Chřest všude kam se podíváš (a vyčůráš)

Chřest se objevuje v posledních několika letech pravidelně v nabídce obchodů, u všemožných více či méně důvěryhodných farmářů, dotkne se ho nejeden life-stylový (čti životně-stylový) článek a existuje nespočet receptů na jeho úpravu. Strčí skoro do kapsy i Forrestovi krevety - můžete ho péct, smažit, zapékat, blanšírovat (což tedy není to samé jako vaření!), udělat z něj polévku, zelí, zmrzlinu i cheesecake. Svou variabilitu předvedl i o víkendu 23. a 24.května v Ivančicích, městě které má s pěstováním historické zkušenosti už z doby Rakouska-Uherska. Největší slávy dosáhly dle webu chřestové „plantáže“ v 19. století a ve své době předstihly proslulostí prý i plzeňské pivo.

Na akci jsem se vrátila po 2 letech, kdy mě tehdy z vín nejvíce nadchnul skoro černý ovoněný Neronet, letos mám pocit, že jsem už byla protřelejší, jelikož mě nejvíc nadchnul kokosový (a výrazně ovoněný) Pinot 333 z Rajhradu :)  Díky možnosti porovnat oba roky (2013 a 2015) mě docela mrzí, že se z akce, která působila na začátku docela ambiciózně, stala hodně lokální, byť pořád milá a fajn záležitost. Soudím tak zejména podle počtu a úrovně účastnících se brněnských a okolních restaurací, brzkého času, kdy došla některá jídla (já chtěla chřestovou miso polévku, bééé) ale i podle doprovodného programu. Před dvěma lety byl dobrým lákadlem Xindl X, který vypadal, že ujíždí na plno věcech, ale chřest mezi nimi zrovna nebyl. Letos nám zase zazpívalo plno místních dětí, snad i bez drog. Morálku a náladu nám trochu kazil déšť, naštěstí se šlo schovat pod důvěrné deštníky ČEZu zastřešující nejen místní akci, ale i nedaleké Dukovany. 

Na druhou stranu účastnilo se i hodně vinařství, takže bylo co ochutnávat. Pavel Chrást vína s jídly opravdu zkombinovat uměl a dokázal všechny přesvědčit, že chřest není strašák pro víno, za to si zaslouží bludišťáka. Na druhou stranu se vším respektem k místním nevím, nakolik v nich budou rezonovat doporučení z letáku, že super je chřest s třeba s Chablis nebo Bandolem. 

 Ale teď už k vínům:

Rajhradské klášterní, Pinot 333, řada Exclusive, (nedejte se zmást, kromě Rulandského bílého a šedého je tam ještě barikové Chardonnay, vše přibližně ve třetinovém poměr), hrozny od 3 vinohrandíků z různých tratí, Znojemská podoblast, 2013, ps, K 7,1 g, C 8,4g, Alk 13%, hodně efektní kokosové víno, pokud někomu chutná Pina Colada a chtěli byste si ji užít ve víně, tak je tohle jasná volba. Ve vůni i v chuti hodně kokosu, vanilky, stopy pomerančové kůry a lehce v chuti ananas. Na druhou stranu to má dobré kyselinky, takže to není nudné a utahané, ale docela osvěžující. Skleničku jsem dala jak nic a klidně bych šla do další. 84b 

To už se ale úplně nedá říct o jejich rýňáku z Blučiny, Rajhradské klášterní, Ryzlink rýnský, řada Exclusive, Blučina, trať Vyšavy, 2013, C 2,0g, K 7,2 g, Alk 12,5%, který jsem ochutnávala jako první – víno bylo dost kyselé bez nějakého dalšího projevu, nástup nebyl úplně špatný, docela čistý ala louka a letní květy, ale závěr byl už jen o kyselince a hlavně docela nepříjemné hořčině na konci, jsem asi už rozmazlená z Mosely, ale toto spíš ne

Mezi další zajímavá vína, která jsme si párovali s jídlem byla už samá červená (ano, červené jde s chřestem párovat, zvlášť když dáte dvě špargle chřestu do hamburgeru).

