Přátelé, mám pocit, že začínám být moc vážná a mudrující. Takže místo abych se dle původního plánu rozepsala o globálním oteplování, které se dle článku na
Novinkách.cz nevyhne ani rezervované pevnosti jménem Česká republika odmítající uprchlíky a vůbec vše "nenormální", tak ukážu vtipnou obrázkovou glosu o nedostatku vody v Kalifornii - jasně, americkým vinařům to asi moc vtipné nepřijde, ale ti jsou daleko a jejich problémy se nás netýkají. Anebo..?
 |
| půjčeno z boredpanda.com, nevrátím |
Taky jsem Vás chtěla šokovat údajem, že se ročně vyprodukuje 36 miliard láhví vína, což už udělá takové malé vinné moře a zafilosofovat si, že nevím, jestli jsem v tom moři spíš ryba, potápěč nebo jestli se vlastně zatím jen neopaluju na pláži. Taky až příště se dočkáte mého nadšení nad novými vinicemi, které se zakládají ve městech v ČR a jak strašně bych se do tohoto proudu chtěla zapojit. A co jsem si tedy připravila? Asi nic, co by už ty internety nespatřily, ale přesto - nejdivnější a nejvtipnější vinné etikety - je v tom pokus o hodně kreativity, srandy a taky trochu sposťáren, různých výměšků a tekutin. Prostě něco jako moderní slovenský pop.
Jo a taky prdele, protože víno, děcka, to není žádná prdel. O tom Vás přesvědčí například Němci s jejich etiketami. A lidi se mi smějí, když říkám, že jsou ryzlinky přísný.
Zadky nezklamou ani v dalším případě, kdo by si nedal takový prdelatý červený.
Velkým tématem ve světě vína je vystihující a příhodný popis barvy vína - nyní jsou už všechny pokusy popsat barvu jako slámovou, citrónovou nebo medovou zbytečné. Chcanky ("piss") budou stačit - můžete si aspoň vybrat, zda barvu a charakter více vystihují výměšky kočičky, žáby nebo sýkorky. I když ta má vlastně kloaku, takže tam je to takový ošemetnější. To Francouzi na to šli aspoň podprahově.
Zvířátka jsou obecně moc oblíbená - od strašidelných německých kočiček z města Zell (kde naježená černá kočka identifkovala nejlepší sud s vínem a zasloužila se tak o slávu Zellu), přes prozaické i létající vepře až k jelenům, hrochům a lososům. Slepí losi jsou kapitola sama o sobě - asi by tu ale vzhledem k metanolové aféře neprošli a nesluší se o tom vtipkovat. To je možný až za 22 let (kdyžtak se podívajte na South Park).
A pokud Vám chybí úsměv a dotyk lidskosti, tak doporučuju víno s "úsměvem". Pravděpodobněji dřív vývrtkou spácháte harakari než stihnete tohle víno otevřít.
A pokud jde o slavné tváře, tak nezklame Marilyn Merlot nebo Ježíšův džus. U té sicilské etikety nevím o co jde a vlastně to asi ani vědět nechci.
Na druhou stranu fakt vtipný mi přišlo "Return of the living red" (vpravo), snad bylo biodynamické. Tyto a další špeky najdete taky na
podkorkem, vtipně se etiket na láhvích alkoholu ujmul i
kreativní život. Ještě se nesmějete? A co kombinace toho nejlepšího?
Prasečí zadky na závěr.
Tadá.
Vacceos, Verdejo, Rueda, Castilla y León, 2013, nesmělé, lehce aromatické květinové, možná až bylinné víno, s hezkou kyselinkou a jemným náznakem minerality. Příjemné, hezky navnadilo, ale prostě se trochu stydělo :) Verdejo je hodně populární španělská odrůda, původně přišla zřejmě s Maury z Afriky, hodně dlouho byla používána jako základ pro výrobu oxidovanějších vín typu Sherry. Pak ale někoho trklo zkusit vyrobit svěží víno, které se dnes vyrábí hlavně v regionu Rueda - tedy v drsnějším středním Španělsku. Označení Rueda smí označovat jen vína s určitým podílem Verdejo (min. 50%), často se v láhvi kamarádí se Sauvignonem nebo Viurou. Verdejo byste marně hledali jinde ve světě. Nejlíp je mu ve Španělsku, v drsné Ruedě, která z něj díky kamenitým půdám a horku dokáže vyzískat to nejlepší.
