Pokusem o vtipnou variací na více či méně kvalitní literární témata chci jen v krátkosti varovat a do historie internetu zaznamenat, jaké následky mohou někdy mít neřízené degustace, na kterých se nabízí k ochutnání 50 + vín a vy se snažíte svým drahým přátelům ukázat ta vína, která vás osobně oslovují. A najednou skončíte tak, že se s vyprazdňujícím se sálem snažíte ukořistit poslední volné láhve na dlouhou cestu za kyseliny harmonizující Plzínkou. Dobře, možná dvěma Plzínkama. A tatarákem. Samozřejmě jen proto, abyste na zítřejší výlet do maďarských termálních lázní byli patřičně fit. Nebýt tohoto neštastného sledu událostí, tak bych ale na druhou stranu nemohla definovat nový termín a tím je mezinárodní kocovina - ta se pozná tak, že máte následující den kocovinu ve 3 různých státech se všemi (ano, opravdu všemi) typickými projevy.
Jestli bych místo blogu o víne neměla pod přezdívkou Žlučoblij (aka Bůh kocoviny z Otce prasátek) spíš psát o různých druzích a projevech kocoviny.
Dnes ale raději krátce k vínům (čti viníkům) ochutnaných na Tour Aliance V8 v Brně. I když už se mi senzorika začíná ve vztahu k domácí produkci trochu "přísnit" a opouští mě shovívavost "k těm našim vínům", tak se na V8 dalo najít dost pěkných vín, která měla nějakou myšlenku a nebyla jen primárně líbivá/ ovocná/ sladká/ bonbonová/ dámská....
Na začátek ještě s čistými smysly jsem se zastavila u Krásné hory, domácích šampiónů v burgundských odrůdách a bílých cuveé, jmenovitě Chardonnay - Pinot Blanc 2014, svěží lehčí víno s hezkou kyselinkou, které bude nádherné nejenom k jídlu. Oslovilo i Cuveé Viktoria, 2013, (nejvíce Charonnay, pak Pinot Blanc a Pinot Gris), které mělo až lehce nasládlý a výrazně ovocný, mandarinkový projev (že by toliko zapracoval sud?). Obě komplet suchá s říznější kyselinkou (cukr pod 1 gram, kyselinky 8 gramů). Škoda, že oproti tour v Praze, kde jsem zkoušela, chybělo jejich Chardonnay 2013, na které se oprávněně pěje chvála třeba na Jižním svahu.
Ze Sonberku mne bude vždycky bavit projíždět jejich Ryzlinky. Asi nejvíc se líbil svěží a pěkně strukturovaný Riesling VOC, 2013. Starší Ryzlink rýnský, 2011 už mi přišel hodně nazrálý a závěrečné petrolejové tóny na mě působily až rušivě a nazapracovaně. Polosuchý botrytický Riesling, 2013 taktéž zaujal a v kontextu běžné domácí produkce výrazně vystupuje. Moc ráda se vždycky vrátím k jejich relativně suché Pálavě (8,2 g cukru, 6,4 g kyselin), ročník 2011, aromaticky krásně vyvážené pití, drží se pořád v kondici, rozjařené pěkně udělané víno.
Z Víno Marcinčák mi tentokráte hezky sedlo jejich cuveé Bokovka, 2009, hlavně Rulandské modré z různých tratí doplněné ještě Svatovavřineckým, pokud se správně pamatuju (což není úplně pravděpodobné). Hezky vyvážené víno, nádherná aristokratická vůně s peckovinami a lesními plody, v chuti hodně vystupují třísloviny na úkor ovoce a lákají k popíjení spíš s nějakým krásně prorostlým steakem než samostatně ve vinném baru (pro který bylo připravené).
U Volaříků se na první pohled hodně líbilo Veltlínské zelené, 2013, Perná, trať Věstoňsko, kulatější plné víno, zrálo na kvasnicích. Rozhodně překvapilo až lehce nasládlými tóny (má ale téměř 9 g cukru) a neodrůdovým projevem, na jednu dvě skleničky proč ne. Z Ryzlinků vlašských z ročníku 2014 po delších diskusích a polemikách zvítězil nakonec Vlašák z Purmice, hodně kamenito-minerální/ až kovový a přímočarý. Druhý Vlašák ze Železné byl o poznání širší a bohatší, mineralitu doplňovaly slámové a bylinkové tóny, které mi ale příliš nesedly a Vlašákovou říznost usazovaly na zadek. Ale není všem dnům konec a asi si to ještě sedne. Největší obdiv sklidila podle pár náhodných rozhovorů polosuchá Saphira z Věstoňska, ročník 2014, tzv. ani ryba ani rak, projevem hravě oscilovala někde mezi muškátovými tóny a žlutým ovocem. Ještě bych se k ní vrátila.
Celkově mi byla sympatická produkce Vinařství Kolby, bavilo mne starší Rulandské šedé, ročník 2008 a Chardonnay, ročník 2009. Krásně se to pilo a vína byla ještě v dobré kondici. Dobře, že si je šetří (třeba pro opilce jako já :)). Moc se mi líbil i jejich Sauvignon 2013 umístěný v kolekci V8, byť voňavý, tak na druhou stranu i uhlazený a vyvážený Sauvignon elegantně ukazující projev zelenější hluchavky v kombinaci s rybízem a angreštem. V chuti ale od zbytečného snění odradí říznější šťavnatá kyselinka. Mňam.
Období Nového vinařství už mám trochu za sebou (ten jejich Tramín!), ale vždycky se s chutí napiju Ryzlinku rýnského (jak z trati Turold, tak Langewarte). Tady byl zrovna ročník 2011 z Turoldu, už se jednalo o důstojné hlubší víno zároveň s pěknou kyselinkou, která víno krásně drží a dává mu švih. Když o tom tak přemýšlím, tak bych si ho měla koupit, cenově se drží pod dvěma stovkama a nadělá ještě hodně parády. Třeba při nějaké komorní a důstojné ochutnávce připravené pro přátele... někde v klidu, dál od davů...bezbřehé konzumace...a možností chovat se absolutně neprofesionálně :)
Poznámka pod čarou: Bohužel už na blog začíná prosakovat moje
záliba v knihách Terryho Pratchetta a posedlost mopsama. Na první fotce želbohu není můj
mops (zatím nejsem žádným vlastněna), fotka pochází z blogu majitelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat