovoce po živočicha   

a nakonec ještě pár kousků, co se jinam prostě nevešli, ale jejichž přínos do mého vinného roku je evidentní: 

Langmeil winery, Hangin snake (Shiraz + Viogner), ročník 2012, Barossa valley: Australan s jiskrou, hezká herbálnost a každá koala určitě ocení i dotek eukalyptu  

Červené z Quinta Dona Matilde, ročník 2010, Duoro: elegantní a komplexní červená lahůdka s tóny koření, bylinek a fialek, až budete v Portu jděte do Bacchus Vini  

Domaine Vaupré, Chardonnay, ročník 2013,  Poulli-Fuisé: delikátně slané ovčí víno, hravé, minerální a ovocné 

Roland Lavantureux, Chablis, ročník 2011: Chablis snů - vyvážená kompozice másla, citrusů a jemné minerality, už to jen namazat na chleba 

Vinařství Golguz, Rulandské modré, ročník 2013, Hlohovec: překvapivě pevná a široká Rulanda ze Slovenska, klobouček dolů 

Vinařství Javerniéres, Gamay, ročník 2013, Morgon: pořádná selská nálož z Beaujolais, zemitost a lehké ovoce ozdobené slaností, kůží a zelím 


A co nejvíc chutnalo vám? Bylo tam něco deviantského...nebo naopak nedejbože normálního? 

Jak mi Vévodkyně a kuchařka málem pokazily můj novoroční alkopůst a znojemský vínobus

Předtím, než se v následujícím příspěvku vrhnu na výčet těch nejlepších ochutnaných vín za rok 2015, tak se přiznám, že v lednu léta páně 2016 nebudu příliš vinně aktivní...jelikož si dávám od alkoholu pauzu. Na celý měsíc. Já vím, zní to jako hračka, ale když jste tak strašně oblíbení jako já a pořád vás zvou na večírky, rozumíte nadevše vínu a rádi se znalostmi ohromujete ve společnosti anebo si jen tak popíjíte víno k jídlu/ při vaření/ s kamarády a občas při tom něco i napíšete, tak to najednou získá úplně jiný rozměr (tak a teď si pojďte zkusit Věřte nevěřte a hádejte, co z výše uvedeného nebyla tak úplně pravda :). 

Tak jako tak mi menší alkopůst neuškodí. Co doufám, že mi to přinese? Vlastně si nejsem úplně jistá. V prvé řadě mě při tomhle nelehkém rozhodnutí poháněla zvědavost, jaký to vlastně bude. To si jen tak o Vánocích lustrujete ty internety a spíše bezmyšlenkovitě než uvědoměle klinete na článek o od slečny, co přestala na měsíc pít alkohol (spoiler: přežila to, nezbláznila se a s trochu povýšeneckým nadšením to opakuje rok co rok). Ale v co tak trochu doufám a s čím budu spokojená: pokud pak třeba v únoru při prvním napití vína s čerstvými vytříbenými smysly zažiju takovou menší euforii, anebo nechám trochu spočinout játra a případně budu moct povýšenecky machrovat před známýma, že "to přece není tak těžký" :) 

No není to asi tak těžký, že jsem selhala už v pondělí v rámci divadelního představení Vévodkyně a kuchařka v Redutě (ano, 4. ledna), při kterém se servírovalo jídlo z Koishi a víno od Sonberku (Chardonnay + RŠ 2011, barik), krásná vyvážená višňová Frankovka 2013 z Gotbergu a Pinot noir rosé 2013 od Horta. Všechna ta zakázaná vína se zdála v tom okamžiku jako ta největší božská mana, ale i objektivně byla moc fajn a naprosto epesně napárovaná s jídlem. Takže můj půst nyní prosím trvá do 4. února, 5. února pak už vyrážím na víno-kurz do Valtic. Držte mi palce. A neříkejte, že jsem si to měla střihnout celé až v únoru, protože má jen 28 dní! 

Pokusím se tu sdělovat průběžně nějaké dojmy z ne-pití, beztak nebude moc o čem psát :))) 

Ale třeba dneska se mi líbila zpráva, že po sklípcích na Znojemsku bude jezdit vínobus pro 32 duší včetně cyklistů na trase kolem 60 kilometrů. Zájemci můžou trasu absolvovat buď sami a vystupovat si, kde chtějí nebo s průvodcem (dreamjob!). Měl by jezdit 4x denně a začíná se snad v srpnu. Tak třeba se někde na trase potkáme, já budu kdyžtak ta, co se jí pořád bude chtít čůrat a proto bude vystupovat u každého druhého sklípku :)

Samozřejmě pokud se mi nestane to, co hodně lidem v 30daysnoalcoholchallenge, tedy že si alkopůst protáhnou o další měsíc...rok.....na celý život. Jojo, dneska jsem hodně vtipná.