Nejlepší adresa na víno v Praze a trochu té Itálie

Ve které části Prahy kroužíte, když chcete ulovit dobré víno? Mým favoritem se stává Náměstí Jiřího z Poděbrad (mé přesvědčení jen podtrhuje fakt, že to mám pak 14 km do Modřan). Na samotném náměstí si můžete odnést nějakou dobrou láhev, sýr nebo chleba ze Sýrarny Jiřák, případně se napojit hned vedle ve vinotéce (na název si nemůžu vzpomenout a google mapy taky nepomáhají, budu ráda za doplnění), kterou nepřehlédnete, protože před ní vždy stojí zástupy lidí kroužících skleničkami jak o život. Několikrát jsem byla na degustaci i v Gallery Winery Máneska, kousek pod Jiřákem a taky na to vzpomínám hezky, zejména tedy na uzeninovo-sýrové prkénko a delikátní malé španělské okurčičky.

Pokud dostanete chuť na trochu rozlévané Francie, tak můžu doporučit i La Caveau, obsluha občas trochu nestíhá, ale nabízejí k zakousnutí výborné sladkosti i "slanosti" doplněné spíše nekomplikovanými francouzskými víny. Za sebe můžu doporučit alsaský košer Cremant Giersberger Brut z Ribeauvillé, plné bezstarostné víno vyrobené ze Chardonnay a Pinot noir, není nijak intelektuální, ale krásně mi v horku sedlo, na léto a na podpoření chuti ideální. Elegantnější pak byl Sauvignon z vinařství Beynat z Bordeaux, 2014, vyvážený a harmonický Sauvignon s lehkou stopou meruněk a rybízu. Svěží, ale pěkně plný, měl co říct.  

No a kdybyste dostali chuť na trochu jiný typ bublin, tak doporučuji už dnes hodně profláklou a trendy Prosekárnu, kousek nad Jiřákem, u zastávky Šumivská, ehm tedy Šumavská :) I když třeba Prosecco nepovažujete za to nejušlechtilejší pití, tak tady vám ukáží, kolik tahle severoitalská šumivá vína z odrůdy Glera můžou nabídnout (a nejen z ní, např. u Rosé najdete i Merlot nebo Cabernet Sauvignon, bílá se doplňují Bianchettou, Chardonnay nebo odrůdou Verdiso). Rozhodně si doporučuji objednat rovnou celou láhev, často vyjde cenově příznivěji než rozlévané víno. Víno je lehoučké a láhev dvě vypijete raz dva. My zkusily suché ale pěkně ovocné a minerální La Riva od vinařství Rebuli, 100% Glera,Valdobbiadene, DOCG.

Super bylo i zakalené Fondamentale z vinařství Marchiori, 95% Glera, zbytek Bianchetta a Verdiso, jemně slané víno, kterému zůstávají i ovocné tóny, pěkně suché a díky zakalení působí trochu tajemně. Zajímavá zkušenost. Příští středu dáváme opáčko, cíl je jasný, zkusit další zakalená Prosecca a možná i nějaké to rosé. Jo a zachovat si u toho zkoušení trochu důstojnosti.  

Tak střelivo a tipy jsou od Jiřáku vyčerpány, nicméně pokud Vás v deset vyženou z Prosekárny ze zahrádky, což se může stát (zvlášť když hodně řvete, smějete se nahlas a tak trochu jak chlap, ach jo), tak ještě můžete přeběhnout kopec a dojít si do altánu na Gröbovku. Na jejich vína jsem slyšela různé názory, ale naše rozlévané rakouské růžové Zweigeltrebe bylo teda bez problémů a pilo se dobře. Občas se ty sudovky i dají. I Pražákům.
A navíc je to v krásném prostředí nad viničkami.

Mimochodem v altánu pořádají každý týden několik degustací za lidové ceny (myslím že 150 Kč), i sama degustace je často dost lidová a napráskaná, ale zase máte hodně prostoru si i povídat, smát se, a tak. My byly na degustaci italských vín od Dalibora Salivara dovážejícího nejen italská vína pod značkou Víno SD. Pár vín stojí za detailnější komentář, většina vzorků patřila spíš k základní řadě, byla přímočará a nenáročná.
Z bílých byla zajímavá stará kořenitější odrůda Inzolia (bývá v Marsale), region Rudini, obec Pachino, Sicílie, výrobce Terre Siciliana, 2014. Hodně se podobala Sauvignonu, ve vůni rybízové listy a možná jemně bonbon, trochu zelenější projev vínu slušel, podtrženo hezkou mineralitou. Dala bych 82b.