   

Moc příjemným překvapením bylo Vinařství Vojtěch Pazderka z Mikulova a jejich Zweigeltrebe, 2013, moravské zemské, krásné svěží ovocné a zároveň lehce kořenité Zweigeltrebe, dobrá usměrněná kyselina, která občas v ČR ve Zweigeltrebe zlobí, mňam, 84b

Fajn bylo i víno od Vinařství Jan Plaček, Frankovka, Moravské Bránice, trať Nová hora, 2012, ps, lehčí víno, fajn střihu, pěkně kořenité, spíš méně výrazné, 80b

A k jídlu, tady konkrétně k hamburgeru bylo super Vinařství Ladislav Musil, André, Dolní Kounice, 2011, ps, v chuti docela marmeládové ovocně nasládlejší (přestože se jedná o suché víno), chuť podobná jako vůně, hodně peckoviny, bobule a marmeláda, ale docela zajímavě provedené, líbilo se, a prý, že se André u nás nedaří, pche. 82b  

A na závěr snad jen vysvětlím nadpis v článku - chřest kromě výtečných zdravotních účinků na močové cesty, játra nebo nervovou soustavu má i jiné účinky - například po něm trochu sirnatě zavání moč. Můžou za to podle internetů metylthioakrylát a methylthiopropionát. Trochu je prý na vině taky další složka, asparagin-amino-sucinin-monoamidová kyselina, která je odvozena z aminokyseliny asparagové (celou poslední větu jsem nakopírovala odtud, zaprvé tomu nerozumím a zadruhé zatím žádná část mého blogu nikdy nepůsobila tak profesionálně jako popis chemických složek v chřestových čůránkách :))

Víno není Vinno, Autentisté, Brno 15.5.2015

Víno není vinno, ale až Vám bude někdo říkat, že po biodynamických vínech budete ráno jako šohaj, tak mu moc nevěřte. Pokud se teda šohaj nepozná tak, že 5 hodin v kuse v pravidelných intervalech zvrací. Ehm.

Ba ne, chyba je na mé straně, jelikož když chcete během 4 hodin přechutnat 60% vzorků od cca 13 vinařství, nenajedli jste se a není moc kde víno vylívat, tak to prostě musí skončit byzantskou kocovinou. Víno není vinno. Víno bylo super! Více o proběhlé akci vinařů Předlitavska a Zalitavska zde. Dobrý nápad v krásných prostorách - Besední dům v Brně má parádní foyer, vlezné bylo jen 350 Kč ("jen" je tam hlavně při porovnání, kolik by akce stála v Praze) a výborné byly tapas nebo kachní paštika od Maryny, taky za hubičku. Hodně vinařství jsem už měla to štěstí ochutnat ve Vínografu poměrně nedávno, tak budu trochu stručnější a více se dotknu pro mne nových vinařstvích a jejich počinů. Jo a taky jsem někam zašantročila poznámky, tak to kromě Strekova, které zrovna piju tahám trochu z paty.


Nejznámější biodynamičtí vinaři z Moravy byli pokryti téměř kompletně, co vím, tak snad jen Milan Nestarec a Jaroslav Osička chyběli. Oproti minulé degu už vím, že od Richarda Stávka nemám chtít žádné bílé :) a že autenticita se mi líbí hlavně u burgundských odrůd. Přesně z toho důvodu jsme si domů odnesli Veltlínské zelené od Jakuba Nováka a Ryzlink rýnský od Strekov 1075, joujou :))

Kromě výše uvedených vín jsme tedy ulovili ještě Pinot noir 2013 od Oty Ševčíka, na který jsem si už myslela minule - dle slov vinaře má potenciál dalších 10 let, já mu u nás doma dávám max 5 let hájení, byť potenciál min 10 let tam je určitě.