A jelikož se mnou foťák v telefonu nemluví, tak nemůžu s jistotou říct, co byla ta poslední "malinkovka", ale bylo to hodně suché pěkně malinovo-ostružinové víno. Na nic složitého si nehrálo, na léto paráda. Hlavním podezřelým je každopádně Seňorio de Sarria, Granacha z Navarry. 
V rámci sobotního volného dne jsem chtěla zdokumentovat novou vinici pod Špilberkem, která mi udělala hodně velkou radost, ale jižní a jihozápadní svahy pod "Špilasem" jsou poměrně rozsáhlé (tam by se ještě vešlo vinic!), takže jsem při hledání narazila pouze na mladého v kapuce masturbujícího mladíka. Nikde nikdo, jen stromy a křáky - tím moje investigativnost skončila a já šla raději studovat teorii o víně do Cafe Podnebí. Podnebí, to je v létě klidná rozjímavá zahrádka, kde stojí dvojka vína méně než decka v Pintxosovi. Měla jsem rosé, prý z Mutěnic s barvou i chutí švestkového vína, bylo fajn, jemnější, trochu mdlé ale bylo tam ovoce a dalo se to pít. Akorát na večer s kamarády, kteří moc nechtějí investovat do vína.
A mým posledním tipem - zejména pokud milujete těstoviny, je Cattani. Není tajemství, že prodávají své ručně dělané těstoviny i do mnohem dražších a na oko luxusnějších podniků v Brně. Cokoli jsem si kdy na Josefské dala, bylo prostě a jednoduše "božská mana" (mimochodem tak jsem měla pojmenovat svůj blog, trklo mne to až dnes :)). A cena těstovin není téměř nikdy vyšší než 115 Kč. K pití byl tentokrát moc zajímavý Pinot Grigio s krásnou ovocno-medovou vůní až do mandlového dezertu, v chuti byl sušší svěží s hezkou chlebovinkou. Ne vždy suché a jednodušeji střižené Pinoty Grigia z Itálie připomínají Rulandské šedé, tohle se ale nezapřelo. A navíc nás nechalo hádat, jaký dezert nám to připomíná. Zatím to vypadá na mandlový dort. Jo a zapomněla jsem si poznačit láhev, takže s radostí budu muset zaskočit znovu :) 
Na Wine Prague mne Chablis pěkně navnadilo jako že „to by
se mi fakt mohlo líbit“, takže když se na Rylinku, resp. Jižním svahu objevila degustace
Jiřího Hrona v Sýrárně, bylo docela jasné, že jdu. Samozřejmě vynechám trochu zoufalé SMS dovozci se žádostí, zda je ještě místo a ukecávání na fotce níže zvěčněné Míši, aby šla se mnou. Před degustací jsme se mírně diskvalifikovaly návštěvou
vietnamského bistra hned vedle Sýrárny, ale nakonec se ten zázvor, koriandr a
cibule docela ztratili, fakt. 
Starší víno z Gaec des Ormes, Cuveé Vielles Vignes, 2007 ukázalo už docela výrazné jablko, nastárlé,
opět minerály a možná jak napověděl pan Hron i ten slaný karamel, dlouhý závěr, není rozhodně bez
charakteru ale já ho neocením, 82b
A na závěr kategorie Premier Cru a Domaine Grand Roche, 2010 (obr. vlevo), sladší, ovocnější víno, strašně se mi líbila jemná ale jasná grepová hořčinka na konci, lehce máslo, citrusy a opět jablko možná i trochu broskev, až trochu do moštu/ marmelád lehce štiplavé ale pěkně namíchané, v poznámkách jsem už nějak divočila a mám napsáno, že bych tohle pila při západu slunce, 85b 