Vítězem se pro mě stalo Passolo Rosé (Negroamaro, Malvasia Nera), výrobce Rocca, Salento, Apulie, 2013, hodně univerzální víno, připomínalo mi trochu Blanc de Noir od Stapletona a Springera, radostné sluníčkové, hodně ovocné s kompotovými jahodami, podtržené pěknou hořčinkou a možná tam na mě koukly nakonci i jemné třísloviny, 83b 

Z červených oslovilo Trentatre, výrobce opět Rocca, jak název napovídá je tam po třetinách Merlot, Cabernet Sauvignon a Montepulciano, opět Salento, Apulie, 2013, víno jde hlavně na americký trh, takže je tam na mě možná až moc sudu, mělo ale krásně temnou  barvu, sympatický plný projev višní a lesních plodů,  v chuti bylo šťavnaté s fajn nevtíravými sladkými a kulatými tříslovinami, za nějaké dvě stovky slušné víno, kterým se blýsknete, 82b. 

Tak konec Itálie a dnešních tipů. Kde vy nejraději kroužíte, když chcete na víno? Anebo už nekroužíte a zůstáváte doma?:)

Valtice, český syndrom a Weinmarkt v Poysdorfu

Minulý týden se toho stalo strašně moc, před pár dny jsem se vrátila z hradu, resp. ze zámku z Valtic, kde jsem byla na dvoudenním kurzu Sommelier junior od Národního vinařského centra. Napíšu o tom ještě více, až si vyzvednu z Brna poznámky, ale již nyní napjatým pravidelným šesti (!) čtenářům můžu prozradit, že reakce na kurz budou pozitivní...škoda jen, že jsem tak gramlavá. Jednou se mi ještě na VŠ podařilo utrhnout s vývrtkou celé skleněné hrdlo lahve...takže potenciální sommeliérské schopnosti i na tomto kurzu musely ustoupit mé nadlidské síle (a nešikovnosti). Tentokrát to tedy odnesl jenom korek, který jsem jako jediný účastník kurzu při otevírání rozpůlila. Hoho. 

V mezičase jsme se kromě pití vína po večerech na Reistně stavili i u sousedů v Rakousku a nemůžu si pomoct, přiznávám, mám typický český syndrom s neodbytným pocitem, že je to tam prostě o chlup hezčí než u nás. Malá políčka, na kterých se střídají slunečnice, obilí a vinice byly ušetřeny kolektivizace a roztomile se tak mezi sebou střídají na barevných kopcích. Kolem cesty udržované vinné sklípky (narazili jsme i na sklep s cedulí "chillithek") vedoucí k úžasnému lokálnímu počinu - supermarketu na víno. Weinmarkt v Poysdorfu prodává jen vína od okolních vinařů s možností ochutnávky asi 35 vzorků (když si nějaká vína i nakoupíte). 

degustační pultík

Kromě vrozené ničemnosti jsem taky všestranně děsivý řidič (tj děsím jak spolujezdce, sebe, tak ostatní účastníky provozu), takže jsem byla ušetřena řízení a měla šanci přechutnat nabízené Ryzlinky vlašské, převažující Veltlíny, sem tam Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, u nás málo častý Muškát žlutý a pár červených vzorků. Většinou se jednalo o ročník 2014, tj. vína byla hodně svěží a mladistvá, ani v Rakousku nepatřil rok 2014 podle všeho k těm nejšťastnějším, ale kromě jednoho zaprděného Ryzlinku a kyselého Zweigeltrebe byla všechna vína udělána hodně precizně a čistě. Nejednalo se u vín většinou o žádný ohromující zážitek (až na fakt, že si můžete sami nalévat a ochutnávat několik desítek vzorků vín), ale bylo fajn sledovat jak odlišně vinaři přistupují k Veltlínům, které přecházeli od minerálních a mandlových tónů, přes jablka s pepřem, tropické ovoce po "starší" 2013 varianty s lehkým dotykem sudu a nazrálostí. Z nabídky se mi líbilo a nakupovali jsme vinařství Robert Schodl, Oppenauer nebo Taubenschuss. 

