Divoké kočky na Mosele, Španělsko ve Vivobene Gusto a v podání Bio Sueňo

V rámci poobědového oddechu v práci (čti prokrastinace) člověk narazí na lecjaké perly internetového zpravodajstí objevující se hrdě po boku zpráv o parlamentních volbách v Polsku nebo společného postupu Evropy v otázce migrační krize. Z letargie před pár dny vytrhlo dobrodružství kocoura, který si v německém sklepě "popíjením" moselského Rýňáku přivodil třídenní kocovinu. Článek na první straně. Pravda, kočky k Mosele patří a nedivila bych se, kdyby si majitel sklepa dal kocoura na vinětu, jak je to ostatně u koček na Mosele zvykem (Viz obrázek a hororová Zeller Schwarze Katz :))

V Brně to jinak takhle na podzim hýří Španělskem a španělským vínem, začalo to ve Vivobene Gusto, masovou degustací, která se chvílemi proměňovala v boj o šunku a pravda asi nejlepší olivy, jaké jsem kdy jedla. Stejně tak u vín se jednalo spíše o méně charakterní masovější produkci z větších vinařství, ale zaujalo například bílé z Ribera del Duero Bodegas Viňa Vilano, Bianco Verdejo, ročník 2013. Dle slov dovozce má víno výrazné tóny fenyklu a fikovníku (při nejbližší příležitosti se vydám fenykl očuchat), jednalo se každopádně o pěkné intenzivní víno s vyšším alkoholem, citrusy a pikantní kyselinou podtrženou hořčinkou. Právě hořčinka mi u někerých španělských bílých trochu vadí, když ji zároveň nevyvažuje kyselina, tak mi pak víno přijde takové "podrážděné".

 

Charakter už ale mělo závěrečné červené, Azagador Reserva, cuveé Tempranillo,  Cabernet Sauvignon, Merlot, ročník 2008, La Mancha, španělské "Bordeaux", hluboké důstojnější víno, učesané oblé třísloviny s výraznou závěrečnou stopou sudu a dřeva, příjemná vanilka  a jemně koření, pěkné harmonické víno, žádný divočák, pěkně se s ním pokračovalo po zbytek večera. 

Stejně masová, ale kvalitativně o minimálně třídu vyšší byla degustace Bio Sueňo v Moravské bance vín. Asi jsem ten večer byla nějak výrazně dobře naladěná, ale nenašla jsem víno, které by mi nechutnalo, naopak z téměř všech vín jsem byla nadšená, v některých vínech byla znát i elegance a rafinovanost (které u Španělska často postrádám). Hned první Parra Verdejo, ročník 2014, z organického Bodegas Parra Jiménez, vinařství vedené třemi bratry v Kastílii - La Mancha, zaujmulo plností a hezkým tělem kombinujícím hutnější žluté ovoce a pěknou kořenitou kyselinku. Krásně pitelné a bezstarostné. Nádherné byly bílé kousky z dalšího "bratrského" bio vinařství, tentokrát katalánského Albet i Noya z populární DO Penedés, líbila se řada Classic, ročník 2013 z mladších keřů z odrůdy Xarel.lo (jedna ze tří odrůd patřící donedávna hlavně do šumivé Cavy společně s Macabeo a Parellada). Svěží, minerální, už trochu komplikovanější, vystupují citrusy, jemná kyselinka, dlouhá "jadérková" dochuť, příjemná slanost a bohatost, ale neztrácející svěžest.

 

Jejich vyšší řada El Fanio už pochází ze starší cca 70-leté vinice stejného jména, opět ročník 2013 a odrůda Xarel.lo, zrálo půl roku na kvasnicích a v betonových vajíčkách, následně v jemnějším akátovém sudu. Plné, koncentrované, méně ovocné a už ne tak veselé a ovocné jako předchozí vzorky. Kvasnice a sud ho pěkně zakulacují a dodávají bohatost, plné, koncentrované, nakonec trochu svíravé se stopou mandlí, ovocných slupek a jadérek, nekonečně dlouhé. Pije se mi lépe než kdejaké bílé burgundské, supr trupr.

 

Z červených se líbilo hned první, sametové Clearly Organic, ročník 2014, odrůda Tempranillo, Bodegas Latúe ležící v La Mancha kousek od Toleda, největší bioproducent a kooperativa v oblasti s cca 6000 hektary. Víno je nesířené, tipla bych si že i nefiltrované, hodně voňavé, výrazná vanilka a sud, jemné koření v čele se skořicí a hřebíčkem, jemné, nenáročné a moc milé červené, hlavně za cenu kolem 150 Kč mi doma udělá tohle cariňo ještě hodně radosti :-) Chuťově netradiční bylo Ocell de Foc, 2013 opět Albet I Noya, cuveé relativně nedávno ve Francii vyšlechtěných odrůd Caladoc, Marselan, Arinarnoa (rodiče Grenache, a střídavě Cabernet, Malbec a Merlot), víno roste v 900 m.n.m., nedaleko do moře, mělo výrazný až možná rušivě mentolový tón, ke konci cedr a dřevo, jen lehce bobulové ovoce, pronikavé, výrazný alkohol, spíše zajímavé než že by se mi tolik líbilo, ale rozhodně donutilo přemýšlet.

A na konec ten den dovezená, ale unavená hvězda večera, Las Gravas, ročník 2012 z vinařství Casa Castillo a slibné oblasti Jurmilla (sever Murcie). Cuveé ze dříve podceňovaného Monastrellu (Mourvédre), podpořeného Syrahem a Garnachou, rok a půl v sudu. I přes jistou rozhašenost bylo tohle "štěrkové" víno krásné, široké, s elegantní ale znatelnou ovocnou svěžestí a tóny malin, kořenitostí trochu do svařáku, pěkně zapracované třísloviny a sud, už teď tam probleskovala jeho budoucí velikost, škoda, že se více neprojevilo vzhledem k ceně kolem osmi stovek. Ještě bych na něj chtěla někde narazit, věřím, že máme dobře nakročena k velké Historia de Amor :) 

 

Pozn: Původně jsem se těšila na degustaci Jožky Valihracha (bude za 14 dní), tak jsem nevěděla, co čekat, ale ani 90-hlavý rozjařený dav ve sklepě nedokázal zhatit mé introvertní vytržení z některých ochutnaných vín, navíc za ceny, které tolik nervou žíly. Zase jeden pěkný objev.