Nadšená jsem na akci byla tentokrát ze 2 zahraničních vín, které nabízela vinná muška (organizátor akce):
Aci Urbajs (Biodinamična kmetija Urbajs zní ale líp :)), Organic Ararchy (Ruland.šedé - oranžáda), Šentjur, Slovinsko, 2010, vinař z Kozjanska (východ Slovinska) hospodaří v nejpřísnějším režimu Demeter na hoře Rifnik, kde na začátku obnovovali staré vinice a u toho objevili staré keltské hrobky a římské artefakty se znaky vína, což samotného vinaře hodně poznamenalo dle infa na webu (takový keltský kostry, to není jen tak). Produkuje maximálně 8000 lahví ročně, s cenou šplhající i k 60 Eurům. Ochutnávaný vzorek se prodává za 750 Kč, což už je docela pálka, ale tady ta kvalita byla docela jasná - víno má krásný štrůdlový projev, na konci s chlebovinkou, neuvěřitelně plná široká záležitost, na první pohled působí docela přímočaře, ale dalo by se zkoumat docela dlouho, 88b

Super bylo i víno od Sveti Jakov, Malvazija taky oranžáda, z Clai, Istrie, Chorvatsko, 2012, o něco teplejší a plnější projev než první vzorek.

Velká pecka pro mě bylo vinařství Strekov 1075, web, jejich kolekce s rýňákem, frankovkou a vavřincem byla prostě nejlepší, pro mě dost neokoukaná/ resp.nepřechutnaná záležitost.

Právě piju od nich na poslední chvíli koupený Ryzlink rýnský, Walker, trať Badala, 2013, C 7,5 g, K 7,2 g, pořád jsem přemýšlela jestli mi tohle jemně perlivé víno chutná nebo ne, že jsem si ho musela koupit, barva je citronově světloučká, ve vůni trochu soli, chlebovinka a hodně kompotové ovoce, v chuti zajímavě perličkuje, hodně kvasnicový projev podtrhnutý pěknou slaností zabíhající až skoro ke slanině, a prostě každý chce ve víně občas mít slaninu :) přijde mi svěží a zároveň neuvěřitelně plné v puse, ještě jsem nic takového nepila a přesně tento typ vín mě dokáže utvrdit v tom, jak moc se vyplatí zkoušet nová vína a začít se víc rozhlížet za hranice, byť jen k sousedům. 87b

Dál se mi moc líbila vína od Dvou dubů, hlavně bílá a Rose & Cross 2011, jejich svatovavřinecké (Ex insula hortensi 2011 a 2012 a Ex monte lapis 2012) se ale jejich frankovkám nemůžou moc rovnat, za mě trochu zklamání. Super byla i vína od Jakuba Nováka, líbila se mi jeho prezentace jedné odrůdy (tvárného Veltlínského zeleného) ve více verzích z různých tratí při zachování obdobnývh postupů. Pinot blanc byl taky parádní, dost kyselinky a chleba, ale je to znojemsko. Už přicházím na chuť Richardovi Stávkovi a zejména červeným, Koráb mi obecně hodně sedí, zejména Chardonnay a Starosvětské a u trochu nestandardního účastníka v podobě Stapletona a Springera jsem se opět přesvědčila o tom, že tam prostě opakovaně ve většině těch mladších Pinotů cítím na konci kopr, potenciál ta vína ale mají a problémem spíš je, že se pijí jen obecně moc mladá.

Je pravda, že biodynamická vína nejsou pro každého, podle některých dává naše klima přirozeně vzniknout jen kyselým kvasnicovým věcem, které jsou nyní hlavně trendy, jinak dost unifikovaná.
S tou unifikovaností bych možná mohla s velkými výhradami souhlasit, jinak si ale myslím, že tento směr prostě u nás má co ukázat, byť mu určitě svědčí spíš skromnost a míň marketingu (což je v podstatě současný stav). Já se k autentistům propíjím postupně, velké degustace mi u nich nepřijdou úplně vhodné, spíš se mi líbí se soustředit na ad hoc degu u jednoho vinaře/ pár láhví, kde je čas si všechna vína užít a zamyslet se. Za mě mají plno plusových bodů už jen proto, jak dokáží zpochybnit a nastavit zrcadlo všem těm našim "moderním technologiím a postupům s úctou a v harmonii s přírodou".

