Chřest všude kam se podíváš (a vyčůráš)

Chřest se objevuje v posledních několika letech pravidelně v nabídce obchodů, u všemožných více či méně důvěryhodných farmářů, dotkne se ho nejeden life-stylový (čti životně-stylový) článek a existuje nespočet receptů na jeho úpravu. Strčí skoro do kapsy i Forrestovi krevety - můžete ho péct, smažit, zapékat, blanšírovat (což tedy není to samé jako vaření!), udělat z něj polévku, zelí, zmrzlinu i cheesecake. Svou variabilitu předvedl i o víkendu 23. a 24.května v Ivančicích, městě které má s pěstováním historické zkušenosti už z doby Rakouska-Uherska. Největší slávy dosáhly dle webu chřestové „plantáže“ v 19. století a ve své době předstihly proslulostí prý i plzeňské pivo.

Na akci jsem se vrátila po 2 letech, kdy mě tehdy z vín nejvíce nadchnul skoro černý ovoněný Neronet, letos mám pocit, že jsem už byla protřelejší, jelikož mě nejvíc nadchnul kokosový (a výrazně ovoněný) Pinot 333 z Rajhradu :)  Díky možnosti porovnat oba roky (2013 a 2015) mě docela mrzí, že se z akce, která působila na začátku docela ambiciózně, stala hodně lokální, byť pořád milá a fajn záležitost. Soudím tak zejména podle počtu a úrovně účastnících se brněnských a okolních restaurací, brzkého času, kdy došla některá jídla (já chtěla chřestovou miso polévku, bééé) ale i podle doprovodného programu. Před dvěma lety byl dobrým lákadlem Xindl X, který vypadal, že ujíždí na plno věcech, ale chřest mezi nimi zrovna nebyl. Letos nám zase zazpívalo plno místních dětí, snad i bez drog. Morálku a náladu nám trochu kazil déšť, naštěstí se šlo schovat pod důvěrné deštníky ČEZu zastřešující nejen místní akci, ale i nedaleké Dukovany. 

Na druhou stranu účastnilo se i hodně vinařství, takže bylo co ochutnávat. Pavel Chrást vína s jídly opravdu zkombinovat uměl a dokázal všechny přesvědčit, že chřest není strašák pro víno, za to si zaslouží bludišťáka. Na druhou stranu se vším respektem k místním nevím, nakolik v nich budou rezonovat doporučení z letáku, že super je chřest s třeba s Chablis nebo Bandolem. 

 Ale teď už k vínům:

Rajhradské klášterní, Pinot 333, řada Exclusive, (nedejte se zmást, kromě Rulandského bílého a šedého je tam ještě barikové Chardonnay, vše přibližně ve třetinovém poměr), hrozny od 3 vinohrandíků z různých tratí, Znojemská podoblast, 2013, ps, K 7,1 g, C 8,4g, Alk 13%, hodně efektní kokosové víno, pokud někomu chutná Pina Colada a chtěli byste si ji užít ve víně, tak je tohle jasná volba. Ve vůni i v chuti hodně kokosu, vanilky, stopy pomerančové kůry a lehce v chuti ananas. Na druhou stranu to má dobré kyselinky, takže to není nudné a utahané, ale docela osvěžující. Skleničku jsem dala jak nic a klidně bych šla do další. 84b 

To už se ale úplně nedá říct o jejich rýňáku z Blučiny, Rajhradské klášterní, Ryzlink rýnský, řada Exclusive, Blučina, trať Vyšavy, 2013, C 2,0g, K 7,2 g, Alk 12,5%, který jsem ochutnávala jako první – víno bylo dost kyselé bez nějakého dalšího projevu, nástup nebyl úplně špatný, docela čistý ala louka a letní květy, ale závěr byl už jen o kyselince a hlavně docela nepříjemné hořčině na konci, jsem asi už rozmazlená z Mosely, ale toto spíš ne

Mezi další zajímavá vína, která jsme si párovali s jídlem byla už samá červená (ano, červené jde s chřestem párovat, zvlášť když dáte dvě špargle chřestu do hamburgeru).

   

Moc příjemným překvapením bylo Vinařství Vojtěch Pazderka z Mikulova a jejich Zweigeltrebe, 2013, moravské zemské, krásné svěží ovocné a zároveň lehce kořenité Zweigeltrebe, dobrá usměrněná kyselina, která občas v ČR ve Zweigeltrebe zlobí, mňam, 84b

Fajn bylo i víno od Vinařství Jan Plaček, Frankovka, Moravské Bránice, trať Nová hora, 2012, ps, lehčí víno, fajn střihu, pěkně kořenité, spíš méně výrazné, 80b

A k jídlu, tady konkrétně k hamburgeru bylo super Vinařství Ladislav Musil, André, Dolní Kounice, 2011, ps, v chuti docela marmeládové ovocně nasládlejší (přestože se jedná o suché víno), chuť podobná jako vůně, hodně peckoviny, bobule a marmeláda, ale docela zajímavě provedené, líbilo se, a prý, že se André u nás nedaří, pche. 82b  

A na závěr snad jen vysvětlím nadpis v článku - chřest kromě výtečných zdravotních účinků na močové cesty, játra nebo nervovou soustavu má i jiné účinky - například po něm trochu sirnatě zavání moč. Můžou za to podle internetů metylthioakrylát a methylthiopropionát. Trochu je prý na vině taky další složka, asparagin-amino-sucinin-monoamidová kyselina, která je odvozena z aminokyseliny asparagové (celou poslední větu jsem nakopírovala odtud, zaprvé tomu nerozumím a zadruhé zatím žádná část mého blogu nikdy nepůsobila tak profesionálně jako popis chemických složek v chřestových čůránkách :))