Obrázek Fussmanova vinařství Pannonia, z webu cechvinarov.sk |
Na degu do Vinné galerie
jsem se těšila i proto, že slovenská vína moc nepiju, vždyť si je můžu dát
kdykoliv, že. Holt pod lampou je největší tma. A je to prostě špatně - včerejší
degustace s ředitelem vinařství Golguz Milošem Holíkem moc mile překvapila
kvalitou koštovaných vzorků a u dvou jejich vín bych se nebála i světového
srovnání (i když to mají s tím vstupem do světatrochu složitější, Viz poslední odstavec na Jižním svahu :)). A než ty jejich trumfy vybalím, tak jen pár
informací – vinařství jako takové vzniklo až v roce 2007 jako součást
větší zemědělské společnosti Food farm. Hospodaří na slušné rozloze 230 ha,
nejvíce vinic je v okolí Hlohovce v místě zvaném Pannonia
v Malokarpatskej oblasti. Byť se to může zdát jako hodně velký moloch, tak
sami zpracovávají víno z třetiny plochy vinic (podle informace vinařství je
jejich produkce cca 120 tisích láhví ročně - upraveno po předchozích nesrovnalostech), zbytek prodávají na surovinu
ostatním vinařům. Potenciál oblasti hlavně v burgundských odrůdách viděl a
zakládání vinic podporoval i slovinský vinař a obchodník s vínem Ferdinand
Fussman, k jehož odkazu se vinařství aktivně hlásí. Od jeho synovce pak Food
farm odkoupila i významné polohy mezi obcemi Bojničky a
Dvorníky.
z webu vinařství |
Byť jsme chutnali většinou ročník
2014, tak se jednalo o intenzivní plnokrevná vína, na které se narozdíl od
některých tuzemských vín nezapomíná. Obecně to až na pár výjimek, co mi nesedli
(Elisabeth rosé 2014, Cuveé Premium 2012), bylo vše pěkně a čistě udělané,
vytkla bych snad jen mírnou těžkopádnost, která se projevovala na konci
některých vín. Na druhou stranu tam nezůstávala pachuť malolaktiky, která mi
vadí u bílých u nás. Možná by i v budoucnu mohli upozadnit svou posedlost
medailemi a soutěžemi (letos měli 10 vín v Národním salonu SR), ale
evidentně na nás nedůvěřivé a podvody zkoušené středoevropany ten oslňující
lesk medailových lahví prostě funguje a je to cesta, jak se pozitivně (a
rychle) zapsat do povědomí široké veřejnosti.
Samo vinařství se nebojí přirovnávat
jejich mikroklima s k podobným polohám jako je třeba Mosela nebo Burgundsko
- zvlněné kopce, případně svahy ovlivněné řekou Váh s vápenitým a
sprašovým podložím - čemuž jsem se trochu ušklíbala. Ale jen dokud jsem ten
charakterní Ryzlink rýnský a kouzelné Rulandské modré neochutnala - a čas se na
chvíli zastavil.
vpravo trať Taličmany, z webu vinařství |
Rizling rýnský 2014,
(kyseliny 7,7g, cukr 8,8 g, alk. 12,5%) - pěkná, intenzivní a zároveň i
elegantní typicky rýňáková vůně s červenými jablky, lipovým květem a
citrusy, v chuti elegantní, s pěknou strukturou, lehce pikantní
kyselinka, konec trochu těžkopádnější, možná kvůli vyššímu cukru, ale jinak
hezky vyvážené, delší, na začátek degustace neuvěřitelně mile překvapilo, 87b.
Nechce se mi to ani přiznávat, ale druhé nejlepší z bílých pro mě byl
polosladký Moravský muškát, 2014, (kyseliny 6,4g, cukr 18,3 g,
alk. 11%), který dávají do Huberta na sekt a sami z něho plánují něco
spíš perlivého než šumivého. Krásně muškátová vůně s tropickým ovocem,
jmenovitě mangem a banánem působila překvapivě přirozeně (to zní skoro jako
oxymorón :)), v puse nenudící pikantnější s hezkou ovocnou kyselinkou
a lehkou hořčinkou na konci (nevadila), 84b. Fajn bylo i Rulandské
biele 2014 – z nejstarší 40 leté vinice, pěkné gastro víno, vůně jemnější
meruňkovější s citrusy a v pozadí jemně kvetoucími stromy, hezká
nevnucující se mineralita, překvapila poměrně intenzivní chuť vzhledem
k tomu že je to bílá rulanda (asi ty staré keře), lehce slanost, pěkné o
slovo se hlásící kyselinky, ještě bych počkala, ty rulandy se pijí prostě moc
brzo, 83b
Zábavný, i když trochu schizofrenní byl
Cabernet Sauvignon rosé, 2014, (kyseliny 6,8 g, cukr 8 g, alk. 12%)
vůně krásně ovocná s jahodami a bobulemi, v chuti ale hodně odlišné a
vystupovala tam ukázková mletá červená paprika, lehce rybízové listy, ale
stejně bolo sympatické :) suché, říznější, byť se mi chvíli nezdálo, tak jsem
si pak uvědomila, že mě láká k dalšímu a dalšímu napití, 83b
A z červených vystupoval
naprosto jasný favorit spíše novosvětského formátu (díky výraznému sudu), Rulandské
modré, 2013, barik, z hezké slunečné polohy Taličmany položené
na zvlněném kopci, vyšší alkohol se tam úplně ztratil (14,3 %), leželo 12
měsíců na novém barikovém sudu, ve vůni delikátní krásně široké s tóny fialek,
jahod, borůvek a bobulovitého ovoce, chuť trochu sladší díky hodně výraznému
sudu (až trochu na škodu) i vyššímu zbytkovému cukru (myslím že 4g?), ale
neztratí se tam ani ovoce a opět lehce fialky, kyselinky tak akorát. Jako celek
je to pěkně postavené pevné pití, co vydrží, v poznámkách mám
„klobouček dolů“, takže asi tak, 88b
I další vína
jako jemnější Chardonnay 2014, líbivé a docela hluboké Rulandské
šedé 2014, sladké Rulandské biele 2012 kombinující fíky, sušené
meruňky a nakyslý tóny bílého zelí (nebylo ale úplně nezajímavé) by se
určitě dost pijákům líbila, ale pro mě nepředstavovala žádné překvápko (až na
to kyslé zelí) narozdíl do vín výše. Něco jsem nakoupila domů, ještě to zkusím
jednou přechutnat, jelikož jsme degustovali ve Vinné galerii v
chladných až sklepních podmínkách, kde to trochu zkresluje. Navíc se mnou
cloumá lehké nachlazení a kapesníky zas spotřebovávám na tuny. Tak upřímně
doufám, že se mi to celé kouzlo vín z Golguzu nezdálo, byla by to škoda :)
Žádné komentáře:
Okomentovat