čtvrtek 15. října 2015

Překvapení na přehlídce Moravské banky vín II - Bulharská vína

z webu vinařství Telish
Narozdíl od prvního příspěvku nebudu v tom druhém pět ódy na konkrétního vinaře jako spíš na zemi, ze které jsem někdy dříve pila maximálně tak profláklou Mecha krav (Medvědí krev). Při degustaci vín z Bulharska mne minulý týden zaplavilo nadšení nad tím, kolik toho ještě musím ve velkém a pod rukama (na jazyku?) se měnícím světě vína objevit. A vypít. Jasně, Bulharská vína se v minulém století prodávala snad ve všech supermarketech nebo vinotékách od Skandinávie po Vladivostok, ale často jim chyběl punc něčeho vznešenějšího (na rozdíl od nedalekého Maďarska). Viníka šlo hledat například v celkové dostupnosti bulharských vín, v jejich líbivosti,  státem řízené orientaci na export (která se od 50. let postupně odráží i ve vysazování světových odrůd jako Cabernet Sauvignon, Merlot, Sauvignon anebo Chardonnay) a hlavně v až podezřele příznivém poměru cena-kvalita.  

To se ale během posledních pár let výrazně mění - a poznáte to nejen podle přílivu západních investic do bulharského vinařství, slavných jmen, která se tam objevují nebo objevovali (král mikrooxidace Michel Rolland, Marc Dworkin, Edoardo Miroglio, von Neipperg a jiní), ale i podle vín samotných - nechybí jim sebevědomí, hrdost a u původních odrůd i autentičnost. Naprosto mě odzbrojila stará modrá odrůda Mavrud, která mě výraznou kořenitostí, kyselinkami a až určitou štiplavostí přenesla 6 let zpátky do Gruzie a  připomněla popíjení divokých a nepřístupných gruzínských vín. I když v Bulharsku jedou spíš cestou těch nejmodernějších technologií než využitím kvevri, tak ochutnaná vína dávala pěkně nahlédnout pod pokličku bulharského naturelu a charakteru bulharských vinařských oblastí (více k oblastem např. zde). Tak a teď jen pár poznámek k vínům, na těch neřízených degustacích je žel bohu občas složitější si napsat nějaké smysluplné poznámky (do katalogu jsem si k jednomu vínu napsala "WTF").  

Moc se mi svoji svěžestí líbila bílá vína (dnes představují cca třetinu produkce bulharských vín) zejména ze Sauvignonu Blanc ale i Sauvignonu Gris (Sauvignon Šedý je pro mne takový temný a přitažlivý dvojče bílého Sauvignonu, něco jako černej zlej Spiderman ve Spidermanovi 3 :)). Krásnou ukázku svěžího, ovocného ale i elegantního Sauvignonu Blanc alá lepší Nový Zéland, ročník 2013, nabídlo vinařství Telish pěstující bílá vína na severu v Dunajské nížině (součástí je i projekt Castra Rubra na jihu Bulharska). Největší radost z bílých ale udělalo právě z jižního Castra Rubra cuveé Zahir 2013 (po třetinách Sauvignon Blanc, Sauvignon Gris a Pinot Gris) s krásnou bohatou chutí plnou ovoce a živou citrusovou kyselinkou, hravé a moc pěkné.  

z webu vinařství Bessa Valley
Z červených oslovila už zmiňovaná původní odrůda pamatující možná i Thráky Mavrud, Mezzek, ročník 2014 ze známého vinařství Katarzyna Estate z vinic na východě Bulharska u stejnojmenné obce Mezzek. Charakterní ještě mladé víno s chutí lesního ovoce přecházející díky kyselinám a tříslu až do určité kořenité štiplavosti. Potom, co se po otevření trochu nadýchlo, se už ta exotická štiplavost začala ztrácet. Jsem zvědavá, jak by zrálo. Zajímavé i když techničtěji pojaté bylo i ohnivé Angel, cuveé Cabernet Sauvignon/ Cabernet Franc 2013 z Angelus Estate, víno s intenzivní ovocnou vůní po lesních plodech a dlouhou výraznou dochutí. Krásnou ukázku Francie (něco mezi Bordeaux a Jižní Rhonou) předvedlo asi nejznámější bulharské vinařství nacházející se na jihu v Thrácké nížině - Domain Bessa Valley, víno Enira ve složení Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah, Petit Verdot, ročník 2009 mě okouzlilo spolu s Mavrudem asi nejvíce, hezká věc s kultivovaným a krásně nazrálým ovocno-bylinkovým projevem. V poznámkách mám, "ve vůni Francie, v chuti naštěstí Bulharsko". Nad jedním starším kouskem se oprávněně (a mnohem kontruktivněji :) rozplývá i Jancis Robinson.

Byť se často jedná o velká vlajková vinařství pyšnící se hodně progresivními postupy a technologiemi (relativně krátká macerace, kvašení v nerezu nebo betonu, řízení teploty, transport hroznů z vinice obnášející často desítky kilometrů dlouhou cestu), tak jde najít plno zajímavých vín hodných pozornosti, která by se vyplatilo pít častěji než jen sem tam na rozšíření vinných obzorů :). Kdo ví, z jakých důvodů tuzemské vinné bary a vinotéky tahle vína skoro nenabízejí (že by Bulhaři byli málo trendy a elegantní?), když můžou nabídnout úroveň Francie za pěknou cenu. Škoda, zkusím popíchnout brněnskou restauraci Balkanika, zda by neudělali nějakou klidnější řízenou degustaci pro širší veřejnost. Bojím se, že se na tuzemské vinné scéně stanou bulharská vína za chvíli paradoxně méně dostupná než vína chilská, novozélandská nebo australská.

Tak trochu v duchu bulharského přísloví „Na chválené hrozny ber malý košík.“ :)

 

Žádné komentáře:

Okomentovat