Bílé i červené Burgundsko v Sýrárně Jiřák

Po delší pauze naštěstí zase degustace a degustace něčeho tak fajn jako je Burgundsko s Jiřím Hronem v Sýrarně Jiřák. Pokud jste pravidelní čtenáři (ano, myslím přesně vás pět, co podle statistik čtete tenhle blog) tak máte určitě plno otázek a ptáte se, zda: 1) jsem už našla elegantní, rafinované a zároveň rustikálnější červené burgundské svého srdce, 2) měla tendence porovnávat akci s bedýnkovou degustací Pana Skleničky (ženy stále porovnávají) 3) zvládla odolat návštěvě vietnamského bistra vedle a 4) opět dostala na rozloučenou chleba?  

Odpovědi na konci příspěvku – a né, že přeskočíte všechny ty dlouhé, nudné a rádoby znalecké popisky ochutnaných vín! 

První červencový den nám tedy Jiří Hron představil vína od několika menších burgundských vinařů, hodně se mi líbily obě základní řady od Remi Jeanniarda, zajímaly by mne i řady vyšší, a nadchly mne slanější Chardonnay od Domaine Vopré a od Michela Pruniera. Asi tak ve zkratce a teď to zkusme trochu obsáhleji.

Remi Jeanniard, Aligote, staré vinice, 2013 – základní víno z Burgundska od malého vinaře z Morey-Saint-Denis bylo na začátek příjemným překvapením, pěkná výrazná kyselinka se zajímavě doplňovala s kulatostí (sud?), jemně podbarvené tropickým ovocem, zajímá kombinace, která by se mi asi hned tak neomrzela, 83b

Následovalo pak už Chardonnay z Domaine de la Feuillarde z Mâcon-Prissé (jih Burgundska), zase 2013, svěží říznější víno, opět spíš jen lehce doplněné ovocem s pěkným minerálním závěrem, 82b

Další Chardonnka (nebo spíš Šardonka, když už počešťuju?) od mladého vinaře Vincenta Charache, trať Les Graveliéres, “čerstvý“ ročník 2014 s výrazně vyšší kyselinou a fajn tělem představovala příslib do budoucna, delší dochuť s hořčinkou, zatím moc neoslovilo, je to jako 12-ti letý hezký kluk před pubertou, zatím 79b

Následoval tzv. “ovčí set“ jak to vystihla kamarádka Hanka (na fotce, ať si to s ní můžete vyřídit!), ovčí proto, že z vůně vín šla výrazná, ale pěkná až uzená slanost připomínající ovčí vlnu. 

 
První “ovcí“ bylo Chardonnay z Domaine Vaupré z Pouilly-Fuissé, 2013, delikátní slanost ve vůni, v chuti je už naopak příjemně nasládlé a minerální, lehké a hravé, vypila bych upřímně „té ovce“ klidně láhev :), 88b

Další víno bylo už spíš “ovčí babička“, Michel Prunier a Chardonnay ze starých vinic, Auxey-Duresses, ročník 2008, výrazně barikové víno z nového sudu ve stylu Mersault (větší obec v Cote de Beaune v Burgundsku produkující téměř výhradně bílá plná “máslová a oříšková“ vína), zatím neměla tu čest ochutnat, ale tohle plné kulaté víno s hezky se vyvažující slaností a sladkostí mne navnadilo, opět něco ve stylu Walkera ze Strekova, nedá se pít každý den, ale baví a má jiskru, 86b

Poslední Chardonnay opět od Vincenta Charache, trať Les Combottes, obec Pernand Vergelesses, ročník 2012 to mělo těžké, po předchozím nadupaném vzorku už působilo jemnějším dojmem, bylo ale hezky komplexní a zároveň vyvážené, minerální a ovocné, s výraznější sladkostí než u ostatních bílých, 84b 

Červená klasicky jsou všechna z Pinotu Noir a začínalo se opět s Remi Jeanniardem, 2013, základní fajn víno, hodně výrazná kyselinka a vystupující tříslo s lehkým ovocem, na konci mne jemně a docela zábavně v chuti přizemnilo, trochu netypicky kořenitější ala Frankovka, živé zábavné víno co toho mělo plno co říct, možná až moc, 84b

Další Pinot byl od Domaine de Suremain z Mercurey, 2012 (aka „jó třešně zrály“), tady už bylo hodně ovoce, nejvíce ze všeho právě zralých třešní a višní, na Burgundsko docela přímočaré, hezky se projevilo na patře, za pár let bych chtěla zkusit ještě jednou, 82b

Nejstarší chutnané víno bylo od Domaine Doussot-Rollet, tentokrát už Premier Cru, Les Blanches Fleurs, 2004, víno bylo už krásně cihlové, projevem fakt vážné, užší ale zároveň docela vrstevnaté, trochu jsem tam cítila takový zelenější závěr až do lehounkého kopru (ale Stapleton a Springer), ale nevadilo to, nebylo špatné, 82b

Od Michela Pruniera se ještě představil Premier cru Pinot z tratě Les Sizies, na začátku se víno hodně nadechuje a čekáte co předvede, chvíli může působit prázdně, ale vlastně si spíš hraje na schovávanou, kromě ovoce se tam jemně projeví i kouřovost a zemitost, úplně jinak stavěný kousek než ostatní, ale rozhodně ne špatné, na mě má hodně sladkou dochuť, ale má co říct (nebo spíš pošeptat :)), 83b 

Předposlední Premier cru Pinot byl opět od Vincenta Charache z tratě En Genêt, 2012, výraznější vůně ovoce a sudu, v chuti pak jemné rafinovanější, trochu selštější s pěkně zakomponovaným ovocem, líbilo moc, 84b

A degu zavíralo Domaine Doussot-Rollet, Premier cru z tratě Les Bressandes, Beaune, 2012, víno s vyšší kyselinkou a opět zemitějším a selštějším projevem (to se mi líbí stejně jako ovce!), pěkně hřejivé, hezky se pilo, závěr možná byl trochu rozháranější (nebo jsem už po 12ti vzorcích byla rozháraná já), 83b

A po vyčerpávajícím popisu konečně vytoužené odpovědi: 

1)  Ad srdcové červené - ještě ne, ale mám čím dál jasnější představu 
2) Ad srovnávání - tak trochu. Bílá byla božská oboje, v červených mi asi víc sedne hodně rustikální Gamay z Beujolais
3) Ad Vietnam - jasně, dokonce bych to nazvala průřezovou závitkovou degustací před ochutnáváním vín a ještě pro jistotu po ní. Kdo z vás může říct, že za večer spořádal pět závitků a asi tak deci rybí omáčky?
4) Ad chleba - yes, “nejlepší chleba ever“ se mnou opět cestoval až do Modřan. Stejně jako díky tataráku a hovězímu steaku nebudu vegetarián, tak díky Antonínovu chlebu se nepřipojím k bezlepkovému trendy hnutí. Jsem všežravý vyděděnec.