Takhle vypadá štěstí

Domů jsme si nakonec odvezli 6 "miminek" (u nás zdomácnělý výraz pro lahve vína), průměrná cena 200 Kč za láhev, skoro samý Veltlín a jeden fajn suchý Muškát žlutý. Kdyby podobné typy obchodů (na úrovni VOC, vinařských obcí..?) existovaly více i u nás, to by se to nakupovalo. Přeci jenom ne každý má vždy odvahu nebo vůli domluvit se s konkrétním vinařem/ vinaři na návštevě a tenhle koncept neználým, krátkodobým nebo líným návštěvníkům dost věcí ulehčuje.

A ten pocit, když si nosíte svůj speciální nákupní košík na láhve vína je k nezaplacení. Resp. nejlepší je, když celý košík zaplatí někdo jiný, třeba Vaše drahá polovička :) 

Otevřené sklepy v Hruškách 2015

Na Hrušky mám samé hezké vzpomínky, díky loňským otevřeným sklepům v Hruškách mám doma krásný dekanter a sommeliérské degustační skleničky. To bylo tak, prý když si koupím vinné želé od Marka Babisze (mimochodem super záležitost) a láhev vína od Vinařství Říha (taky nebyl problém), tak budu zařazena do soutěže a slosování právě o dekanter a skleničky, jenomže jsem se trochu zapovídala při koupi s Říhovými a málem losování prošvihla. Když se už tahal výherce, tak jsem musela zasáhnout, donutit losujícího vhodit i můj lístek do ošatky a celé to zopakovat. A hádejte, koho vytáhli napodruhé... Nicméně vtipnější je, že historie se opakuje a letos se stalo jedné slečně něco podobného. Jestli za to nakonec nemůže spíš organizace než drzé ukacené ženské :)

 

Kdo náhodou nezná, tak vinařskou obec Hrušky najdete pár kilometrů od Břeclavi v kraji Podluží, v tzv. „malovaném kraji“, název Podluží je prý podle stojatých vod (rybníků) zvaných „luže“. Celý kraj se vyznačuje úrodností, rovinami a poměrně velkým teplem. Jo a taky tam mají moc pěkné víno, vinařina stejně jako pohostinnost je tam zakořeněná, takže byť jsem na otevřené sklepy vyrážela sama, tak jsem se tam cítila jako ryba ve vodě, chcete-li ryba v luži :)

 

Většina vinařů z Hrušek vyrábí vína z místních vinic, celkem má obec něco přes 110 ha osázené plochy registrovaných vinic (informace od Richarda Tichého a od Pavla Jelena), mezi nejznámější tratě patří Písky (písečná, dobře záhřevná půda, dobrá pro červená vína), Podseky (vápenitá spraš, vododržné podloží, často starší keře, výborná plná a extraktivní vína) a největší, vysoko položené a poměrně vzdálené Hastrmany vzniklé sloučením více tratí (v různých vrstvách a pásech jsou promíchány písčité, hlinité a jílovité půdy na jílovém vododržném podloží, dává plná vína s pikantní kyselinou, vydařená jsou ale i místní červená vína). 

Vína z Hrušek prostě chutnají, jsou většinou fakt pikantní a kořenitá, často i u odrůd, kde byste to nečekali, mají pěkný čistý projev a hezkou veselou kyselinku. Z odrůd se mi nejvíc líbily burgundy - Rulandské bílé (Tichý ročník 2012) a Chardonnay (Vinařství Beneš ročník 2014, Vinařství Čapka loňský ročník 2013, Vinařství Doležal ročník 2013), jen Rulandské šedé mi prostě z ročníku 2014 nejede a ani v Hruškách jsem nic speciálního nenašla. Na druhou stranu pěkný byl Ryzlink rýnský (Tichý ročník 2010, Vinařství Doležal ročník 2013), u některých vinařů mu ale občas chyběla rýňáková elegance a švih. Vinařům se tam moc nechtějí dělat Ryzlinky vlašské (nazvala bych to pálavským komplexem), ale mě tam ty Vlašáky teda strašně chutnali, byť jim malinko chyběla pověstná mineralita, ale to není nutná podmínka (super byl ročník 2013 od Jiřího Šmeráka a ročník 2014 u Jaromíra Filipoviče).