Následující fotku berte s rezervou, takto prostě pijou víno biodynamický chlapáci :) 

Degustace Mosely ve vinotéce Zilvar

Mosela! Mosela je pro mne v poslední době nejvíc skloňovaný a trendy region ze všech nám blízkých vinařských oblastí, byť její historie je dlouhá - dobré podmínky objevili už Římané, v 15.století začali svahy pro vinice upravovat místní vinaři za použití výbušnin a do Mosely rád zavítal údajně i na první pohled abstinující Hitler (to, kdyby někdo bažil po neověřených informacích, kterými by se mohl kasat). Jen teď asi trochu zbytečně přemýšlím, co bylo dřív – vzrůstající zájem vinařského světa o ryzlinky nebo vzrůstající zájem o Moselu? Slepice nebo vejce? 

Oblast je to poměrně velká (asi jako Bordeaux, takže není divu, že nejde na vinařské mapě úplně přehlédnout :)).Každopádně tenhle jiho-západní region Německa nazvaný podle řeky Mosely (a dříve taky podle přítoků Saaru a Ruweru) je oblíbený právem, ryzlinky na Mosele pochválil už Jefferson, který tam podle vlastních slov našel nejlepší ryzlinky na světě (konkrétně u Brauenbergeru na hnědo-žluté břidlici). Obecně je Mosela Moselou právě kvůli různorodému břidlicovému podloží, dlouhým teplým podzimům, strmým svahům nad řekou, lehkým mlhám, a tak dále a tak dále - a taky právě kvůli ryzlinkům. 

 Ryzlinky všichni známe - krásně tvárná odrůda, dávající od suchých po poměrně sladká vína, vždy ale s fajn páteřní kyselinou, která víno oživí a dodá mu na svěžesti a šťavnatosti. Odrůda je to věru pozdní, v Mosele díky mírnému podzimu a dopoledním mlhám trpělivě čeká na vytouženou ušlechtilou plíseň. Kdyby byly mlhy celodenní (jako vloni ve Wachau), plíseň by dle slov pana Zilvara moc ušlechtilá nebyla (spíše by se zabarvovala do černa). Do Mosely se ryzlink dostal už v 15.století, výrazně se rozšířil v 17.století, kdy na něj začali moselští vinaři pohlížet s respektem a v 18.století mu jeho prim potvrdil místní arcibiskup tím, že nařídil vysazovat a produkovat po 7 let co nejvíce ryzlinku.

Tak promluvil internet a veřejně dostupné zdroje, ale teď už postupně k degustaci a vínům - všechna byla z fajn staršího rodinného vinařství Max Ferdinand Richter z Muhlheimeru. Vinařství se vyznačuje mimo jiné tím, že vína školí v sudech, žádný nerez, což jim docela dodá na komplexitě. Taky nebylo na škodu zkusit vertikálně různé ročníky z jedné řady a zjistit, jak odlišné můžou být. O 2009 se říká že je hodně minerální, 2010 pak frivolní (- za mě je ovšem bezkonkurnečně nejlepší) 2011 má být elegantní (mě zatím nepřišel úplně hotový, spíš má ještě těžkopádnost puberťáka) a 2012 má být plný, bombastičtější a tím pádem dražší ročník. Mno, je pravda že ceny vín z Mosely jsou trochu výš a asi ještě vyrostou, často je to docela oprávněně dáno tím, že se hrozny na extrémně strmých svazích musí opěčovávat a sbírat ručně bez traktorů, zato s lanovkama, což je prostě hustý :) Více na začátku videa od Jancis Robinson: 

