Degustace Jožky Valihracha aka "moravského bořiče mýtů"

To si takhle jedu na degustaci Jožky Valihracha z Krumvíře, mám hezkou časovou rezervu, abych přišla včas a nevypadala opět jako upocená červená jezinka, ale díky dešti a podlosti okružní linky číslo 44 vozící mě po krásách jižního Brna,  jsem do sklepa Moravské banky vín opět vlítla pozdě a s vizáží spolehlivě děsící děti a mládež do 12-ti let.

Ale ještě že jsem spěchala! Jinak by mi utekl dvacetiletý Rýňák "na zavínění", přesněji ročník 1994 víno krásně minerální a plné, hezky odrůdové se stopami květů, meruňkové marmelády, bylinek a lékárny/ petroleje. Na první pohled dává jasně tušit, že pár dalších let ještě vydrží a něco předvede. Už umírněnější kyselinka, nasládlý a trochu unavenější konec, ale zanechalo dojem a poslalo jasnou zprávu, že vína u nás umí krásně zrát a spěchat nemá cenu, ne asi.
 

Zajímavá byla Večerka z ročníku 2013, spíše připomínala vinařův oblíbený Sauvignon (náhoda?) díky rybízovým tónům, žlutému ovoci a hluchavkovým květům, netypické, zajímavé pěkně krémové a hravé pití. Následovalo Sylvanské zelené 2013, lehčího střihu, pěkně přímočaré, s příjemnými ozvěnami sušených bylinek, opět krémovější a jemně kvasnicovější, výraznější kyselinka, k jídlu super, i když tomu možná díky kvasnicím trochu chybí svěží elegance Sylvánů, ale prostě experimentovat a zkoušet se musí, zvlášť u Valihrachů.

Z bílých ale asi nejvíce oslovilo cuvée Rulandského bílého a Sauvignonu, ročník 2010, ze starších keřů z vinice, kde se tyto odrůdy prý dříve trochu pletli a tak nějak vzniklo i tohle cuvée. Poměrově půl na půl, hezky hravé pití, na začátek typické pyraziny a Sauvignon s tóny rybízu a méně zralých broskví přecházející pěkně přirozeně do rulandové krémovosti a chlebovinky. Pěkný trik, správně zahrálo na tu mou stránku, která ve vínách ocení vtip a hravost. Novinkou pro mě byl Cabernet blanc, ročník 2012, opět hodně pyrazinové ala Sauvignon, přísnější, svíravější až lehce dřevité s vyšší citrusovou kyselinkou, trochu kratší konec, stopa cukru, zajímavé. Moc milá byla Pálava, ročník 2012, hluboká, podmanivá se stopou botrytidy, příjemné a hlavně přirozené tóny medu, čaje, pěkný svěží konec, žádné sladké násilí.

Jak si jinak nejvíce vinařství hodně cením pro jejich červená vína (například okouzlující a poznámky beroucí Cabernet franc), tak na degu mi dost červených nesedlo, buď byly ve fázi lehkého rozpadu (Svatovavřinecké 2009) nebo tam byl korek (Zweigeltrebe 2006), případně bylo z panenské sklizně a ještě neuspořádané, zelené a užší (Carménere 2011).

Nicméně vše to pak vykompenzoval moc krásný Merlot, ročník 2006, výraznější až "margotkové" víno, čokoládová a rumová aromata naznačovala vyšší alkohol. V chuti ale nepůsobí těžce, naopak chuť je hravá, dává tušit kyselinky, ale nepustí je úplně na povrch a vytváří příjemný šťavnatý dojem (možná by ještě po pár hodinách dýchání předvedlo něco jiného). Sladce bobulovitý až džemový základ, dochuť s tóny čokolády a lehce kávy. Víno trochu užší, ale má vtip a myšlenku. Velká zábava.  A jako chodníčková posloužilo šumivé Rosé, směska asi 6 nebo 7 odrůd (např. Sauvignon, Neuburg), dva roky na kalech, plné, kulaté, krásná ovocná struktura. Ovocný krém příjemně zaplní a polechtá ústa, kultivované, uhlazené, romantické, jen moje strašidelné jezinkové já postrádalo kyseliny a větší říz.

No, krásná degustace, která splnila svůj účel. U Valihrachů prostě umí, rádi používají sudy, nechávají vína na jemných kalech, nebojí se experimentů, inspirují se ve světě a vysazují nové a netradiční odrůdy. Nikdo tak dobře, jako Jožka Valihrach nedokáže vyvrátit, že Morava nedělá dobré červené/ Merlot na Moravu nepatří/ moravská vína nedokáží zrát/ další pověry doplňte dle libosti... :)

Pozn: Všechny fotky jsou původně ze stránek Moravské banky vín, autorka: Anna Pecková