Chladnou mě až na čestné výjimky nechávalo v obci hodně prosazované Veltlínské zelené (krásně kořenité a zábavné bylo u Václava Doskočila, vloni bylo super u Beneše). Hodně vinařů vyrábí Sauvignon, ale pro mne to víno bylo často hodně upečené a trochu unavené, bez jasného výrazu, chyběla mu čistota a svěžest (ocenit ale musím barikový Sauvignon u Vinařství Doležal, sud víno hezky zakulatil a dal mu jasný výraz). Pomalu se v Hruškách prosazují i novější odrůdy, Aurelius je jednou z vlajkových lodí Vinařství Beneš, ale nádherné byly taky starší ročníky u Richarda Tichého (2007 i 2012) ukazující na to, jakou krásnou hloubku a až aristokratický projev může se stárnutím Aurelius získat, škoda ho pít mladý! To se mi už dříve potvrdilo i u Vinařství Popela.

Narazila jsem tam několikrát na klarety (logicky právě z roku 2014) a teda musím říct, že to byla paráda a docela jsem koukala (miluju klarety z Frankovky z Vinařství u Nešporů). 

Z červených se mi hodně líbily kořenité Frankovky, s těmi snad nelze v Hruškách udělat chybu, stejně jako je super makový ale zábavný Cabernet Moravia (potkala jsem na sklepích několik amerických archeologů a shodli jsme se, že nejlépe Cabernet Moravia vystihuje veselý výraz “poppy wine“, jinak super bylo CM ročník 2012 u Bohumila Netopilíka a CM ročník 2014 u Vinařství Říha). Odrůda je tam ostatně skoro doma - Moravská Nová Ves jako původní vesnice je coby kamenem dohodil). Nádherný byl i barikový Merlot 2013 od Benešů, pro oblast absolutně netypické až královské víno s impozantními ale už hladkými tříslovinami. Fakt překvapení. 

Pěkně si v Hruškách umí poradit i se scelováním vín, hezké je Cuveé Rulandského šedého a bílého od Říhů ročník 2014, hezky vyzraje a projeví se i Cuveé od Beneše (RŠ + VZ + CH), a králem kupáže je Richard Tichý s jeho Cuveé Filip (5 odrůd Dunaj, Dornfelder, Neronet, Nitra + jedna se vždy mění). Byla jsem fakt nadšená, že jsem mohla zkusit ročníky 2011, 2009, 2007 a 2006, víno má exotický díky specifickým odrůdám východnější projev, je pěkně zemité, divoké s decentním ovocným projevem brusinek a lesního ovoce. Prostě mňam. 

Z trochu vzdálenější polohy (Josefov, Kukvičky) bylo krásné Sylvánské zelené ročník 2014 od Vinařství Čapka a fajn stále pěkně pitelný byl Cabernet Sauvignon z Turoldu od Marka Babisze, ročník 2008. Nebyl už tak bombastický a mladiství jako Cabernet Sauvignon ze stejného ročníku a polohy od Tanzbergu, ale jednalo se o důstojné, krásně strukturované víno.  

Jediné, co mi v Hruškách chybělo, byly nějaké bubliny, tedy šumivá vína, která si myslím, že by v Hruškách z některých odrůd byla hodně pěkná, právě díky svěžesti, pikantnosti a krásným kyselinkám. Snažila jsem se vyzvídat od vinařů, jestli by to nezkusili a ve vyzvídání budu pokračovat i za rok....páč bubliny, nebubliny, za rok jedu zas! :) 

Dráždivý Blanc de Noir 2013 od Stapletona a Springera

Strašně jsem se těšila, až se vínu Blanc de Noir 2013 od Stapletona a Springera podívám konečně pod korek. Ochutnáno a koupeno na akci Víno zblízka v prosinci 2014 v Brně. Chtěla jsem mu dát tak tři roky a s otevřením počkat, no a vydrželo něco přes půl roku. A proč je víno dráždivé? To víno je tak trochu fantom, je gastro-univerzální, není úplně levné a máte pocit, že prostě za ty peníze nestojí (cena je myslím kolem čtyř stovek), ale za chvíli ho celé vypijete a pak litujete, že už není a s teplem a vzduchem nemělo víc času se projevit a ukázat, co v něm je.

