 |
| z webu vinařství |
Po letmém
průzkumu situace na brněnské degustační scéně nezbývalo než konečně vyrazit do
staronového prostředí a kouknout, jak degustují Brňáci v Petit Cru. A na
pořadu dne bylo rodinné vinařství
Herbert Kramer z Weinviertelu, hospodařící celkem na 12 hektarech v okolí
Falkensteinu, což je moc pěkné místo a to nejen kvůli mohutné hradní zřícenině
tyčící se nad městysem a od středověku bedlivě sledující vše, co se za hranicemi
šustlo. Malé údolí, ve kterém leží Falkenstein, je ze všech stran obklopeno
lesy a vytváří tak spolu s výrazně vápenitými a sprašovými půdami pěkné chráněné
klima. K ochutnání bylo 8 vín odrůdově typických pro (nejen)
Dolní Rakousko od Ryzlinku vlašského přes Veltlín po Zweigeltrebe.
Zavíňovalo se
Ryzlinkem vlašským resp. Welschrieslingem,
ročník 2013, základním, ale vyváženým ovocně-minerálním vínem s živou
kyselinou, kterému místní podloží sedí ze všech vzorků snad nejvíce. Lehké,
pěkně pevné a osvěžující, v létě by se pilo jedna radost, 82b. Následovali dva
Veltlíny, přičemž oslovil hlavně druhý vzorek Grüner Veltliner 2014 DAC Ried Rosenberg z místní skalnaté a
vápenité „grand cru“ polohy na příkrém svahu pod hradem, kde
rostou i starší keře, což se odráželo v intenzivní zlaté barvě vína.
I projevem bylo víno krásně intenzivní, nasládlá slámová a bylinková vůně
s dotykem citrusů se pěkně doplňovala s plnou minerálně slanou chutí
a čerstvými kyselinkami. Až se to všechno za rok dva uleží, tak to bude velká
paráda, 85b
Favoritem v publiku
byl Riesling 2013, ve kterém ve vůni
i chuti dominovala výrazná mineralita s až hrubšími kamenitými tóny
přecházejícími do slanosti, to podtrženo citrusy a příjemnými trávovými tóny.
Zároveň byl pěkně strukturovaný, se sympatickou kyselinou a dlouhým závěrem.
Našla jsem tam jen jeden nepříjemný máslovější tón, který ten závěr trochu
zastřel. Bude ještě lepší. 83b. (Mimochodem rakouské Rýňáky se mi fakt hodně
líbí svou svěžestí, pěknu strukturou a celkově elegantním projevem, asi nejelegantnější
Rýňák, který jsem kdy pila, byl taky z Rakouska, konkrétně Weingut Schmelz
z Wachau). 
Docela sympatický
byl i pro Rakousko typický Muškát žlutý,
Gelber Muskateler 2014, který byl sice dost aromatický se stopou broskví,
tropického ovoce a banánu, ale pěkně ho vyvažovala suchost a ovocná kyselinka.
Mě z té aromatiky až bolela hlava, ale někomu se může líbit, 80b. Zajímavým
kouskem nutícím trochu k zamyšlení byl
Falkensteiner Berggericht Weissburgunder 2013, tedy Rulandské bílé, u
kterého byla polovina udělaná v nerezu a polovina ležela 9 měsíců na
bariku. Ve vůni ovocné, kulaté se stopou vanilky, v chuti jemně nasládlé a
tropicky ovocné, s kulatým máslovým koncem. Tenhle docela typický projev
ale doplňovala limetková svěžest a lehce zelené tóny, které to víno dělaly
takové delikátně znepokojivé – asi si to ještě sedne, ale už teď je to fajn,
83b 
Obdobně dráždivý
byl i červený Zweigelt 2012 se zajímavou drsnější
vůní dávající tušit ležení na sudu, mák, koření a něco mezi štěrkem a
pískem, nicméně na pozadí zůstávalo i ovoce, takže to vlastně docela bavilo. V chuti
už ale hrála prim docela přísná kyselina kombinující se s kořenitostí. V čase se víno trochu otevřelo do ovoce a vlastně se mi za chvíli to
přetahování drsnějších a pikantních tónů s ovocem docela líbilo. 82b Nakonec mě bohužel úplně minulo červené barikové Selection Domino
2012, cuveé ze 60% Zweigeltrebe, a po 20% je tam Merlot a Cabernet Sauvignon, víno
se zelenějším projevem s tóny kopru, který rušil a ani se moc nekamarádil
s docela výraznou kyselinou a lehkým švestkovým aroma. Nicméně ročník
2015 vypadá dle informací vinařství o mnoho lépe, u bílých se trochu bojí o
kyselinu, ale celkově je to zatím slibné a když nechají modré hrozny
pěkně dozrát, tak se i to Domino snad podaří. Shrnuto podtrženo, vinařství nabízí spíše lehčí čistě udělané pití s vyššími kyselinkami (6,5-7,5 g) povzbuzujícími k jídlu, o nic vážnějšího se kromě Selection Domino a bílé Burgundy ani nepokoušejí. Kdybych do toho mohla kecat, tak bych v budoucnu více pracovala s výraznou a v daném místě jedinečnou mineralitou a nesoustředila se tak intenzivně na líbivé ovocné tóny. Vína jsou i příjemně naceněná, na e-shopu je většina za cenu kolem 6 euro, ve vinařství můžou být ještě výhodnější, což už za návštěvu vinařství/ hradu/ okolí stojí. A jen jedna stěžovatelská na závěr – vína, která normálně stojí kolem 6 euro se na degustaci podávala za "zvýhodněnou cenu" 360 - 390 Kč. Což na jižní Moravě, kde to máte k hranicím půl hodinky, působí jako hodně špatný vtip.
Žádné komentáře:
Okomentovat