 

 tak a teď už fakt ta vína :)

Muhlheimer Sonnenlay Riesling Brut Sparkling, Mosela 2011, 

fajn šumivé víno vyráběné tradiční metodou kvašení v láhvi, na mě působilo docela dost aromaticky a sladce, víc nazrále s trochu těžším koncem, brzy bych už raději vypila, ale bylo stále pěkně pevné,  s dotekem chlebovinky, hezké jablíčko, 80b

Pinot Blanc, 2013, QbA C 5 g, Alk 12,5%, tohle se mi hodně hodně ale opravdu hodně líbilo, až jsem se za to styděla, vždyť je to přece dnes o ryzlinku!, víno pěkně čitelné s krásným hruškovým a lehce jablečným projevem, výrazná vyvažující kyselinka, svěží, pitelné, zkoušela jsem ještě po degu a neomrzelo se, 85b

Riesling Classic,  2013, QbA,C 14g, K 9,8 g, Alk cca 11%, citronová barva, krásná aromatická vůně, jablíčkovější a zelenější projev, moc pěkná kyselinka, konec trochu minerální a možná tam byl i zaprděný tón, ale to je možná tím sudem, nijak to nevadilo, šťavnaté a svěží, 82b

Wehlener Riesling 2011 Kabinet, harmonické víno (cca 6 g cukru i kyselin), už trochu nazrálé s meruňkovým džemem, na konci trochu grepová hořčinka, příjemné, víno s fajn potenciálem, 83b

Brauenberger Juffer-Sonnenuhr Riesling 2010, opět harmonické (8 g cukru i kyselin) víno z vyhlášeného hnědo břidlicového podloží, z tratě u ikonických slunečních hodin (byť je jich na Mosele asi víc), můj favorit a víno, které mne opravdu nadchlo a ukázalo, co Mosela umí předvést, krásně elegantní a zároveň docela hravé s fajn vrstvami,  peckovité ovoce jako bílá broskev, jemné meruňky, možná i červené jablko, široké víno s krásnými minerály na konci, ten věk bych mu nehádala, chtěla bych mít doma (jediné co mezi naším sestěhováním stálo byla cena 500 Kč), 90b

Muhlheimer Sonnenlay Riesling 2011, vzh,  oproti předchozímu vzorku výrazně těžší nazrálejší, mohutnější s docela výrazným petrolejem, a sladšími meruňkami, zatím má ještě čas, 80b

Signature Edition Riesling 2014 QbA, svěží sladké letní osvěžení, trochu nudnější, ale hodně lidem by se mohlo líbit, jako dárek super, hodně efektní a ovocné s tóny banánu, broskve, meruňkové marmelády, 80b

Muhlheimer Sonnenlay Riesling Zeppelin Label 2014 QbA, víno které se podávalo i na vzducholodích Zeppelin, mají ho hodně rádi v USA a v Číně, mám napsáno dobrý poměr cena a kvalita, citrusové, působilo docela lehkým dojmem na to že mělo 32 g cukru, ale zase jen 9% alkoholu, 83b 

Graacher Himmelreich Riesling 2011 Kabinet, C 56g,  K 6,8g, Alk 8,5%, nejsladší víno, působilo opět díky nižšímu alkoholu lehce, výrazněji už petrolej, stopy vanilky, cukr nevadil, nebylo vůbec upatlané, naopak docela elegantní, spolu s vínem z Brauenbergeru asi nejlepší ryzlink, 84b

No a co dodat? Některá vína na mě byla trochu těžkopádnější, ani ne kvůli cukru, jako spíš kvůli nazrálosti a petroleji, až mi to občas vadilo. Čekala jsem možná naivně ještě víc svěžích, elegantních a šťavnatých vín, nicméně průřezově jsem si udělala dobrou představu. I díky povídání s panem Zilvarem a krásným prostorách super zážitek a úvod do Mosely. Uvidím, jak budu mluvit po dalších degu. Přeci jenom jsem zatím jen vinný padawan.

