Pokud se dá úspěšnost akce hodnotit podle toho, do jaké míry bych ji příště
doporučila svým kolegům a kamarádům na škále od 0 do 10, tak bych dala bez
rozmyslu maximum, desítku. Nejen proto, že bych nějakou známou tvář na akci za
rok uvítala - byť jsem u každého stánku poznala fajn lidi a bylo s kým sdílet
dojmy, zpravidla tedy s převažujícími pány ve věku od 30-ti do 60-ti let.
Ono prostě ve více lidech se lépe degustuje a hodnotí, byť u některých
vystavujících jsem měla občas pocit, že ať řeknu cokoliv, tak mám pravdu. Jediný
výrazný nesouhlas projevil vystavující Vít Popp, když jsem mu při snaze vylít
si sklínku omylem nalila do dekantéru s vínem za 5 000 Kč zbytky rýňáku. Pan
Popp získává bludišťáka za trpělivost a za ochotu mi ještě následně nalít,
nicméně jeho výkřik "ne tam ne, to je víno za 5000!" mi ještě dlouho
bude znít v hlavě.
Ale opusťme trapasy a snahy přimět mého přítele, co si to určitě přečte,
žárlit. Teď k tomu hlavnímu - vínu. Na veletrh jsem nebyla nejlépe připravena,
vybavena rýmou, bioparoxem a jen třemi a půl hodinami na všechny vystavovatele,
jsem se rozhodla rozšířit si konečně vinné obzory o pár prestižních vinařských
oblastí - takže jsem začínala šampaňským, pak se koukla na zoubek Novému
Zélandu (nejen Sauvignonům), odskočila si do Chianti, vrátila se blíž do Nahe,
zkusila nějaké to Alsasko a nakonec si nechala Burgundsko a Chablis. O každém z
ochutnaných vín by toho šlo napsat spoustu, ale není prostor a ani smysly
nebyly zrovna v pohotovosti, takže jen průřezově letem světem nejdříve
Champagne a šumivky. Nebudu psát nic o výrobě a kopírovat info z netu, hezky je
to popsáno například na blogu Jižní svah. Jen výše mapka oblasti čítající cca 30 000
hektarů, tj cca 1,5x rozlohu vinic v ČR.
U společnosti Champagne.cz jsem zkusila známější grandes marques
vinařství Besserat de Bellefon (vpravo) z Epernay, jejich základní brut Cuvee des
Moines (cuvee mnichů, pocta původním vynálezcům, klasika ze 3 odrůd -
Chardonnay, Pinot Noir - klaret z modré odrůdy a Pinot Meunier - mlynářka), tak
Blanc de Blanc (100% Chardonnay), nebo Cuvee des Moines Vintage 2002, o
odrůdách v šampaňském více tu. Poměrem cena kvalita bylo
dobré menší vinařství G. Tribaut z Hautvillers a jejich základní brut Cuvee de reserve, fajn elegantní rosé (80% Chadonnay, 20% Pinot Meunier) nebo
Blanc de Blanc.
Zajímavé bylo i Brut Blanc de Blanc Excellence ročník 2004 od vinařství Andre
Chemin, už trochu nastárlejší, s jablkem až do lehoučké oxidace. Vyzkoušela
jsem i vinařství Joseph Perrier pyšné na podávání vína na britský
královský stůl, takže všechna vína jsou Cuvee Royale včetně Blanc de
Blanc.Dál jsem docela ocenila vína ze známého vinařství Paul Goerg z Cote des Blancs u města Vertus, jak jejich základní brut, tak Blanc de Blanc neročníkové i vintage 2005, fajn bylo i známé a už poměrně drahé Cuvee Lady (80% Chardonnay a 20% Pinot Noir). Hlavně varianty Blanc de Blanc byly pro mě docela přístupné, plnější a jako začátečníkovi v šampaňských se mi moc líbila.
Nakonec jsem šumivé a šampaňská zkusila i u pana Poppa, některá trochu
natajňáka, protože na nich zrovna ujížděli mladí, neklidní ale nadějní hlavní
sommelieři v ČR :) Tomu, co znám a občas piju, byl nejblíže sekt ze Sekthaus
Solter z Rudesheimu z Porýní a jejich Blanc de Blanc, úžasně čisté a
jasně nasměrované víno. Od ostatních bublin ze Champagne mělo docela odlišný výraz
Cuvee Blanc de Noir od Alexandre Bonnet, vinařství leží 100 km pod
Champagne v Cote des Bar okolo Les Ricyes a vyrábí trochu jiná, ale pro mě
uchopitelnější a osobitější vína, moc se líbila.A na konec průřezem u šampaňských ještě to asi nejzajímavější - Cuvee Femme de Champagne od Duval-Leroy, vinařství z Cote des Blancs z Vertusu. Super záležitost, zvlášť když můžete ochutnat ročníky 96 a 2000 - já jsem je teda nedokázala kvalifikovaně srovnat a nějak výrazně odlišit, ale ta chuťová bomba sušeného ovoce, citrusů, oříšků a vanilky, která mi bouchla v puse, když jsem se napila, stála za to a byla v obou. A navíc teď koukám na netu, že na ně nezapomněli ani ve Wine Spectatoru s 95 body.
Upřímně tady já bodovat nemůžu, nikdy jsem se k šampaňskému moc nedostala, takže tohle je moje premiéra, Byť dojmy byly smíšené, občas pobavené (např. jsem se dozvěděla že v jedné láhvi je 35% Pinot Noir, 35% Mlynářka, 35% Chardonnay....a jako tajná přísada ještě 20% dalších odrůd :)), tak teď jak píšu, tak se mi sbíhají sliny, chutě se oživují a nějaké bubliny bych si asi znovu dala. No jo, na šampaňské se člověk asi rychle učí i vzhledem k tomu, že nejsou dobrá a špatná, ale spíš ty co chutnají a ty co chutnají více (odposlechnuto u jednoho stánku, chocho, jak buržoustské).
Žádné komentáře:
Okomentovat