Málo známé odrůdy s košilkou a "kaďákem" v podání Radka Sotoláře

Něco na tom Brnu je. Třeba se můžete vetřít do Akademické vinotéky na neméně akademickou degustaci Mendelovy univerzity s výkladem a víny Radka Sotoláře z Ústavy vinohradnictví a vinařství. Kéž by takových degustací bylo víc, asi po 12-tém vzorku jsem začala vážně uvažovat o tom, že se vrátím zpět na školu.

Smyslem degustace bylo představit méně známé nově vyšlechtěné i starší odrůdy a u prvních cca 10 vzorků i vliv botrytidy a ročníku 2014 na jejich projev. Takže už tušíte, že ne všechno z ročníku 2014 bylo špatně a že se na něm dá najít i leccos dobrého (i když ne každý hledá dobro automaticky v plísních). Proto ta košilka (trochu překrývající odrůdový projev), která představuje pracovní název pro tu méně ušlechtilou plíseň, která vytváří neoblíbenou bílou pavučinku kolem bobulí.  Na druhou stranu ale její ušlechtilejší bezkošilkatá verze dává vínům specifický projev připomínající asi nejvíc Tokaj, což se nám krásně ukázalo i na degustaci.

 Odrůd jsme projeli věru hodně, začalo se Erilonem vyšlechtěným týmem prof. Krause i z modrých odrůd a obsahující velké množství cabernetových pyrazinů ala Sauvignon. Víno bylo čerstvě nalahvované a kromě lehkého botrytického tónu (těžké charakterizovat - taková meruňková zavařenina čerstvě vytažená z vlhkého sklepa?) tam vystupoval právě i angrešt a rybíz. Moc se mi líbila starší odrůda Bouvierův hrozen, kříženec zřejmě Rýňáku nebo Rulandy a Sylvánu (mimochodem pokud máte rádi Sylvánské, tak si zajeďte do Valtic ochutnat Sylvánské červené a Sylvánské rané), víno s příjemnou slaností (možná i z čerstvého nalahvování) jemnější, se stopu vlašských ořechů. Až se ustálí, bude přinejmenším zajímavé.

 

Fajné výrazně muškátovo - jahodové cuveé z maďarské odrůdy Göcseji zamatos (Rita) a charváta Noah nezapřelo v projevu rodiče. Stejně jako ostatní vína bylo děláno zráním na kalech a za použití vlastních kvasinek. Narazili jsme i na otázku, do jaké míry jsou vlastní kvasinky dnes autentické a kolik lze ve vinohradu najít  volně se vyskytujících zahraničních agresivních typů kvasinek, např. z matolin. Ale svítá na lepší časy a podle všeho už příští rok by měly být na trhu vedle francouzských, chilských, jihoafrických a německých i izolované moravské kvasinky ze  Železné a Goldhammeru, tak snad se chytnou. Následovala pěkná odrůda Mília, která zdomácněla hlavně na Slovensku, se stejnými ale přehozenými rodiči jako mnohem známější Pálava. I u nás se s ní prý běžně v rámci 15% limitu doplnují Pálavy a Tramíny, hlavně kvůli větší svěžesti a příjemnému citrusovém projevu.

Pěkný vliv ušlechtilé botritidy ukázal slovenský Děvín, na kterém se plísním daří, připomínal Szamorodni a Tokaj a nebyl vůbec špatný. Z nových odrůd oslovila maďarská odrůda Medina ve formě rosé (měli jsme i červenou a ta šla projevem do jemnějšího Merlotu/ Zweigeltrebe s kyselinkou). Tohle rosé mne fakt nadchlo, mělo krásnou až slanou a jemně praženou vůni, v chuti taktéž jemně slané s nádherným čistým projevem do višní a závěrem pak bylinky a tabák. Kdo by to byl řekl.     

Z červených se líbilo cuveé Cabernetu Sauvignon a Cabernetu Franc, přírodnější víno bez síry s projevem černého rybízu, rybízových listů, tabáku. Úplně špatný nebyl ani Cabernet Dorsa (Cabernet Sauvignon a Dornfelder) ročník 2010, výrazné víno se stopou rybízu, šípku, hodně třísloviny. Docela divočina,  komplikovaný ročník se podepsal i zelenějšími tóny v jinak fajn červeném. "Specialitkou" byl v brzku snad uznaný Caberon z roku 2009, tam řádila bretka (Brettanomyces) a před vyvětráním mělo víno doslova "kaďákové tóny" (škála bretky dle slov Radka Sotolaře začíná u slaniny pokračuje přes zmoklého psa, ke zpocenému, počůranému a nakonec i pos**nému koni). Vladimír Železný psal, že v Tour d´Argent ochutnal Chambolle Musigny vonící jako dámské intimní partie - já zkusila víno vonící jako ho*no. Jasný znamení, že se už propracovávám do první ligy :)
 

Krásný byl i Carmenere ročník 2006, hodně připomínal Merlot, trochu vesnický projev s brusinkami a lesním ovocem, v chuti spíše kyselejší bobule, zajímavá kombinace kyselin, tříslovin a lehce exotického projevu. Ještě by vydrželo, a ráda bych zkusila i další ročníky (myslím že k dostání v Akademické vinotéce).  A jen pro zpestření jsme koštovali i mošt doslazený medem bez alkoholu (pěkné!), fortifikovaný Mistel Cerason ročník 2009, kterým projevem hodně připomínal Portské a nakonec i asi nejzdravější (ale tomu odpovídající chutí) nesířené rakytníkové víno, které pomalu kvasilo rok a půl. Degustací rozdrážděné a navnaděné smysly dostaly na závěr s touhle rakytníkovou bombou vonící po zapařených nohách naložených v oleji pěknou ránu.

Mno, sama si normálně dobře vystačím i s tradičními odrůdami a další bych nepotřebovala, ale občas pro zpestření, proč ne. Když si ale představím, kolik energie se vkládá do toho, aby si každý mohl vypěstovat novou odrůdu....Svět se mění, začíná se oteplovat, hledají se vhodnější a resistentnější klony původních odrůd a odrůdy nové, takže to s lpěním na tradicích začíná být těžké. Pro některé naše nové odrůdy si jezdí vinaři třeba z Polska (víno čím dál tím více pěstují podél hranice s Německem a ve Slezsku cca už na 1000 hektarech), kde se některým z interspecifických odrůd daří  lépe než u nás.

 

Mimochodem už v 15. století posílali brněnští vinaři po opakovaných žádostech svídnických měšťanů hlavy révy do Slezska...(prostor  pro pochopení paralely)....takže nic nového se vlastně pod středoevropským sluncem nekoná.

 

Vinice v Polsku: Zielena Gora na západě Polska u hranic, Srebrna Gora u Krakowa, Adoria vineyards na východ od Svídnice a Winnice Jaworek severozápadně od Wroclavi, převzato z webů polských vinařství a blogů
 



Mladé Wino Swietomarcinskie s husou na etiketě...je Vám to povědomé?