Rosé na vesnickou grilovačku

Tak jsme doma dostali čerstvě uloveného kapra a jelikož nastává čas radosti, čas grilování, tak i naše rodinka se oddala společnému vychutnávání jídla venku za přítomnosti velkého litinového grilu (který se stal tentokrát osudným pro pár cuket, lilků, vepřové maso, několik špekáčků a polougrilovaného polovyuzeného kapra...a naše žlučníky už jsou zvyklé).

Jelikož náš krásný sklep, ve kterém nad počtem lahví vína vždy jasně vyhrávaly zaveřené okurky a jiná zelenina (asi tak v poměru 1000:1 - kdyby přišel hladomor nebo nějaká katastrofa, tak bychom je mohli pustit do oběhu a udělat z nakládaček nové platidlo) toho moc nenabízel, šáhla jsem po nejmenším a nejbarevnějším zlu - slabším polosladkém rosé z Portugalska. No a byla jsem docela příjemně překvapená. 

Láhev litrová, původ Portugalsko, firma Lieblich, cuveé, alk.cca 9,5%, víc z etikety člověk nedostal. Ve vůni docela čisté, nasládlé, hezky ovocné po jahodách a třešních. V chuti už trochu jemnější/ řidší, opět ovocné a nasládlé, dochuť kratší a mírně rušivým tónem na konci (do úpa lehoučké myšiny?), nicméně toho jsem si všimla jen já, rodinka tam nic nenašla a byla maximálné spokojená. A i mně se pilo k jídlu dobře, cukr toho asi dost schoval, s uzeno grilovaným kaprem, cuketou i vepřovým paráda. Za fakt málo peněz lze uspokojit chuťové pohárky většiny grilujících na vesnici.

Vlevo obrázek grilovaného kapra - povšimněte si, jak nechutně to vypadá na rozdíl od všech food bloggersko- loverských fotek, asi špatný filtr :)

Gavi di Gavi di Giustiniana di Lugarara, atd :)

Musím říct, že názvy některých vín mi orientaci ve vinařském světě vůbec neusnadňují - na druhou stranu jednou si je zapamatujete a na takhle divný název se prostě musíte znovu rozpomenout. Co teprve, když pijete jedno z nejlepších (nejznámějších) italských bílých vín, jakým je Gavi di Gavi (ehm, vážně nešlo vymyslet něco lepšího? :) Víno ke mně přicestovalo ze severní Itálie (Piemonte) od výrobce s bohatou historií Tenuta La Giustiniana, resp. zprostředkovaně přes Víno Klub. 

Výroba vína má dlouhou historii a na místě se datuje až k roku 900, více na stránkách vinařství.Vinice leží poměrně vysoko v 300 až 500 metrech nad mořem, já měla šanci ochutnat víno z polohy Lugarara, která dává suchá vína s pikantní kyselinkou a s mandlovou dochutí. Napsala bych k poloze víc, ale na stránkách uvedené "grey pliocene shales overlooked by an ancient vegetal soil" pro mne zůstává trochu překladatelský oříšek -že by šedá pliocenní břidlice protkaná starověkou zeleninovou půdou (no ty vole, pardon) :)) 

Víno je vyrobené z poměrně staré odrůdy Cortese, která vyniká svou svěžestí a pikantností s tóny květů, limetek a jemným dotykem medu. Díky Cortese Italové přesvědčují ve světě, že umí i svěží pitelná bílá vína. Každopádně kombinace téhle citrusovo-křupavé odrůdy (já vím, počeštělé "crispy" je strašné!) a krásně zakomponované výraznější minerality vytváří super pitnou, svůdnou byť přísnější kombinaci. Láhev bych vypila raz dva. Možná ke konci z vína už trochu cítíte horký vánek a lehoučkou upocenost, ale spíš to dotváří celkový supr výraz vína, než aby to bylo na škodu. 