Dráždivě může působit i umatlanost skla (zahřívalo se)

Podle názvu bych čekala, že to bude klaret (bílé víno vyrobené z modrých hroznů) a ono z toho bylo oranžové víno s hezkými růžovými možná až opalizujícími odlesky. Chutnat naslepo, tak bych se asi do oranžovky netrefila a měla s tím trochu trápení. Díky ale docela velké šíři a záběru vína je tohle pro mě ideální víno do gastronomie, zvládlo by grilovaná masa i mořské plody (ideální víno do Brasileira!), s prodýcháním a teplem se víno hodně promění a získá hezky kořenité tóny odkazující na červené víno. Po celou dobu víno pikantně a ovocně voní – lehce jahody, ostružiny a pomeranče podtrhnuté kořením, v chuti se krátce po otevření drží zpátky, ale má hezkou kyselinku, je pěkně šťavnaté a povzbuzuje k pití. Postupně se i v chuti objevuje ovoce s pomerančem a bobulemi podtrhnuté lehce kořením (trochu hřebíček). Než jsem si stačila udělat poznámky a nějak to víno popsat, tak bylo fuč.

Je jako chlap, který Vás neustále rozčiluje - nechápete, co na něm vlastně máte, ale musíte se k němu pořád vracet. Říci to jazykem sociálních sítí – „it´s complicated“, říci to jazykem nepopulárního bodování – 88 bodů.   

Bílé i červené Burgundsko v Sýrárně Jiřák

Po delší pauze naštěstí zase degustace a degustace něčeho tak fajn jako je Burgundsko s Jiřím Hronem v Sýrarně Jiřák. Pokud jste pravidelní čtenáři (ano, myslím přesně vás pět, co podle statistik čtete tenhle blog) tak máte určitě plno otázek a ptáte se, zda: 1) jsem už našla elegantní, rafinované a zároveň rustikálnější červené burgundské svého srdce, 2) měla tendence porovnávat akci s bedýnkovou degustací Pana Skleničky (ženy stále porovnávají) 3) zvládla odolat návštěvě vietnamského bistra vedle a 4) opět dostala na rozloučenou chleba?  

Odpovědi na konci příspěvku – a né, že přeskočíte všechny ty dlouhé, nudné a rádoby znalecké popisky ochutnaných vín! 

První červencový den nám tedy Jiří Hron představil vína od několika menších burgundských vinařů, hodně se mi líbily obě základní řady od Remi Jeanniarda, zajímaly by mne i řady vyšší, a nadchly mne slanější Chardonnay od Domaine Vopré a od Michela Pruniera. Asi tak ve zkratce a teď to zkusme trochu obsáhleji.

Remi Jeanniard, Aligote, staré vinice, 2013 – základní víno z Burgundska od malého vinaře z Morey-Saint-Denis bylo na začátek příjemným překvapením, pěkná výrazná kyselinka se zajímavě doplňovala s kulatostí (sud?), jemně podbarvené tropickým ovocem, zajímá kombinace, která by se mi asi hned tak neomrzela, 83b

Následovalo pak už Chardonnay z Domaine de la Feuillarde z Mâcon-Prissé (jih Burgundska), zase 2013, svěží říznější víno, opět spíš jen lehce doplněné ovocem s pěkným minerálním závěrem, 82b

Další Chardonnka (nebo spíš Šardonka, když už počešťuju?) od mladého vinaře Vincenta Charache, trať Les Graveliéres, “čerstvý“ ročník 2014 s výrazně vyšší kyselinou a fajn tělem představovala příslib do budoucna, delší dochuť s hořčinkou, zatím moc neoslovilo, je to jako 12-ti letý hezký kluk před pubertou, zatím 79b

Následoval tzv. “ovčí set“ jak to vystihla kamarádka Hanka (na fotce, ať si to s ní můžete vyřídit!), ovčí proto, že z vůně vín šla výrazná, ale pěkná až uzená slanost připomínající ovčí vlnu. 