Krásné ne moc složité, ale se strukturovaným a pěkne odvyprávěným příběhem, odrážející kopcovitější teplý Piemont. Už tam skoro ani nemusím jezdit, jako bych to cítila! 89 b 

Degustace Honzy Stávka ve Víno Klubu 27.4.

Abych nevyšla z formy, tak jsem si dopřála v pondělí spolu s kolegyněmi další degustaci – tentokrát vinaře Honzy Stávka z Němčiček. Stávků je v republice o něco více, Honza je mladší bratr „autentického“ Richarda a pochází z vinařské rodiny, kde vinaření skáče na členy rodiny podle všeho ob jedno koleno spolu s fajn recepty na cuveé :)

 

 Víno klub nabídl fajn prostor a živou zábavu díky Veronice a Radkovi, kteří se snažili rozproudit ale také poměrně často zvěčnit probíhající zábavu i přednášejícího Honzu. Jediné na co bych si možná postěžovala, byly moc velké sklenice na víno, některé kousky včetně vlajkových rosé se v nich ztrácely. Ale teď už k samotné degustaci. Někde mám i senzorické hodnoty, na čemž musím obecně popracovat, ale vždycky se tak nějak stydím zeptat. Vlajkou vinařství jsou zejména rosé vína, která přiznávám, že jsou fajn, ale jsou to prostě „jen“ rosé (až na Nad Zahrady rosé tedy) a člověk si z nich nesedne na zadek. Za mne byla lepší bílá i červená, rosé jsou spíš takový doplněk. 

Honza je vzdělanec a je to projevu znát, na druhou stranu to není nic složitého, docela uvědoměle experimentuje (haha, to zní skoro jako oxymorón :), líbí se mi využití kryomacerace (zchlazování rmutu při mletí aby se co nejvíce aromat uvolnilo ze slupek, rmut se tak může nechat několik dní, navíc CO2 vytlačuje vzduch a zabraňuje oxidaci, takže víno se síří méně a později) a obecně různých včetně „autentičtějších“ postupů. Jen tak dál, nabídka a portfolio vín je široké a kvalita je fakt vysoká u všech ochutnaných vín. Za mně zatím nejlepší degustace. 

Trkmanska rosé, Frankova 2014, VOC, suché (C 6,2g, K 7,9g) – víno z jedné z největších tratí v ČR, tahle Frankovka konkrétně z vrbické části (člověk se neubrání uznalému pokyvování, i když vlastně tak úplně neví), vůně jemně ovocitá s kořenitějším dotekem, chuť jahod a malinových zrníček, což je u Frankovky docela překvapivé, fajn jemné rosé, 75b

NovoBočky rosé, Frankovka 2014, VOC, suché, cuveé 2 Frakovek (C 7g, K 7g) z nové viniční trati, vinařství už naopak nemá trať Růžený , vůně už nasládlejší jogurtovější, v chuti marmeládové tóny, ještě není úplně harmonická, ale už je znát plnější projev oproti první, 77b

Turold rosé, Cabernet Sauvignon, 2014, ps, nový šampion Jarovínu a je to moc fajn přímočaré pití, ve vůni a chuti lesní plody a jahody, trochu listoví na konci, líbila se mi hlavně ta šťavnatost a živost, 80b

Nad Zahrady rosé, Merlot, 2014, vzh, docela zajímavá záležitost která mě hned po nalití praštila do nosu vůní zelí a lehce sklepa, chuť se mi napoprvé taky moc nezdála, přišla mi vodová a krátká  - hrozny před sklizní chytly plíseň, která se ukázala být docela ušlechtilá a nakonec to vínu „pořádně osladila“ (sklizeň při 25 NM), víno se postupně začalo docela sympaticky projevovat do medu a třešní s lehkou stopou zemitosti, konec se zakulatil a nakonec musím říct, že bych mu ještě dala šanci třeba za nějakých 3-5let, jediné z rosé docela důstojně ustálo velkou tulipánovou skleničku, 80b ale s otazníkem 