 
První “ovcí“ bylo Chardonnay z Domaine Vaupré z Pouilly-Fuissé, 2013, delikátní slanost ve vůni, v chuti je už naopak příjemně nasládlé a minerální, lehké a hravé, vypila bych upřímně „té ovce“ klidně láhev :), 88b

Další víno bylo už spíš “ovčí babička“, Michel Prunier a Chardonnay ze starých vinic, Auxey-Duresses, ročník 2008, výrazně barikové víno z nového sudu ve stylu Mersault (větší obec v Cote de Beaune v Burgundsku produkující téměř výhradně bílá plná “máslová a oříšková“ vína), zatím neměla tu čest ochutnat, ale tohle plné kulaté víno s hezky se vyvažující slaností a sladkostí mne navnadilo, opět něco ve stylu Walkera ze Strekova, nedá se pít každý den, ale baví a má jiskru, 86b

Poslední Chardonnay opět od Vincenta Charache, trať Les Combottes, obec Pernand Vergelesses, ročník 2012 to mělo těžké, po předchozím nadupaném vzorku už působilo jemnějším dojmem, bylo ale hezky komplexní a zároveň vyvážené, minerální a ovocné, s výraznější sladkostí než u ostatních bílých, 84b 

Červená klasicky jsou všechna z Pinotu Noir a začínalo se opět s Remi Jeanniardem, 2013, základní fajn víno, hodně výrazná kyselinka a vystupující tříslo s lehkým ovocem, na konci mne jemně a docela zábavně v chuti přizemnilo, trochu netypicky kořenitější ala Frankovka, živé zábavné víno co toho mělo plno co říct, možná až moc, 84b

Další Pinot byl od Domaine de Suremain z Mercurey, 2012 (aka „jó třešně zrály“), tady už bylo hodně ovoce, nejvíce ze všeho právě zralých třešní a višní, na Burgundsko docela přímočaré, hezky se projevilo na patře, za pár let bych chtěla zkusit ještě jednou, 82b

Nejstarší chutnané víno bylo od Domaine Doussot-Rollet, tentokrát už Premier Cru, Les Blanches Fleurs, 2004, víno bylo už krásně cihlové, projevem fakt vážné, užší ale zároveň docela vrstevnaté, trochu jsem tam cítila takový zelenější závěr až do lehounkého kopru (ale Stapleton a Springer), ale nevadilo to, nebylo špatné, 82b

Od Michela Pruniera se ještě představil Premier cru Pinot z tratě Les Sizies, na začátku se víno hodně nadechuje a čekáte co předvede, chvíli může působit prázdně, ale vlastně si spíš hraje na schovávanou, kromě ovoce se tam jemně projeví i kouřovost a zemitost, úplně jinak stavěný kousek než ostatní, ale rozhodně ne špatné, na mě má hodně sladkou dochuť, ale má co říct (nebo spíš pošeptat :)), 83b 

Předposlední Premier cru Pinot byl opět od Vincenta Charache z tratě En Genêt, 2012, výraznější vůně ovoce a sudu, v chuti pak jemné rafinovanější, trochu selštější s pěkně zakomponovaným ovocem, líbilo moc, 84b

A degu zavíralo Domaine Doussot-Rollet, Premier cru z tratě Les Bressandes, Beaune, 2012, víno s vyšší kyselinkou a opět zemitějším a selštějším projevem (to se mi líbí stejně jako ovce!), pěkně hřejivé, hezky se pilo, závěr možná byl trochu rozháranější (nebo jsem už po 12ti vzorcích byla rozháraná já), 83b

A po vyčerpávajícím popisu konečně vytoužené odpovědi: 

1)  Ad srdcové červené - ještě ne, ale mám čím dál jasnější představu 
2) Ad srovnávání - tak trochu. Bílá byla božská oboje, v červených mi asi víc sedne hodně rustikální Gamay z Beujolais
3) Ad Vietnam - jasně, dokonce bych to nazvala průřezovou závitkovou degustací před ochutnáváním vín a ještě pro jistotu po ní. Kdo z vás může říct, že za večer spořádal pět závitků a asi tak deci rybí omáčky?
4) Ad chleba - yes, “nejlepší chleba ever“ se mnou opět cestoval až do Modřan. Stejně jako díky tataráku a hovězímu steaku nebudu vegetarián, tak díky Antonínovu chlebu se nepřipojím k bezlepkovému trendy hnutí. Jsem všežravý vyděděnec.