Dědova večerka, VČR a RV, 2014, pěkná hodně suchá a řízná kombinace vlašáku a večerky, vína se pěkně doplňují, v roce 2014 v poměru 90% večerky a 10% vlašáku (kyselin bylo až dost), pěkný svěží a minerální projev, jen lehce ovoce, delší dochuť, dala bych si nevím proč k řízku, na celý večer k pití ideál, 81b

Sauvignon, trať Star hora (Dolní Bojanovice), ps, 2014 (C 7g, K 7,3 g), efektní, hezky voňavý ale ne nijak umělý Sauvignon, docela elegantní kombinace bílých broskví, rybízu a květu hluchavky, trochu pecky, delší lehce zelený závěr, ve kterém by mohlo být ještě trochu víc kyseliny, ale víno nenudilo, fajn slovinský klon Sauvignonu z evidentně super polohy od pana vinaře, který prodává i Mádlovi, Vajbarovi, aj. (a já si nepamatuji jméno). Jak říkal Honza, super souhra práce vinohradníka a vinaře, což je u Sauvignonu zvlášť vidět (haha, už zním skoro znalecky) 80b

Ryzlink Rýnský, sur lie, non filtreé, ps, 2012, víno 14 měsíců na kalech, bez přidaných kvasinek, minimum síry, nefiltrováno, pěkný styl rýňáku s autentickým projevem (je tam prostě ta další „třetí“ dimenze/ terciální projev), pěkně kulaté hluboké víno už s petrolejovým spodkem a chlebovinkou, dotykem dřeva a lehce květů, moc se líbilo, 82b

Frankovka, 2012, vzh, je vidět že Honza hodně obdivuje Frankovku jako původní odrůdu a jeho obdiv a láska se do tohoto vína otiskli tak silně, že by to přesvědčilo i nejzarytějšího odpůrce Frankovek (což já stejně nejsem!), krásně čistě vyrobené víno, mnohavrstevnaté, dobře strukturované, s třešňovým a peckovým projevem, hodně široce ale zároveň harmonicky kořenité, supr věc, měla jsem koupit, 84 b

Karmazín (FR, SV, MP), 2012, karmazín je původní název pro Frankovku v Němčičkách (podle karmínu?), ve víně je jí taky nejvíce, hodně selské víno vyrobeno původními postupy, je to znát a prostě ta stodola z něj na vás dýchne, neodbourává se jablečná kyselina, spontánně kvašeno, už zralejší lehké víno s dotykem dřeva a živočicha, zemitější,  lehce ovoce, líbilo se a vytáhlo mě ke vzpomínkám, jak jsme s děckama blbli ve stodole :) 84b

Teď už jen krátce k fortifikovaným vínům, která byla taky super, ale ještě mám na ně asi čas a v pondělí už mi trochu docházely síly.

Juveano Mistelle de Muscat, fortifikované, 2013, dolihovávaný muškát s pěkně hroznovým projevem, použita jemná bezchybná brandy z Bologne, pro mne ze všech tří nejpřístupnější a nejlepší, cca 15% alkoholu, což je docela fajn  

Solera Mistelle de Muscat, fortifikované, 1999 (až 2010), oxidativní projev, jablíčka a banánová kaše, sekané ořechy, přilévají se do něj mladší vína, zajímavé a hluboké

Lokus červený, fortifikované, 2012, dolihovává se na kvasících slupkách ale Portské, vyrobeno z Alibernetu a Cabernetu Moravia, líbilo se, ale můj šálek Portského to zatím není

No celá degustace trvala přes tři hodiny, hodně jsem se bavila, super výkon Honzy a celého týmu, za mě zatím nejlepší degustace! Těším se, co ještě připraví a jestli třeba ty hrozny na rosé nechá příště zplesnivět naschvál :)